Není všechno neo, co je neo

22.09.2011 15:50 - Petr Balada | foto: facebook interpreta

Označovat cokoliv v hudbě jako neo je v kurzu. V podstatě každý žánr už ho má. Kluci z Prahy si dali jedno do názvu, ačkoliv příliš neo nezní. Možná proto se identifikují jako příslušníci urban crossoveru a ne neo crossoveru. Ale ve finále je to vlastně jedno. Stejně to jsou zase jenom devadesátky.
5/10

NeoSound - NeoSound

Skladby: Fuck!, Gott To Know, Dumbs'n'Bombs, How Low, Last Action Chip, Holy Lady, Fated Song, Online Screams, Gebreselassie, Southie, Black White Red, Snow Falls, See Tha Lite
Vydáno: duben 2011
Celkový čas: 54:37
Vydavatel: Splendiphonic
Je to bezmála rok, kdy jsem na musicserveru vychválil desku "Light" od Mashy Muxx. Důvod, proč to vytahuju zrovna v souvislosti s NeoSound není nikterak tajuplný. Obě kapely jedou v crossoveru, obě se hlásí k jeho zlatým časům devadesátých let. Tím ale veškerá podobnost končí. NeoSound totiž neměli ve studiu Ecsona Waldese, a tak zůstalo jejich eponymní album poněkud dýchavičné.

Větám z recenze na "Light" stačí v podstatě dát jen opačný význam. Jestliže Mashy Muxx dali skladbám vnitřní neklid, ze kterého se odlupovaly další hudební nálady, NeoSound se s tím nikterak nemazlili. Žádné vedlejší motivy, žádné složité melodické linky. Klidnou sloku střídá povětšinou nářez v refrénu a je vymalováno.

Bohužel, většině z takto přehledných skladeb byla ponechána délka, která by umořila i státní dluh. Vzhledem k tomu, že v nich není až co příliš poslouchat, je všechno nad tři a půl minuty atentátem na posluchačovu pozornost. Razance tracků tím trpí a rozmělňuje výsledný dojem. Ze třinácti položek jich rovná desítka neumí včas skončit, což bez pěti minut znamená hodinovou stopáž alba. To je over.

Jestliže jsem v souvislosti s Mashy Muxx psal o zpěvákových vokálních limitech, Andrej Rády jich má pro svůj reperetoár minimálně. Jen do těch nejvyšších tónů by se neměl už nikdy pouštět. Stejně jako by neměl půjčovat mikrofon hostující Elišce Faicové, která možná umí zpívat, ale v úplně jiném žánru.

V závěrečném resumé lze jednoznačně uvést, že s opakovaným poslechem desky NeoSound se dostavuje pocit opotřebovatelnosti, a to včetně uší. Na tuhle muziku je lépe vyrazit do klubů, kde jak si troufám odhadnout, je výkon kapely minimálně o dvě třídy výš, než jak působí z téhle placky. A co si budeme vykládat, ono se tam taky paří líp, než doma před reprákem.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY