Kdo a jak moc zní jako originál?

21.05.2011 05:00 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Projekt Gregorian uzavřel své dvacetileté fungování výběrem s téměř prozaickým názvem "Best Of 1990-2010". Když se však zevrubněji podíváte na soupisku skladeb, zjistíte, že to je spíše jakási nepovedená sbírka rarit a ne sešlost těch "největších" momentů. Jejich autor Frank Peterson ostatně klame i v dalších věcech.
2/10

Gregorian - Best Of 1990-2010

Skladby: So Sad, Nothing Else Matters, Moment Of Peace, Voyage Voyage, Hymn, Join Me (Schiller Version), The Raven, Angels, The Forest, Fix You, One, Happy X-Mass (War Is Over), Sadeness Pt.1, Forever Young, Missing, Let Down, Sinners & Saints, Crazy Crazy Nights
Vydáno: 31.1.2011
Celkový čas: 80:01
Vydavatel: Mystic Production
Když se vrhnete na disk narvaný do poslední sekundy (skutečně má 80:01), přece jen vás něco zarazí. Na coveru je totiž přidáno "The Original". Tím do popředí vystoupá celý problém s tímto mystickým seskupením, jehož jméno je odvozeno z F. Gregorian (což není nikdo jiný než Frank Peterson, který kdysi působil v projektu Enigma, ale po prvním albu "MCMXC a.D." odešel). Ono slůvko originál sem nějak vůbec nepasuje. Po světě je nespočet sborů a vokálních uskupení, které zpívají klasické gregoriánské chorály s velkou vervou a ctí. Nemají ovšem nutkání vdechnout nového ducha převzatým skladbám a roubovat je za každou cenu do klišé čistě popových struktur. Laťky zmíněné "MCMXC a.D." bylo málokdy poté dosaženo; a sám "otec zakladatel" Peterson nikdy nedokázal z tohoto stínu vystoupit.

Nebýt častého hostování Sarah Brightman, byl by samotný Gregorian zcela zaměnitelným produktem z TV shoppingu, který v minulé dekádě chrlil jednu desku za druhou. Menšinu vlastnoručně napsaných kompozic zachraňuje snad jediný skvost v podobě "Moment Of Peace". Tím se dostáváme k další zajímavé skutečnosti: první téměř polovinu období fungování projektu osamoceně připomíná song "So Sad" (debut "Masters Of Chant" vyšel až v roce 1999), který bez předsudků a okolků dokonale vykrádá zvuk Enigmy do posledního puntíku.

Samotná selekce coververzí je takový nepovedený dort pejska a kočičky, ve kterém je cítit velkou snahu zamaskovat fakt, že originály skladeb dostaly skutečný zvukový výprask. A věřte, že najmutí zpěváci jsou v tom zcela nevinně. "Nothing Else Matters" Metalliky nikdy nemůže fungovat bez onoho ďábelského záblesku, "Angels" (Robbie Williams) je až příliš nastavená cukrová vata, z které se vám při přejedení udělá hodně špatně, a co potom taková klasika "Missing" Everything But The Girl? Raději nechtějte ani vědět. Nemalým rébusem jsou bonusy, jakože dříve nepublikované rarity. Mezi nimi vyčnívá "Sadeness Pt. 1", Michael Cretu se při poslechu této verze musí hodně ošívat, ona se totiž skoro neliší od té enigmovské. Když se ponoříte do komentářů Franka Petersona, vkrade se na mysl spíše pěkný podfuk, protože část skladeb už různě vyšla, a na disku tak asi spíše měla být poznámka "poprvé na jednom místě" nebo tak něco.

Indiana Jones by zde marně hledal sebemenší originál do své archeologické sbírky. Gregorian nepředstavuje žádný neprobádaný oceán a rekapitulace "Best Of 1990-2010" je spíše nepovedenou (až skoro zvrhlou) oslavou dvacetin. Dva body za odvahu něco takového vůbec vypustit do oběhu a za zmíněnou "Moment Of Peace", ale v nabídce České muziky by to určitě byl trhák.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY