Je těžší nahrát atmosféricky i stravitelně lehkou, pozitivní, optimistickou desku, anebo tu hutnou, vícevrstvou, depresivní až apokalyptickou? V ranku hip-hopu a elektroniky vůbec si o poznání více vážím(e) alb z druhé kategorie, ovšem u kytarovek tak úplně jasno nemám(e).
Jasně, jdu proti všemu a všem, ostatně i proti Karlovi, když na plný prsty napíšu, že
"MGKK Telepathy" byl ten nejzářivější vrchol Sunz. Seru na kecy o pártyšitech pro pártykidz při pátečních pražských privátních parties. "MGKK" mělo přesah v tom, že invazivně předávalo naději. Nejbizarnější ale stejně byla ta sobotní popolední probuzení, když přišla na oběd Katarze a vy jste panu Porcelánovýmu vykřičeli, že vám celej včerejší večer dodával naději zrovna ten beznadějnej případ, pan Komplex Buriánek.
PARADOXNÍ KARMA
Byť negativnější, "Karmageddon" karmu taky má. I naději pochytal v
berlýnským Freebornsoundu o poznání černější. A taky platí pravidlo, že čím déle skrze prach postkarmageddonového věku pronikáte, tu a tam směrem k vám proniká na oplátku světlo.
Sunshine. Dali hlavy do oprátky a natočili svou dosud nejosobitější nahrávku, která pro mě asi
napořád zůstane vypočítavou snahou zalíbit se původnímu publiku, ale paradoxně tato osobní výtka nemá při finálním hodnocení alba pražádný vliv.
Přímočarost. Srát na přímočarost. Něco takovýho si musel Karel říct, když vymýšlel koncept pro "Karmageddon". Pokud jej tedy vymýšlel a nevymyslel se sám. Jedna kapitola skončila, druhá se rozehrála. DIY publikum mu vyčítá, že odešel od HC přímočarosti k diskotéce. DIY publikum Karlovi taky vyčítá, že od tý doby, co vyměnil martensky za konversky, hraje příliš přímočaře. Hm, tak tady to máte, kluci a holky. Pořádně tlustý černý čáry. Čáry máry. Sunshine nikdy nebyli méně přímočaří než na nové desce.
TEMNORETRO
Vrství temno na temno, retro na retro. Rezignovali na inovativní přístup. Jednak se jim za neustálý vývoj tuzemští pivní publicisti smáli(!), v neposlední řadě to asi nedávalo takový feedback, jaký si Karlovy děti - a hlavně otec Karel sám - představovaly. A přestože na progres před vydáním "Karmageddonu" (nebo spíše po vydání "MGKK") Sunz rezignovali, posouvá aktuální nahrávka českou kytarovou scénu zase o kus dál.
"Karmageddon" značí návrat ke kořenu. Návrat na strom. Návrat ke sběru bobulí.
Občas neuškodí v dnešním zrychleném, konzumním věku zpomalit, přibrzdit, otočit se, vrátit se. "Karmageddon" tohle
občas obsahuje. Přesahuje. Nejedovaté, šťavnaté servírované bobule nejsou spadlé, sesbírané zpod keře. Jsou to ty vůbec nejchutnější plody Slunce. Pravda, nelesknou se barvami duhy jako ty předloňské a taky dozrály do monochromu. Faktor
občas ale činí černobílost (i občasnou černočernost) materiálu snesitelnou.
Rozstřel: Producent Dušan Neuwerth x Trenér Franz Straka
Oba jsou motivátoři.
Dušan Neuwerth je Franzem Strakou tuzemské hudby. Dokáže za krátkou dobu dokonale pobláznit své svěřence a pak vznikají zvukově tak fenomenální skvosty jako "Karmageddon". I František dokáže pobláznit své ovečky, ale nikdo si o něm neodváží říct, že je Dušanem Neuwerthem tuzemského fotbalu. -
1:0
Kromě své branže neproslavilo Dušana nic, to Franze kox a tatarák. -
1:1
Koho by ve světě napadlo, že je Straka Němec, když je straka německy Elster. To příjmení Neuwerth kope jinou ligu. -
2:1
Dušanovi za spojení se sešívaným Mouchou trhají fanoušci ruce, Franzovi by za spolupráci se Slávistou sparťanští chuligáni ruce utrhli. -
3:1
Dušana si každý předchází a nikdo ho nechce pustit ze dveří. Za Františkem všude dříve nebo později dveře zavřeli. -
4:1
Zatímco jste se Kayovi za zády smáli, on se jen utvrzoval v tom, že to, co dělá, dělá dobře. Jenom to nikdo nevidí. A nechce vidět. Obdivuhodný je, že to navzdory přáním haters nezabalil. Nevzdal se, nevysral se na všechno, na všechny. Mohl, podle mnohých měl. Měl ale víru. A co, že byla v sebe...?
Na "Karmageddon" ji sebral, tu víru. Mobilizoval veškerou svou sílu a obtiskl do desky kus sebe. Srát na miniobtisky. Obtiskl celýho sebe. Ač se to ve všech rozhovorech propírá a on to ve všech rozhovorech popírá a diplomaticky tvrdí, že Sunshine jsou kapela, Sunz = Kay. Obzvláště na nové nahrávce, kde Karel zrecykloval celý svůj dosavadní myšlenkový repertoár. Prošel ideovým kanálem od začátku až do konce. Ideovou stokou.
"Karmageddon" je první deskou, kde konečně využil svůj osobní, osobnostní potenciál. Gratulujme mu. A že mě v skrytu ucha tíží, že dal vale samplům? Inšálláh, třeba se chuť experimentovat někdy v budoucnu vrátí...
Sunshine - Today (Is Not The Day)
"Karmageddon" je de facto bestofkou Sunshine. Sice oproti tradičním výběrům ani jeden hit neznáte, ale všechno se všemu podobá a hlavně všechno do všeho zapadá. Desítková mozaika. Desítkou písní se jak plaz plazí organická energie. Had, na kterým se veze, na kterým vás sveze sám Pan Buriánek. A sotva slezete, chcete zase osedlat hada na trase TÁBOR - BERLÍN - L.A. - PRAHA. Chytnout se ho za kapuci. Vašeho průvodce. Atona. Kaye.
Abyste se dotkli Slunce a novinku Sunshine pochopili, musíte s Karlem Íkarem uletět opravdu dlouhou cestu. Není to o lásce na první poslech, vlastně to není vůbec o lásce. Je to o tavení křídel, broušení hran a taky o síle zvyku. Ale zvyknete si jako nikdy předtím. Na ten žár "Karmageddonu". A pak už to o lásce je.
"Představ si celý ten proces vývoje desky. Kolik času v tom necháváš, lítáš po celým světě, a pak nějakej Benda napíše, že..." vyprávěl mi nad Winstonovým ginem Mejla z fiXy. Mejlo, tak jsem zvědavej, co se v tomhle orwellovským věku stane, když nějakej Benda napíše, že Sunshine natočili svou desku desek. Deset.
10/10 
