Prakticky neustále se objevují řeči o smrti rocku (a to nejen z tábora tanečníků, kteří si tím někdy léčí zbytečné komplexy). Když pomineme jistou opodstatněnost názoru, že s danými nástroji a vývojem v posledních padesáti letech je vymýšlení nových a nových písňových struktur, melodií, riffů apod. dost omezené, stále nám zbývá to hlavní, proč je rock (a taneční scéna taky) oceňován(a). A to je energie a její přenos na posluchače.
Na dnešní dobu neuvěřitelně krátká stopáž desky by mohla nejdříve směrovat úvahy do oblasti punku. Pokud si vymezíme hudební hřiště jmény Soundgarden, Marilyn Manson, Disturbed, Alice in Chains, Korn (a dalšími), asi už zavětříte, že o punk nepůjde, i když energetická nálož byla i jeho hlavním plusem. Nová americká akvizice The Union Underground je energetická pecka, na alternativně metalovorockovém hřišti se pohybuje s jistotou profíka. Po jednom poslechu by předvedený výkon mohl svést k odsudku "nic nového pod sluncem". Ano i ne. Masivní riffy kytar, hutná basa, šlapající bicí, patřičně "nekompromistní" zpěv, prostě vše, co si příznivec může přát, samozřejmě nejsou nijak převratně nové. Obvinění z vypočítavosti by však ze hry mohla vyloučit nefalšovaná energičnost prožitku hudby a textů. U takových partiček se nějaký hlubokomyslný rozbor nešvarů společnosti nepěstuje, pro pětipísmenná slůvka, která díky hudbě zná už skoro celý svět, se zde nejde daleko (mohli si tu cestu někdy prodloužit). Takže kritiky si užijete dost, např. stádnosti v "Turn Me On "Mr. Deadman"" nebo drog v "Until You Crack" (ale třeba jsem to špatně pochopil).
Po úvodním intru se začnou valit hutné pecky jedna za druhou. Ve všech skladbách se snaží různými způsoby vyhnout odsudku zmíněném výše. A dost se jim daří, nejen díky základnímu předpokladu, kterým je délka skladeb (11 na takovou stopáž). Ovšem k tomu přidejte časté změny tempa, snaha o pestré používání kytar, odlehčující pasáže bez nich, střídání řvavého zpěvu s normálním, takže pak není divu, že u chytlavých refrénů by vás případný slídil zastihl před věží pořádně pařícího.
Pokud jde o kopírování, je pravda, že v "Killing The Fly" by se nepozorný posluchač mohl zaradovat z návratu Alice In Chains, tak hodně podobně zní zpěv Bryna Scotta, téměř výhradního autora textů a hudby, druhým hlavním v partě je druhý kytarista Patrick Kennison. Ale z kontextu celé desky vyplývá, že jde o shodu náhod, tahle kapela používá některé "prvky" jako jiné kapely, ale snaží se je složit po svém. Co takhle po hiphopu pošilhávající podklad v "South Texas Deathride"? V nejlepším duchu grungová "Until You Crack". Jediná měkce začínající skladba "Revolution Man" ukáže, že se zpěvák nemusí stydět zpívat normálně. Zpěv by totiž mohl být častěji zřetelnější, bez textů před očima se vokál nedá příliš sledovat, i když je otázka, kdo to u podobné muziky v české (a moravskoslezské) kotlině činí.
Nevím proč přesně, ale téhle kapele docela věřím její zápal pro věc, určitě nejen kvůli graficky velice vyvedeným stránkám (obal CD stojí také za zmínku), díky kterým se snaží podpořit fanouškovskou základnu, kterou si vybudovali častým hraním a jednou EP kazetou. Ostatně polovina skladeb na desce pochází z roku 98, asi půjde o skladby z ní. Přes svým způsobem ničím převratnou muziku (poslední "The Friend Song" je dost tuctová) mě jejich výchova k rebelii docela oslovila, i když převážně v té první signální soustavě. Po Disturbed další zajímavý představitel hardscény, uvidíme, zda ustrnou či přijdou s něčím novým, zatím mám pocit, že by mohli.
CD k recenzi poskytla firma Sony Music / Bonton.
Album: The Union Underground - ...An Education In Rebellion
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 34:11
Skladby: 1. ...An Education In Rebellion, Drivel, South Texas Deathride, Turn Me On "Mr. Deadman", Until You Crack, Killing The Fly, Natural High, Revolution Man, Trip With Jesus, Bitter, The Friend Song)