Sláva, již čtvrt století zpátky Per Gessle a Marie Fredriksson zažehli, už dávno vyhasla. A nic na tom nezměnila ani jejich novinka "Charm School". Dřív, než Roxette skončí jako vzpomínka v encyklopediích pop music, vydali se na světové turné s náloží svých největších hitů. Jak se líbily pražskému publiku?
Live: Roxette
support: Debbi
místo: O2 Arena
datum: 5.června 2011
setlist: Dressed For Succes, Sleeping In My Car, The Big L., Wish I Could Fly, Only When I Dream, She's Got Nothing On (But The Radio), Perfect Day, Things Will Never Be The Same, It Must Have Been Love, Opportunity Nox, 7Twenty7, Fading Like a Flower, Silver Blue, How Do you Do!, Dangerous, Škoda lásky, Joyride // Waterclolours In The Rain, Spending My Time, The Look // Way Out, Listen To Your Heart, Church Of Your Heart
© Karel Šanda / Live Nation CZ
Do vysočanské O2 Areny právě na bílém koni přicválal (rozuměj - ve stříbrném Lotusu přijel) Richard Gere. Kapela jako na povel přestala hrát, Maria přestala zpívat a světla v hale se rozsvítila. Všichni si tak mohli prohlédnout ten patnáctitisícový sbor, jednohlasně pějící
"It must have been love, but it's over now..." Byl to fantastický, skoro až dojemný okamžik!
Ono jich bylo víc - ať už povedený split evergreenu všech 80s - 90s parties "How Do You Do" s "Dangerous" nebo precizně zazpívaná balada "Perfect Day", po níž nebral aplaus konce. A co teprve česká klasika "Škoda lásky" (mimochodem, tahle skladba má i svoji švédskou verzi) v podání doprovodného kytaristy? Zatímco někteří umělci (slyšíte ten sarkasmus?) suverénně halekají
"Hello Czechoslovakia",
Roxette si pro každou zastávku turné připravili vlastní interpretaci tradiční písně dané země. Milé a sympatické.
© Karel Šanda / Live Nation CZ
Mile a sympaticky působila na úvod také
Debbi se svojí kapelou. Možná lehce vyjukaně, ale kdo by v čerstvých osmnácti před vyprodanou halou nebyl. Pokud se jí klepala kolena, nebylo to znát; hlasově excelovala. Možná zvědavě nakoukla i do šatny pro hlavní hvězdu, aby věděla, na co se může za pár let těšit... Ale to se bude muset ještě hodně snažit.
Zpátky k Roxette. Nehledě na výše zmíněné světlé okamžiky, i těm nejzarytějším fanouškům muselo být po dvouhodinové produkci jasné, že jejich čas se pomalu chýlí ke konci.
Proti až příliš znatelně převažovala nad
pro. Jistě, všichni vědí, jakými zdravotními problémy si Marie za poslední léta prošla, a tak nikdo nemohl čekat zázraky. Jenže i s přivřením obou očí byl její vokální výkon zklamáním. Zatímco v pomalých a intimních skladbách zněla poměrně jistě, v těch energičtějších jí naprosto chyběl drive. Chvílemi nebyla slyšet, do vyšších a náročnějších pasáží se často vůbec nepouštěla a pomáhala si všelijakými berličkami. Když měla přijít gradace (třeba závěr "Fading Like A Flower"), na výrazu nijak nepřidala. Jakoby se bála do zpěvu více opřít - možná se šetřila, možná už to
tam zkrátka nemá. Naopak Per působil svěže a mnohem jistěji.
© Karel Šanda / Live Nation CZ
Celkovému vyznění koncertu nepomohla ani příliš všední a obyčejná produkce. Šestnáct let od posledního světového turné bych čekal přinejmenším velkoplošné obrazovky, aby z koncertu měli něco i fanoušci v horních patrech haly. Čekal bych větší show a celkově více slavnostnější a pompézní nádech. Na druhou stranu - to, kvůli čemu všichni především přišli, dostali podle očekávání. Vždyť kromě tří nových kousků servírovali Roxette jenom samý starý a fajnový matroš. "The Look", "Joyride" nebo "Listen To Your Heart" prostě nestárnou. Jeden hit za druhým druhého, výkřiky:
"Marie, I love you", hurónské skandování
Roxette, Roxette a sentiment i nostalgie v míře vrchovaté.
Sláva
Roxette sice vyhasla, ale stále doutná. A ještě dlouho doutnat bude. A tak jedinými zklamanými byli pouze polsky hovořící překupníci lístků před halou.