Mám-li ale nyní psát o "Two", musím se ještě vypořádat s jejím debutem, na jehož hodnocení se s Katkou Guziurovou neshodnu. Na rozdíl od ní mě nezaujal jen hit "The Show", ale i zbytek alba. Líbila se mi na něm jeho hravost, lehkost i onen kritizovaný odér infantilnosti, který se ale drží přesně na hraně přesycení. Na tom všem je hudba Lenky přece postavená a díky tomu i prorazila ve světě. Jsem velmi rád, že neuposlechla doporučení na konci recenze a dál dělá muziku, která přináší do hudebního světa její specifické odlehčení, kterého není v současnosti zase tolik. Na podobnou notu sice hrají třeba Taylor Swift nebo Colbie Caillat, ale jdou na to jinak. Lenčin přístup není až tak přímočarý a navíc je ještě mixovaný s hereckým pojetím. Pokud bych před dvěma roky "Lenku" hodnotil já, odnesla by si známku 7/10.

Druhá deska "Two" v nastoleném trendu v podstatě pokračuje, najdeme na ní všechny zmíněné vlastnosti, v různých úrovních, ale přesto se hodně liší. Tou nejpodstatnější změnou je, že Lenka přes Björk objevila elektronickou hudbu a začala si s ní hrát. Zatímco na debutu byla většina písniček "akustická", nyní je většina písniček podložená elektronickými beaty, zvuky a efekty. Je ale až s podivem, jak nenásilnou formou se jí povedly tyto elektronické záležitosti promíchat s jejím charakteristickým stylem skládání i interpretace. Máte pocit, jako by to tak mělo být už od počátku.

Velkou změnou a zároveň značným posunem vpřed oproti debutu je rytmická pestrost. Zatímco "Lenka" si příjemně plynula s proudem, "Two" je jako pstruh v řece - sem tam zrychlí, občas se zcela zastaví proti proudu a někdy přeskakuje napříč. Díky elektronickému základu se navíc dostala rytmika více do popředí a netvoří pouze podklad, ale spíše základ většiny písniček. Hned titulní a úvodní song to potvrzuje na celé čáře - svižná věc založená na výrazné rytmické kytaře s chytlavým refrénem. Následující "Heart Skips A Beat" na to jde naopak přes electropop ve stylu Robyn, ovšem s onou špetkou hravosti, díky čemuž se od Švédky odlišuje.

Jestli někde uslyšíte odkaz na debut, na jeho pozitivní naladění, pak je to především v rozverné "Roll With The Punches", jehož roll, roll, roll vám uvízne hluboko v paměti. Kdo by čekal, že "Sad Song" bude nějaká utahaná balada, ten by se mýlil, u Lenky je to tak trochu naopak, což koneckonců zpívá i v textu. Jako něco mezi dětskou říkankou a písničkou rozsekanou údery bubnů působí "Everything At Once" a je zároveň jednou z nejoriginálnějších písniček na CD. Podobné platí ale i u neméně skvělé "You Will Be Mine", kde se elektronika spojuje s harfou, díky čemuž se vám vybaví titulní song ze seriálu "Chirurgové" "Cosy In The Rocket" od Psapp. Elektrizujícím dojmem působí "Shock Me Into Love", která by klidně mohla bodovat i v nějakém tanečním žebříčku. Když při jejím poslechu zavřete oči, snadno se vám vybaví drobné modré výboje, něco jako v Jacksonově videoklipu "Give It To Me". "Everything's OK" je takovým chameleónem, který se mění z poetické balady přes vytleskávané rytmy do optimismem nabitého songu, v němž snad nejlépe vyznívá Lenčin křišťálově průzračný hlas. Závěrečná "End Of The World" pak už jen dokresluje to, že i když příští rok nastane konec světa, nebude to žádná tragédie. S touhle písničkou to přežijeme s lehkostí.

Záměrně jsem se vyhnul dvěma písničkám, které v kontextu celé desky působí jako vata. Konkrétně se jedná o balady - na sebe navazující "Blinded By Love" a "Here To Stay". Ne že by byly špatné, ale zkrátka v tomto místě alba se najednou přistihnete, jak vám pozornost uletí někam jinam.

Chtěl bych napsat, že už jsem velmi dlouho nepsal recenzi, kde bych měl potřebu se dopodrobna rozepisovat o každé písničce, ale nebyla by to pravda. Nedávno jsem měl to samé cukání u debutu Debbi (viz makro brzy) a ještě před tím u "All I Ever Wanted" Kelly Clarkson. Ačkoli tyto tři slečny nemají prakticky nic společného, všechny zmíněné desky jsou natolik pestré, že shrnout každou jako celek prakticky nelze. Nevystihlo by to jejich podstatu. Zatímco ale Debbi a Kelly jdou na to především přes stylovou pestrost, Lenka na "Two" si spíše hraje s rytmy, zvuky a náladami. Efekt je přitom zhruba stejný a ani jedna nepůsobí roztříštěně. I přes lehké zaváhání se druhé album Lence nad míru povedlo a naše Australanka si na něj může v klidu namalovat dvojku s hvězdičkou.