Makrorecenze "Wasting Light" Foo Fighters

28.04.2011 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Abba a Bee Gees prý byli Daveu Grohlovi inspirací k aranžérským formám při komponování nového alba jeho Foo Fighters. Někteří to na "Wasting Light" slyší, někteří ne. Jak se k desce, hlásající i návrat ke kořenům, postavila pětka našich redaktorů? Kladně, velmi kladně. Však čtěte sami v naší makrorecenzi.
Foo Fighters - Wasting Light
© facebook interpreta
Pojďme chvíli pokračovat v hraní hry na hledání toho, čeho bude rok 2011 rokem. Nedávno jsme tipovali, že to bude rok comebacků. A teď můžeme přihodit i rok zvukových návratů ke kořenům. To naplní třeba Foo Fighters. O jejich nejnovějším albu "Wasting Light" totiž Honza Průša v hlavní recenzi napsal, že je nirvanovitá. Nemyslel to ovšem zle. Ostatně nirvanovitý Butch Vig v roli producenta není žádný béčko. "Silná deska, kterou si nejvíc užijete vcelku. Nemá smysl vybírat jednotlivé singly. Skladby do sebe fantasticky zapadají a vytvářejí jednolitý výrazný pocit. Máte o čem přemýšlet a těžko to dostanete z hlavy," doplnil ještě a udělil osmičku. Tu jako hozenou rukavici pětka našich redaktorů zvedla a omotala (až na jednu výjimku) těsně kolem ní své známky. Dave Grohl tak může být spokojen, odchází se čtyřiaosmdesáti procenty.


Jakub Malar - Foo Fighters v nejlepší formě! (10/10)
Vztah ke kapele: Od momentu, kdy mě na MTV absolutně pohltila skladba a video k "Learn To Fly", se počítám za fanouška kapely.

Deset důvodů proč je nahrávka "Wasting Light" rockovou událostí roku:
1. Album nemá slabé místo, skoro každá skladba by mohla vyjít jako singl (pryč jsou blbosti typu "Ballad Of The Beaconsfield Miners" z předchozí desky "Echoes, Silence, Patience & Grace").
2. Dokazuje že i analogově a ještě k tomu v garáži se dá natočit pořádně našlapané album, na což navazuje důvod číslo...
3. "Wasting Light" má úžasný zvuk a rozhodně stojí za to si ji poslechnout na kvalitních sluchátkách.
4. Dave Grohl patří k nejtalentovanějším muzikantům a i nadále je to nejsympatičtější osobnost na rockové scéně.
5. Bob Mould, bývalý frontman legendární kapely Hüsker Dü, ve skladbě "Dear Rosemary".
6. Sešlost tři bývalých členů Nirvany plus producenta alba "Nevermind" - Krist Novoselic si ve skladbě "I Should Have Known" zahrál na basu a akordeon; "Wasting Light" měl produkčně na starosti Butch Vig a do kapely se jako stálý člen během nahrávání vrátil po čtrnácti letech kytarista Pat Smear.
7. Úvodní "Bridge Burning" je úžasný otvírak.
8. Refrény - když už máte pocit, že posloucháte refrén, ukáže se, že to byl jen rozjezd ("Arlandria", "Walk").
9. Přestože všech předchozích šest nahrávek bylo podařených, tak na "Wasting Light" zní Foo Fighters nejlépe - je z nich cítit energie a nadšení jako nikdy před tím!
10. Potřebujete ještě nějaký další důvod???

Petr Bláha - Rockové impérium vrací úder (9/10)
Vztah ke kapele: Jediná dobrá rocková kapela, kterou jsem naučil poslouchat i vlastní sestru.

Zlí jazykové tvrdí, že v každé recenzi Foo Fighters musí zaznít alespoň dvakrát jméno jednoho zfetovaného sebevraha, takže aby bylo povinnosti učiněno za dost: Kurt Cobain, Kurt Cobain. Dave Grohl je v mých očích bezesporu nejvýraznější rockovou postavou posledních dvaceti let a s každou nahrávkou zraje jako víno. Tentokrát se pustil opět do vod garážových a nová deska je hodně syrová. Syrovost je zároveň tenkým ledem, protože vyšachoval megahity jako "Long Road To Ruin", které svou stupidní odrhovačkovitou chytlavostí a skvělým klipem udělaly skvělou službu. Jenže tady jsou jinačí pecky. "White Limo" nebo "Rope" spolehlivě obstojí v jakémkoliv testu času. A kromě nich i dalších devět songů, kterým nechybí drive, nápad i precizní zpracování. Jen mi to nepřijde jako záležitost na stadiony, tohle je klubový nářez. V malém uzavřeném prostoru by to byla bomba na bezpodmínečný plný počet, ale to je samozřejmě čirá utopie a to výsledný produkt trošku sráží.

