To tenkrát před dvaceti lety…

11.07.2011 07:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Rok 1991 byl pro mne z hlediska muziky naprosto klíčovým rokem. Ba přímo historickým - dnes, s odstupem dvaceti let, se už nezdráhám použít to slovo. Vždy mne vzrušovala myšlenka, že žiju v době, kdy vychází desky, které píšou historii, romantická představa toho, jak kráčím po londýnské ulici v manšestrovém saku a v podpaží si nesu čerstvou novinku Cream nebo Led Zeppelin.
Pearl Jam
© tenclub.net
A najednou to bylo tady: po procitnutí z šedivé reality socialistického Československa (teprve nedávno jsem se slzou v oku vyhodil magnetofonové kazety z osmdesátých let, i když stříbřitý půlkilový walkman Tesla s modrými tlačítky stále mám) člověk normálně přišel do obchodu a mohl si normálně koupit (!) "Out Of Time" od R.E.M. nebo černé album s téměř neviditelným nápisem Metallica.

V téhle atmosféře, kdy u nás v televizi začali vysílat hudební pořady se zahraničními videoklipy, člověk byl uprostřed vysoké (jo, a mobily, internet, mp3, torrenty a spousta dalších věcí ještě neexistovala), se rodila fakt dobrá hudba. Však také letos některé z těch nejvýznamnějších alb vycházejí v reedicích a sběratelských boxech s raritními materiály, viz "Screamadelica" Primal Scream, "Nevermind" Nirvany a "Achtung Baby" U2. Tetelil jsem se blahem, protože (hlavně) rocková hudba se znovu narodila po divných osmdesátkách. Síťované košile a mrkváče vystřídaly flanelky a odrbané džíny a člověk se učil názvy kapel jako Soundgarden či The Smashing Pumpkins.

Queen – Innuendo
© facebook interpreta
U2 se přestali brát vážně, nahráli v Berlíně svou nejlepší desku a na turné jim ze stropu svítily Trabanty. Jacksonova "Dangerous" i po dvaceti letech zní, jako by byla nahraná včera, Freddie odzpíval svou labutí píseň, Guns N' Roses vrhli na trh nehorázná dvě dvojalba v jeden den a navždy jsem se zamiloval do Pearl Jam. A do toho z úplně jiného soudku The KLF, EMF a Massive Attack!

V rádiích se začaly hrát (a hrají se dodnes) "Mama I'm Coming Home" (Ozzy), "Under The Bridge" (RHCP), "It Ain't Over 'Til It's Over" (Lenny Kravitz), "Losing My Religion" (R.E.M.), "Hey Stoopid" (Alice Cooper), "Learning To Fly" (Tom Petty), "Crazy" (Seal), "I Can't Dance" (Genesis), "Nothing Else Matters" (Metallica) a, pravda, člověk se nevyhnul Bryanu Adamsovi a Roxette.

Jasně, dvacet let dozadu, mluví ze mne nostalgie. K těm deskám a písničkám mám přilepené vzpomínky a do značné míry formovaly můj hudební (ne)vkus. Marně přemýšlím, jestli od té doby byl tak plodný rok na velké, důležité a po čertech výtečné desky. "Ten", "Innuendo", "Metallica", "Nevermind", "Achtung Baby", "Out Of Time", "Into The Great Wide Open"... A skoro jsem si jist, že další takový rok nepřijde. Pro mne už určitě ne.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY