Jistě, tahle mladá americká partička je určitě kontroverzní záležitostí a kombinace tvrdých breakdownů a řevu s popovými refrény a disco elementy (neboli trancecore), crabcore postoji, patkami a upnutými elesťáky opravdu není nic pro všechny a už vůbec ne pro lidi vyznávající tradiční metalové hodnoty. Ale takoví se ve čtvrtek v Rock Café nevyskytovali, tak proč se jimi zabývat...

Večer bohužel provázely určité nejasnosti způsobené tím, že zahraniční support v podobě holandských Haribo Macht Kinder Froh nakonec nedorazil, a tak i dav byl vpuštěn do spodního sálu až kolem půl deváté oproti původnímu startu programu o hodinu dříve. Za okamžik už tak spustila svůj set jediná předkapela večera, domácí deathcoristé Suffocate With Your Vomitus. Jejich nahrávka na Bandzone.com profilu mě docela zaujala, a tak jsem byl zvědav, co nám pánové předvedou naživo. Nebylo to marné, ale úplně mě taky nepřesvědčili. Plusem byl masivní sound, skvěle secvičená a sesynchronizovaná, maximálně současná pódiová prezentace kapely, stejně tak výborní fanoušci, kteří už na předkapelu rozpoutali solidní kotel. Minusem pak docela monotónní samotná muzika a stejně takový štěkavý vokál frontmana, který navíc v promluvách mezi skladbami působil zbytečně plaše. Ale jinak v pořádku, těch pětadvacet minut bylo příjemných.

Protože pořadatelé nikterak nedali vědět o absenci holandských bardů, docela dost lidí půlhodinu po konci setu SWYV překvapeně utíkalo od horního baru, když zaslechli podezřele známé tóny svojí oblíbené kapely. Ano, Attack Attack! začali naprosto neočekávaně a stejně tak nečekaná byla razance, s jakou se do nás pustili. První dva songy to do nás napraly s takovou tvrdostí, až jsem byl velmi příjemně překvapen. Přál bych tam na tenhle tajfun být všem skeptikům a haterům sympatických Američanů, myslím, že už by nikdy neřekli, že tohle je teplý pop. I podle zuřivého moshe to vypadalo spíš jak na koncertě takových Parkway Drive. Jak se dostalo na zpívané věci, už to byla ta krásná rovnováha a kontrast mezi popovými pasážemi, diskotékou a tvrdým metalem, pro které jsou Attack Attack! velmi oblíbení. S tím plusem, že ony tvrdé pasáže vyzněly naživo ještě mnohem, mnohem brutálněji než z desky, a to i díky průraznému, a přesto jasnému nazvučení.

Čisté vokály obstaral náhradní kytarista, jehož totožnost neznám, ale poradil si s tím víc než slušně, i když mu to sem tam ujelo. Největší ohlas pochopitelně vzbudily singlové smash hity "Smokahontas" a především "Stick Stickly", zahraná jako jediný přídavek. S tím souvisí bohužel jediné povzdechnutí, kdy celý jejich set trval jen tři čtvrtě hodiny, a to ještě s pětiminutovou pauzou na výměnu rozbité bubeníkovy šlapky. Když si vezmete, že absentovala zahraniční předkapela, celý večer tak trval asi jen dvě hodiny. I tak to ale byl povedený dýchánek. Krátký, ale výživný.