Můžeme tomu říkat třeba zvrhlé potěšení, těm pocitům, s jakými se od "Blackout" včetně čeká na každé nové album americké kdysi-hvězdičky Britney Spears. Marná sláva, bulvár táhne, a tak ať už tahle zpěvačka vydá cokoliv, vždycky se o tom bude hodně psát. A vždycky to bude celý národ posluchačský rozdělovat. Vezměme si třeba její aktuální, sedmou, studiovou nahrávku. Pokusíme-li se oprostit od veškeré subjektivity, která je hudební publicistice tak nějak vlastní, musíme uznat, že jde o kvalitně udělanou popovou desku. Nebo ne? Třeba Lukáš Boček v hlavní recenzi je názoru, že "Femme Fatale" si nezaslouží víc než šest z deseti. Podle něj je to "kolekce hitových bonbónů, kterých se rádi přejíte a které se na první pohled liší jinou barvou celofánu, ale všechny uvnitř skrývají stejnou ulepenou náplň." A tak jsme album zmakrorecenzovali. A jak to dopadlo? Špatně. Tedy pro Britney. Čtyřiapadesát procent je opravdu málo.

---

Katka Guziurová - Britney goes to heaven (8/10)
Vztah ke zpěvačce: Největší idol, na který nahlížím až příliš kriticky.

Okay, je třeba si ujasnit hned na začátek, že slečna Spears není žádná pěnice, Simon Cowell by ji v Superstar vyprášil hned v castingu, ale je to pořád Britney Spears! Britney Spears, která má kolem sebe skoro nedotknutelnou auru, ať se děje cokoliv. Songy na "Femme Fatale" jsou i přes autorskou neúčast Britney pastvou pro mainstreamovou duši. Každá z písní by mohla být z fleku singlem, a ten by dobyl hitparády. Placka možná postrádá intimnější moment v podobě ucourané skladby, ale kdo chce, může své uši nakrmit třeba s "Inside Out", "Seal It With A Kiss" nebo naprosto geniální "Criminal". Britney přetavila auto tune v nový žánr. Na její hlasovou obranu ale musím dodat, že v některých písních má tak krásnou barvu hlasu, že se mi nechce věřit, že by i tohle prošlo přes mašinky. Kolega si stěžoval na triviální texty, ale ruku na srdce: kdo z vás jde pařit do klubu s tím, že bude na parketě poslouchat, jestli je song s textem na obranu zvířat? Zapomeňte na to, co se o ní píše, říká a vysílá, pusťte si "Femme Fatale".

Tomáš Parkan - Jak je důležité míti Lukáše (6/10)
Vztah ke zpěvačce: ...Baby One More Time.

Když jsem poprvé slyšel Britney Spears, ani by mě nenapadlo, že ještě po více než deseti letech budu poslouchat její desky. A teď, po třinácti letech, sedím a poslouchám "Femme Fatale" - neuvěřitelné! Můj první dojem? Děsná tucárna. Ale s každým dalším poslechem jsem začal jednotlivé songy rozpoznávat, respektive jejich dvě skupiny - první výbornou a sakra hitovou, kam patří například druhý singl "Til The World Ends" - a druhou, která je už natolik klubová, že mi naopak vůbec nesedí. Pohled do seznamů autorů a producentů dává jasnou odpověď. Ta první má jednoho společného jmenovatele, kterým je Dr. Luke. Je až neskutečné, co v případě Britney udělá s "jejími" skladbami osoba producenta - autora. Spojení s Lukaszem Gottwaldem bylo geniálním krokem. Už dlouho jsem neslyšel tak skvěle vyprodukovanou taneční muziku, kde se spojují výborné melodie a taneční styl evropského ražení s jejím americkým pojetím. Jen škoda že takhle neudělali celou desku. Byla by to pak nejspíš nejlepší deska Britney Spears v její kariéře. Škoda. Takhle je jí pouze z půlky.

Petr Doupal - Kvalitní dance pop se špatným hlasem (5/10)
Vztah ke zpěvačce: Nikdy mi nebyla sympatická, její písničky ale mám (někdy i velmi) rád.

