Stále osobité a svěží pojetí již dávno objeveného

15.06.2011 10:30 - Marek Odehnal | foto: facebook interpreta

Českobudějovická stálice Satisfucktion se na tuzemské scéně pohybuje už bezmála dvacet let. Po několik demáčích z druhé poloviny 90. let však dlouhohrající debut vyšel až v roce 2000 pod názvem "Psycho", nicméně větší průlom přineslo až vítězství v soutěži Rock Made In Gambrinus a následující album "Keep It Your Way".
7/10

Satisfucktion - Penumbra

Skladby: Bright Darkness, Web And Veil, Andrej, Apath, Hunters Of The Sun, My Schizm, Excuse The Sky, Blame The Truth, Hard To Take, Sleeping Dream, Ambition, Moonless Night
Vydáno: 28.1.2011
Celkový čas: 53.54
Vydavatel: I.F.A. Records
Skvěle rozjetou kariéru Satisfucktion ale zabrzdilo několik klíčových zaškobrtnutí, a tak jsme se v následujících devíti letech od nich dočkali jen dvou řadových desek - "Motionless" z roku 2007 a očekávané novinky "Penumbra" z roku letošního.

V první řadě musím pochválit fyzickou stránku věci. Jednak se kluci po tolika letech konečně dočkali svého prvního digipacku, a to navíc opravdu vyvoněného s originální výtvarnou prací Dana Kurze z Atari Terror, druhak jde o jasný, čitelný a přitom stále masivní a intenzivní sound z lipovského studia Šopa. Tyhle věci tentokrát čtveřice opravdu nepodcenila a na výsledku je to řádně patrné.

I z hudebního hlediska jde jasně cítit, jak materiál zrál delší dobu a jak je jeho výsledná podoba vyspělá a dotažená do posledního detailu. Úvodní záležitost "Bright Darkness" sice obsahuje klavírní podkres nebezpečně evokující jeden z hitů Lunetic (sic!), jinak jde ale o mnohovrstevnatou košatou skladbu, žádná jednoduchá a hned po prvním poslechu zapamatovatelná hitovka na úvod. Tou je až druhá "Web And Veil", kdy vám okamžitě přistane na mysl legendární klipovka Clawfinger "Do What I Say". Ačkoliv při pozorném poslechu uslyšíme rozdíly v kytarách u obou skladeb, stejná rytmika tento silný pocit dejá vu stejně z mysli nevypudí. Ale především naživo tahle kotlící záležitost působí parádně, o čemž jsem měl ostatně možnost se sám přesvědčit.

U tajemného songu "Andrej" výrazná basová linka a podobně znějící kytary zase silně evokují Depeche Mode z druhé poloviny 90. let, jinak tu máme čest s další zajímavě vystavěnou epickou skladbou, v jejímž outru navíc uslyšíme bezstarostné dětské prozpěvování dítka zřejmě někoho z členů kapely. Vyzdvihnout musím rozhodně také "Hunters Of The Sky", další spektakulární záležitost s asi nejmocnějším refrénem na desce, ze kterého vážně mrazí. Většinovému rázu se vymyká parádní toolovská balada s uhrančivou atmosférou a nádherným refrénem "Excuse The Sky", skvělý procítěný alternativní hit. "Sleeping Dream" zaujme pro změnu hlavně dynamickými metalovými kytarami a příjemným refrénem.

Pro všechny příznivce old school je v menu připravena položka číslo jedenáct. "Ambition" je totiž klasická nu-metalová hitovka s rapovanými slokami a skákavým refrénem jako vystřižená z tvorby kapely kolem přelomu tisíciletí. Celé album uzavírá podobně jako v případě předchůdce podobný typ závěrečné toolovské mantry, tentokrát nazvaný "Moonless Night".

Satisfucktion jsou na české crossoverové scéně spolu se severomoravskými Crashpoint a částečně i chomutovskými X-left to die ojedinělých úkazem. Protože ať už jde/šlo o debilní a vidláckým českým bigbítem nasáklé žánrové karikatury typu Cocotte Minute nebo Dolores Clan, případně hudebně kvalitní a nesmírně zábavné a energické formace jako Atari Terror nebo Hazydecay, které ale zase nic neřeší a chtějí prostě bavit sebe a své fans, žádná větší česká žánrová kapela kromě této dvojice nepřistupuje k danému stylu s takovým důrazem na uměleckou, vizuální i textovou stránku a nečerpá inspiraci u těch nejpovolanějších, tedy A Perfect Circle a Tool.

Z tohoto pohledu je "Penumbra" do posledních detailů vypiplaná deska a ačkoliv je možná i tvrdší a zatěžkanější než předchozí počiny, ve výsledku na mě působí skladby víc introvertněji a zahloubaněji než dříve. Jako celek ji ale stejně musím hodnotit jako o něco slabší než předchozí "Motionless" a rozhodně slabší než asi nejlepší počin Jihočechů "Keep It Your Way", narvaný hity až na půdu a neztrácející ani po letech nic ze své energičnosti a tahu na branku.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY