To tenkrát před deseti lety...

05.08.2011 07:00 - David Věžník | foto: facebook interpreta

Rok 1991 byl pro mne z hlediska muziky naprosto nezajímavým rokem. Taky se není co divit, nebylo mi ještě ani deset a mezi moje největší koníčky tehdy patřili, tuším, dinosauři (ha, dinosauři). Protestoval jsem, když se brontosaurovi přestalo říkat brontosaurus, a pod vlivem rodičů poslouchal Brontosaury.
Lamb
© facebook interpreta
Pod nenásilným vlivem mých dobrých folkových rodičů jsem si taky na Folkových prázdninách v Náměšti koupil svůj první vinyl - "Tajný výpravy" Brňáků Kamelot. O tom, že existují nějací Primal Scream a rodí se rave, jsem neměl ani ponětí a upřímně, kdyby mi někdo tuhle informaci nějak prozradil, měla by na můj život pramalý vliv.

Co z toho plyne? Hlavně to, že kolega Parikrupa je o něco starší a/nebo hudebně prostě vnímavější a/nebo obojí (cé je správně).

Na druhou stranu netrvalo dlouho a od vlivu rodičů jsem se, co se týče hudby, vymanil poměrně záhy - magické dance-floorové roky 1993-1996 budiž mými báječnými léty nad psa. Nebudu se o tom více rozepisovat, veselé počtení je ostatně už zde, a skokem se přesunu ještě o pár let dál.

Tím pravým klíčovým rokem pro mě osobně navždy zůstane rok 2001. Tehdy jsem, milý deníčku, pochopil, že trance je mrtvý a že odebírat XMAG nemá smysl, a v trafice sáhl o magazín vedle (ne, tohle bylo jinak, myslím, že jsem ho někde našel nebo že mi ho někdo nějak podstrčil, ta paměť...). Jmenoval se Ultramix a otevřel mi uši.

Daft Punk - Discovery
© facebook interpreta
"Discovery" Daft Punk, "Simple Things" Zero 7, "What Sound" Lamb, které tehdy vyhrálo souboj se Zero 7 o to, které si jako "jedno z prvních cédéček z kapesného" koupím (a dodnes nevím, jestli mě to trošku nemrzí... ale ne, nemrzí) "Born To Do It" Craiga Davida, "Genetic World" Télépopmusik, "Death By Chocolate" De-Phazz (ke kterým jsem se ale dostal o dost později), "Pocustone" Floexe, "Resist" Kosheen, "Melody A.M." Röyksopp, "10 000 Hz Legend" Air, to všechno jsou desky, o kterých jsem četl, které jsem poslouchal, které jsem miloval. A miluju dodnes.

Jasně, opomíjím jistě zásadní kusy, v přehledu na wiki jsou třeba nějací Radiohead, ale ti mě nebrali nikdy. Stejně tak každý laskavý čtenář jistě má své jiné oblíbené (a jistě mezi nimi v mnoha případech bude třeba nejprodávanější album roku "Hybrid Theory" Linkin Park). O to mi ale nejde.

Jde mi o to, že takový nějaký svůj zásadní rok má možná každý. A ne vždycky to nutně musí být rok nějak zásadní i pro celou hudební scénu. A pro mě to možná budou i roky tři. Ale rok 2001 vnímám jako ten nejzásadnější. Jako ten, který mě definitivně odstřihl od pubertálního devadesátého čtvrtého, a jako ten, který mě o pět let později přivedl k Herbertovu "Scale", Justinovu "FutureSex/LoveSounds" nebo tehdy již dva roky starému "Map Of What Is Effortless" Telefon Tel Aviv.

A pointa toho celého mudrování? Logicky numerologická. Z malého vzorku respondentů - mě a kolegy Parikrupy - usuzuji, že dalším silným rokem by měl být ten letošní. A věřím, že pro mnohé bude. Slečna Gaga ovšem promine, na mě to zatím nějak nefunguje, na Pavla, jak tak tuším, asi taky ne. Možná že jsme si ty "svoje roky" už užili a vyčerpali. Vám ostatním - příjemný poslech!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY