Eminem se stal za těch pár let, co jej potkáváme v médiích, skutečnou veličinou. Pro někoho ve smyslu pozitivním, pro někoho ve smyslu záporném. Ať už je ale tábor těch či oněch rozsáhlejší, Slim Shady prodává spousty desek, vydělává spousty peněz, uráží spousty lidí a vůbec dělá spousty věci, o nichž se jiným jen zdá. Jako potvrzení výše uvedených slov můžete brát novou desku "Devil‘s Night" skupiny D12, jejíž je Eminem ústřední postavou, a která se ihned po svém vydání dostala na první místo amerického žebříčku nejprodávanějších alb.

Pokud bychom se na D12 podívali zblízka, zjistili bychom, že Eminem je možná důležitou postavou, rozhodně však není postavou jedinou. Když to vezmeme popořadě, D12 jsou Proof alias Derty Hairy, Bizarre alias Peter S. Bizarre, Kon Artis alias Denau Porter, Swift alias Swifty Mc Vay, Kuniva alias Rondell Beene a nakonec mistr Eminem alias Slim Shady. Při pohledu na fotografie si každý lehko všimne, že krom Eminema je celá tlupa černá, chcete-li jinak - jediný Eminem je běloch. Tudíž je zřejmé, že impulsem, jenž vedl k založení tohoto souboru, zcela jistě nebyla stejná barva pleti. Jistou nápovědou by mohlo být D v názvu, pokud si je prohlédneme v originálním provedení a poté porovnáme s D, jež má Eminem vytetované na ruce, a které značí "Detroit", budeme mít v tu ránu jasno.

Asi nepřekvapí, když řeknu, že hudba na "Devil’s Night" je povětšinou hip-hopová. Proč povětšinou? Inu, na několika místech jsme svědky vybočení (pro tento styl hudby tak typických), jež by bylo lepší nazvat "autentickou rozpravou" - výborná je například stopa číslo 4, jejímž performátorem je Bizarre. Po vlastní hip-hopové stránce se dočkáte mnoha kousků, které jako by vypadly z oka "The Marshall Matters LP" (například "Ain’t Nuttin‘ But Music" se hodně, ale opravdu hodně podobá "The Real Slim Shady" apod.). I přesto je poslech D12 příjemnou zábavou, hoši se pohybují na přijatelném rozhraní mezi čistou komercí a tím správným "uličnictvím", přechody mezi partiemi jednotlivých pěvců jsou skvěle načasované, kupodivu ani tak sekundární složka, jakou je tomto případě hudební pozadí, není nijak nudná, jelikož je oživována nejen rozličnými vsuvkami, smyčkami nebo samply, ale také živými nástroji.

Avšak poslouchat rap kvůli hudbě je pokrytectvím a dost možná i zbytečností. D12 se při natáčení asi výborně pobavili, a tak odsekávají kousky na jedné straně vtipné, v nichž se trefují do klasických figurek (Britney Spears, 'NSync, Backstreet Boys...), na straně druhé hrubě glosují bídnou situaci rodinnou ("American Psycho"), proklamují svou představu života ("Revelation"), nebo třeba přibližují, co koho naštve ("That’s How...").

Na závěr bych se rád vrátil na pár slov k Eminemovi, ačkoliv on by mne za tolik prostoru jemu věnovaného, nejspíše zastřelil, přičemž by skrze rty stylově procedil: "Shut The Fuck Up!" Deska je načnuta parafrází eminemovské skladbičky "Another Public Service Announcement" (patřičně upravenou a zbrutálněnou) a na předposledním místě se schovává "Steve Berman", který se prakticky rovná "Steve Ballmer". Je tudíž patrné, že pro D12 není Slim Shady pouze producentem (na této pozici se v několika písních objeví i samotný Dr. Dre) a členem, ale také dobrým obchodním artiklem. Pokud je tak ale činěno s vkusem a v rozumné míře, nemusíme nad tím hned ohrnovat nos. Tak jej strčte dolů, "You Motherf*****s!"

CD k recenzi poskytla firma Universal.

Album: D12 – Devil’s Night
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 75:19
Skladby: Another Service Announcement, **** Shit Can Happen, P***** P*****, Bizarre (skit), Nasty Mind, Ain’t Nuttin‘ But Music, American Psycho, That’s How (skit), That’s How …, Purple Pills, Fight Music, Instigator, P*** Like Me, Blow My Buzz, Obie Trice (skit), Devils Night, Steve Berman (skit), Revelation