Ani ne půl roku od svého vystoupení na Řípfestu se Deborah Bonham vrátila do Česka. Na rozdíl od monstrózního festivalu, kde se krčila vedle Ozzyho Osbourna nebo Korn, měla být tentokrát hvězdou ona. Což o to, byla skvělá! Jenže kolik lidí si toho v pražském kulturáku vůbec všimlo?
Live: Deborah Bonham
support: Hudba Praha, Motorband
místo: KC Vltavská
datum: 29. ledna 2011
© Milan Valášek / profiphoto.cz
Pravda, jméno
Deborah Bonham českému publiku příliš neříká. Možná tak fanouškům legendárních
Led Zeppelin, s nimiž bubnoval její bratr (na téhle informaci také celé Debořino mini-tour co do propagace stálo). A možná ještě několika málo návštěvníkům zmíněného letního festivalu, kteří se tehdy na její vystoupení přišli podívat. A je to škoda, protože za jiných okolností mohla britská zpěvačka vystoupit v mnohem reprezentativnějším prostoru, v mnohem reprezentativnější společnosti.
Nad některými estetickými nápady pořadatelů totiž zůstává rozum stát. Tak třeba pozvat na představení elegantní blues-rockové zpěvačky kapelu
Motorband. Nutno sice uznat, že právě teplická metalová banda přilákala do KC Vltavská nezanedbatelné množství platících - chvílemi to dokonce vypadalo, že většinu - a pořadateli tím možná zachránila krk. Jenže příjemný
kulturní večer, jenž byl původně cítit ve vzduchu, tím od začátku spadl na úroveň vesnické tancovačky v putyce čtvrté cenové.
© Milan Valášek / profiphoto.cz
Tedy nic proti pupkatým tatíkům v tričkách
Judas Priest s pusou umaštěnou od klobásy a klopících do sebe jedno pivo za druhým. Nic proti dámám v nejlepších letech rozverně tancujícím mezi řadami úhledně vyrovnaných židlí. Nic proti jakémusi powermetalu, jehož invence skončila někdy před dvaceti lety, a ani proti nesympatickému kulturáku, v němž se nejspíš od komunistů nehnul šroubek z místa. Každému podle jeho gusta. Nicméně se zmíněným
kulturním večerem, byť jenom náznakem, tohle nemělo společného zhola nic. Prvotní šok alespoň lehce zmírnili druzí v pořadí
Hudba Praha.
Michal Ambrož & spol. potěšili zejména starými fláky "Máma táta" a "Marihuana".
© Milan Valášek / profiphoto.cz
S příchodem
Deborah Bonham na chvíli ustal veškerý povyk a publikum jako by chvíli vyčkávalo, co od pětice na pódiu může čekat. Hned v úvodu však sympatická zpěvačka prolomila veškeré bariéry svými jazykovými "znalostmi" a jakousi neformální bezprostředností. Od začátku do konce se usmívala do všech stran, rozšafně si poplácávala s prvními řadami a celkově hýřila energií. Hlavně však předvedla širokou škálu hlasových poloh převážně zvonivě rockového charakteru, ale často také znatelně zvolnila, aby během bluesového houpání nabrala trochu dechu a nechala vyniknout svůj čtyřčlenný doprovod.
Celá pětice dohromady působila na pódiu naprosto profesionálně a přirozeně. Debbie co chvíli poskakovala z jedné bosé nohy na druhou, její kytarista kouzlil další a další ze svých sól a došlo také na parádní duet elegantně ustrojeného klávesisty (ostatně na zevnějšku si v kapele dali záležet všichni), při němž zpěvačka naplno odhalila všechny krásy svého hlasu. Takhle zní a vypadá
kultura. Snad to někdo viděl a slyšel.