V neděli večer se uskutečnil v pražské Akropoli vzpomínkový koncert na Mejlu Hlavsu, který by toho dne oslavil šedesátiny. Vystoupily jeho kapely - The Plastic People Of The Universe a Garage. Vyprodaný žižkovský kulturní palác mohl sledovat strhující vystoupení, něco jako zdravici do nebe.
Live: The Plastic People Of The Universe
support: Garage
místo: Palác Akropolis
datum: 6. března 2011
© Vladimir Komjati / musicserver.cz "Hrst bílých vlasů jsem vytrhal z hřebene," zlověstně předříkával
Joe Karafiát Krchovského slova. "Cizí vlasy" pocházející z aktuální nahrávky legend tuzemského undergroundu
The Plastic People Of The Universe "Maska za maskou" symbolizují novou,
pomejlovskou dobu; máničky už nemají hřívy šedivé, ale bílé, což při dobrém nasvětlení funguje naprosto odzbrojujícím způsobem. Takto zvýrazněné moment(k)y provázejí především Brabencovy recitativy, které by šlo poeticky popsat vysoce expresivní formulkou -
bílé vlasy se vznášející za neustávajícího, rituálního předříkávání démonicky ve tmě.
"Píšu ti, milá, jaks správně poznala, na účet z non-stop restaurace. Ale vážně nic mě nenapadá. Obsluha dobrá, jen popelníku závidím, v jakým řádu drží si svý vajgly pohromadě. Snad abych začal věštil z popele, kam asi slavná cesta lidstva, milá, povede? Prásk dveřma, práska z konopí, kuří oko z lásky, dětma se netopí." ("Non-stop opera")
Sedm důvodů proč zajít na Plastiky
1) Vaše děti se o nich jednou budou učit a ve všech kulturně rozvinutých zemích by se po Plasticích už jistě dávno jmenovaly ulice.
2) Neustávající progres doprovází PPU od protopunkových experimentálních začátků v sedmdesátých letech. Každou dekádu, každé album zní jinak.
3) Současná slušivá maska koncertních variací na téma "Maska za maskou" je jistě nejsilnějším plastickým zážitkem posledních deseti let, tedy v dekádě po Mejlovi.
4) Hlavsa & Brabenec - dvě jedinečné, výjimečné persony. Není jiné kapely, která by se dokázala se smrtí frontmana vyrovnat tak obstojně jako Plastici. A to prosím byl zesnulým někdo tak charismatický jako Mejla Hlavsa. Saxofonový stařešina Vráťa Brabenec ale dodává Plastikům nový rozměr - mentorský, edukační.
5) Zpěvačka Eva Turnová má atmosférický projev, jenž zahřeje i zastudí v jeden okamžik. Plastická Načeva vnáší do tvorby PPU křehkost, zasněnost.
6) Texty jsou u Plastiků minimálně stejně důležité jako vlastní hudební produkce. Navíc jsou podobně maximálně inovativní. Nenávratně pryč je sice doba Bondyho syrovosti, Wernischovy surovosti, Klímovy rozervanosti, Placákovy znepokojivosti i Nápravníkovy psychedelie, ale ona Brabencova starozákonní doba a Krchovského depresivní (po)doba mají také něco do sebe.
7) Vydat se na cestu časem vybízí každé vystoupení Plastic People. Zakonzervovaná doba je podtržena přítomností jednotlivých postaviček panoptika. Máte tak vysokou šanci, že na jednom místě potkáte Magora, Lábuse a všechny další relikvie doby.
© Daniel Hlaváč / musicserver.cz V Paláci Akropolis bylo v neděli večer
více než vyprodáno. Nebylo hnutí. Žádné pnutí však nenastalo, neb každý návštěvník, každá návštěvnice, si vážili unikátní příležitosti spatřit naživo dvě legendy tuzemského undergroundu, ve světovém měřítku jedinečného to hudebního směru.
Na scéně se jako první krátce před osmou zjevili Plastici, jejichž repertoár byl složen především z nových písní. Na závěr jejich vystoupení ovšem symbolicky zazněl i kultovní "Kanárek", byť původní instrumentální disharmonii nahradila improvizovaná melodičnost.
Po setu Plastic People nastala několikaminutová prodleva, během které se ovšem návštěvníci koncertu rozhodně nenudili. Jednak mohli navštívit Lábus/Maťa koutek, kde se prodávali nosiče PPU,
DG307,
Půlnoci a dalších podzemních seskupení a knihy s tématikou
androše, navíc v průběhu přestávky zvolili dramaturgové v Akropoli příjemný hudební doprovod. Dali totiž vzpomenout na
nedávnou sejšn švýcarských
Mladých Bohů,
The Young Gods. Ještě nikdy nebylo čekání na
Garage tak příjemné...
2011: Ro(c)k Mejly Hlavsy
V lednu letošního roku uplynulo deset let od úmrtí Mejly Hlavsy. Včera (v neděli) tomu bylo šedesát od jeho narození. O dvojvýročí největší persony v dějinách tuzemské hudby toho česká média žel bohu příliš nenapsala. Prostor na pochyby o jejím kulturním přínosu ovšem neexistuje. I proto pojaly máničky oslavy roku Mejly Hlavsy velkolepě. Kromě narozeninového vystoupení proběhla 8. ledna tryzna znovuobnovené Půlnoci. Ta se dala dohromady, aby na Mejlovu počest zahrála na několika koncertech. V předvečer výročí Hlavsova narození se objevila v Brně. Dne 1. dubna se pak kapela vrátí zpět do žižkovského Paláce Akropolis.
© academia.cz Před
van-men šou božského Tonyho Ducháčka, frontmana Garage, se na pódiu mihl i Magor. Sic se nesvlékal, zaujal ale svou neartikulovanou mluvou. Po citátu Andyho Warhola a popíchnutí Joea Karafiáta, že
se ke Garáži přisral až po listopadu, konečně začala plechová, rock'n'roll-postpunková symfonie.
Zatímco PPU jsou ve svých postupech inovativní,
novovlná Garage ustrnula na jednom místě, na jedné vlně, a její koncert tak zní a vypadá stejně jako před lety. Nenapodobitelný, všeříkající, minimalistický, zkrátka zdravě
pankově primitivní projev Tonyho Ducháčka prostupuje jako stigma dobou.
Snad i proto se Garage hodí více do
zaplivaného Vagónu než do
nablýskané Akropole. Včera ale samozřejmě nikoho neurazila. Nebylo koho. Není vděčnějšího publika než toho vlasatého, zvláště když se vzpomíná na toho nejvlasatějšího ze všech. Na Mejlu Hlavsu.
