Pražský Lucerna Music Bar nabídl toho teplého říjnového večera fanouškům posthardcoru sváteční večer, kdy se dvě veličiny daného žánru vůbec poprvé ve své kariéře představily na tuzemské půdě. Podpořit je přišla návštěvnost pokrývající zhruba polovinu klubu. To sice nebylo špatné, ale oproti nějakým sedmi set potvrzeným hostům na facebookové události a již zmíněnému faktu premiérového vystoupení kapel v České republice šlo spíš o zklamání.

Večer otevřeli v osm hodin Motionless In White z Pensylvánie, kteří sklidili na první kapelu až překvapivě bouřlivé ovace, fanoušci evidentně její tvorbu znali a po skončení půlhodinového setu se dokonce dožadovali přídavku, což se u otevírací party večera zas tak často nevidí. Skupina hrála docela průměrný emo metalcore s elektronickými vsuvkami a zaujala hlavně extrémní zmalovanou image ve stylu gotického horror rocku a kapel typu Deathstars nebo Murderdolls, která se ke zbylým formacím moc nehodila. Celkově pak vystoupení, které neurazí, ani nenadchne.

Následující Pierce The Veil patří mezi čelné představitele posthardcoru a opět na ně čekalo silně natěšené publikum. Kalifornští na to však jdou trošku jinak než hodně do metalcoru posunutý headliner večera a sázejí spíš na jemnější strunu s prvky emo a alternativního rocku. Screama tvoří spíše doplněk a hlavním prvkem je vysoký čistý vokál zpěváka a kytaristy Vica Fuentese, který své náročné party dával s přehledem naživo. Největším showmanem byl však basák, který neustále protáčel svůj nástroj a házel s ním do vzduchu, usmíval se a pařil s fanoušky. Kapela hrála z obou alb "A Flair For The Dramatic" a "Selfish Machines" a předvedla dobrou show, na můj vkus však možná až moc emo bez nějakých výraznějších tvrdších pasáží. Určitě na to mělo vliv i výrazné stažení kytar oproti zbytku a celkově špatný zvuk, který ten večer panoval u všech kapel.

Hlavní hvězdu večera předcházela až frenetická odezva davů, kdy fanynky omdlévaly už při zvučení a chystání pódia bedňáky. Set Blessthefall nabídl skvělou show, vřelou komunikaci s fanoušky, excelentní pěvecký výkon zpěváka Beaua Bokana a dobře složený setlist, pokrývající skladby ze všech tří studiových desek ("His Last Walk", "Witness", "Awakening"), které jsou svou kvalitou vzácně vyrovnané. Jejich setu prakticky není co vytknout, jen jednu věc, a to je délka.

Headliner večera nám hrál jen něco málo přes půl hodiny a to stejné platí o zbylých dvou kapelách. Konec byl avizován na pár minut před jedenáctou hodinou večerní, hotovo však bylo už o půl jedenácté. Do klubu jsem po delší cestě z Brna dorazil v osm hodin, za necelé tři hodiny už odcházel, a bohužel se tak dostavil pocit, kdy se člověk nestihl ani pořádně rozkoukat a ponořit se do atmosféry večera a už bylo po všem.

Docela je škoda, že pořadatelé nedoplnili line-up nějaký mladým českým žánrově spřízněným supportem na úvod. Čtyři kapely by dodaly kýžený dojem plného večera, který takto působil jaksi nekompletně. Celkově tedy povedená akce převážně pro -náctileté fanoušky a fanynky, která však bohužel trvala až příliš krátce.