"Femme Fatale" je kvalitnější s každým dalším poslechem, přesto se nikdy nezbaví špatného prvního dojmu: generic dance pop s malou špetkou osobitosti. Ono je vlastně evidentní, že s jinou zpěvačkou by byly písničky mnohem lepší, ze složitě specifikovatelného důvodu mi přijde hlas Britney na desce často až neskutečně protivný a zpěvačku samotnou bych tedy označil za nejhorší aspekt nahrávky. Co se týče produkce, tak Britney sice vsadila na osvědčená jména, ta však v poslední době s jinými interprety dosahovala lepších výsledků. Celková hudební jednota alba je ale kladem a též je nutné pochválit výběr zvuků, samplů a efektů v každé skladbě, zvuk je originální a nenudí. Fanouškům se ale opravdu musím omluvit, že si myslím, že ty tracky zabíjí Britney svým zpěvem. Přitom na "Blackoutu" s Danjou a Bloodshy & Avant byla výborná. Nejlepší skladby se nacházejí na začátku a konci desky: "Till The World Ends" je svým pokřikem velmi chytlavá a flétna z "Criminal" je jako zavírák alba mocná. V porovnání s kolegyněmi Robyn, Lady Gaga, Katy Perry nebo Rihannou je však "Femme Fatale" o stupeň horším produktem.

Katarína Straková - Jen věšák na hudbu (4/10)
Vztah ke zpěvačce: Od nedotažené desky "Baby One More Time", kdy jako osmnáctiletá "panna" chodila s Justinem, marně čekám na stoprocentní nahrávku. Princeznou popu nikdy nebyla, na to má příliš plochý hlas a nedostatek osobitosti. Britney je zaměnitelná průměrná zpěvačka, svým uměleckým přínosem něco jako modelka v hezkých šatech, za které platí uznání módním tvůrcům, a ne anorektickému věšáku na prádlo.

Na svém sedmém albu "Femme Fatale" se Britney Spears daleko více soustředila na fotky v obalu než na hudební obsah. Kromě nepovedeného pokusu o vytvoření dojmu sexuální dračice nedělá pořádně nic - na nahrávkách se nijak nepodílela autorsky a vlastně ji ani neslyšíme přirozeně zpívat. Všechny písničky jsou charakteristické různými efekty odvádějícími pozornost od toho, že tahle dáma nemá nijak výrazný hlas. Nelze sice říct, že by v téhle slavnými jmény zaštítěné produkci úplně chyběly nápady, ale kde toho moc není v případě interpreta, ani talentovaný producent mnoho nezachrání. Album se sice může pochlubit několika vydařenými místy, nejvíce asi v chytře vystavěné skladbě "Criminal" s nasamplovanou flétnou, ale tohle by lépe zvládla zazpívat každá sboristka od Prince nebo účastnice závěrečných kol American Idol. Takže pokud by se měl někdo dočkat uznání za ty lepší skladby z alba ("Hold It Against Me" nebo "How I Roll"), pak je to tým kolem Spears. Jakýkoliv projev osobnosti interpretky byste hledali se stejným úspěchem jako Štěchovický poklad. Tak zase nic, přestávám čekat.

František Štibora - Agenti jejího rodičovstva (4/10)
Vztah ke zpěvačce: Už od dob jejího přemetu vzad k ní chovám osobnější vztah, než je zdrávo k jakémukoliv produktu popkultury chovat. Od dob "In The Zone" naše pletky nevnímám jako hrdelní zločin, pro "Blackout" bych i hrdě položil hlavu na špalek.

Martin Karl Sandberg a Lukasz Gottwald jsou vysláni do hrdinné mise.
Úkol: Získat album comebackovější než "Circus", zvrhlejší než "Blackout", ještě víc trendy, než kdysi bylo "In The Zone", ještě přítulnější pro průměrného obdivovatele Britney Spears než před lety "Britney" a ještě vlezlejší než ty dva zápichy předtím.
Vybavení: Matka dvou dětí ochotná navštívit smluvené nahrávací studio a vydat z úst směrem k mikrofonu několik tónů, povzdechů a lascivních replik, čtvrtina Black Eyed Peas, třetina Miike Snow a několik dalších profesionálních pomocníků (povětšinou v celku), brožurka s odbornými texty pojednávajícími převážně o zálibě ve válení se po podlaze, případné kopulaci na ní a dalších pro ženu před třicítkou zásadních aktivitách (jako zdroj posloužil především časopis s kódovým označením bravíčko).
Vyhodnocení: Agenti ukořistili tucet písní toužících stát se novými klubovými hymnami. Dosahují však hodnoty srovnatelné se záznamy útrpného vynuceného zpěvu žákyň základních škol. Mise splněna. Hromada peněz zajištěna.
Závěr: Už tu Britney opravdu nenuťte trpět. Jen tak na okraj.

---

Album: Britney Spears - Femme Fatale
Průměrné hodnocení: 5,4/10
Celkový čas: 44:02
Skladby: Till The World Ends, Hold It Against Me, Inside Out, I Wanna Go, How I Roll, (Drop Dead) Beautiful, Seal It With A Kiss, Big Fat Bass, Trouble For Me, Trip To Your Heart, Gasoline, Criminal