Martin Wipplinger - Víc než sebevědomý rock po čtyřicítce (9/10)
Vztah ke kapele: Foo Fighters mě obcházeli mírným obloukem, až do "Wasting Light".

Foo Fighters
© zmemusic.com
Tak si říkám, jak skvělým tahem bylo nasazení "Rope" jako pilotního singlu. Poslechnete si ho několikrát a myslíte si, že dostáváte do podvědomí mantinely, ve kterých se bude zvuk celého alba nacházet. Měsíc nato se k vám díky benevolentnosti vydavatele zadarmo dostane zbytek a vy zjistíte, že kytarovka s jednoduchým, ale silným riffem a nebezpečně lákavým refrénem vás lehce ošálila. "Wasting Light" by se na vlně její energie mohla s klidným svědomím svézt, ona to ale nemá zapotřebí. Skládanka o jedenácti dílcích nutně potřebuje každý z nich, aby mohla působit jako kompaktní celek. Celek, který hraje na emoce a jehož ponurá atmosféra je prosvětlena několika výraznými záblesky jedinečných melodií. Říct, že první kvartál letošního roku nepřinesl lepší rock, možná není úplným doceněním "Wasting Light", víc ale už Foos dokázat nemohli. "Přejděte, prosím, na druhý chodník, pane Grohle. Dost bylo vzájemného míjení."

Kristina Bílá - Náklep od F do F (7/10)
Vztah ke kapele: Na zadek si z nich nesednu, ale "Wasting Light" to možná změní. Jsou mi nějakým záhadným způsobem nesmírně sympatičtí.

Ve své mp3 mám nastavené "shuffle". Mezi tím hudebním marastem, kterým můj přehrávač disponuje, mě vždy upoutal rozjezd jakési neznámé písně. Málokdy nepřepínám, ale teď? Skvělé riffy, vynikající zvuk a svižné tempo. "Co to je? Aha, noví Foo Fighters!" klepla jsem se do čela, jakmile mi uši naplnil charismatický zpěv Davea Grohla. Novinka "Wasting Light" dokázala upevnit pozici rockové legendy (a jakože se s poslední "ESPG" ta pověst lehce zakymácela). Skoro bych nevěřila, že kapela, jež má za sebou víc jak desetileté působení na scéně, dokáže znít tak svěže, mladě a ještě mít tolik sebeironie k tomu, aby natočila totálně "švihlý" videoklip. Bojovníci servírují jednu pecku za druhou - "Matter Of Time", "Back & Forth" či "White Limo", to je přece neuvěřitelný náklep, no ne? FF už vědí, co a jak, umějí se otáčet, tudíž jména Butche Viga a ex-člena Chrise Novoselica pro mě nejsou nijak velkým překvapením. Spolupracovat na albu s těmihle Američany by chtěl snad i prezident. Není hezké říci, jak je fajn, že Nirvana dopadla tak, jak dopadla. Následnému kolotoči to ale jedině pomohlo. Jinak by se Dave navždy schovával ve stínu slavného frontmana a nikdy by nedal dohromady Foo Fighters. Nikdy by nevznikla "Wasting Light" a ochudit rockovou scénu o něco takového by byl skutečně hřích.

Pavel Parikrupa - Plni energie (7/10)
Vztah ke kapele: Foo Fighters mám raději než Nirvanu.

Dvacet let po "Nevermind" je Dave Grohl plný energie. Se svými kumpány pořád třímá prapor tvrdého rocku a i na sedmém albu Foo Fighters najdeme výborné nabroušené skladby, jež rozhodně nepostrádají melodie (i když první půlka kolekce mi přijde našlapanější než ta druhá, kde jsou místy slabší okamžiky). Obdivuhodné, s jakou vervou a tahem na bránu kapela hraje chytlavé písně s úžasnými refrény - minimálně půlka alba je jako stvořená pro velké pódium před desítkami tisíc nadšených fanoušků. Na rozdíl od vyhlášení o inspiraci skupinou Abba tam spíše slyším Snow Patrol a Kings Of Leon. Rozhodně nejsem přesvědčený, že by "Wasting Light" bylo nejlepší deskou Foo Fighters - kdybych musel, zvolil bych "In Your Honor". Je to zkrátka standardně kvalitní album kapely, co dlouhodobě patří do první ligy, nemá problém vyprodávat velké koncerty po celém světě a srší energií na všechny strany. A to není málo.


Album: Foo Fighters - Wasting Light
Průměrné hodnocení: 8,4/10
Celkový čas: 47:52
Skladby: Bridge Burning, Rope, Dear Rosemary, White Limo, Arlandria, These Days, Back & Forth, A Matter Of Time, Miss The Misery, I Should Have Known, Walk


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY