Po více než čtyřleté odmlce spatřuje světlo světa nová deska Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds - "No More Shall We Part". Období prvních roků po vydání předposledního alba "The Boatman's Call" bylo dle Caveových slov obdobím celkového znechucení nad minulým a nechutí do budoucího. Ze stavu tvůrčího útlumu jej dostala až nová žena, se kterou se před rokem a půl šťastně oženil a které je aktuální album věnováno.
Náladou a atmosférou má album "No More Shall We Part" nejblíže k předešlému "The Boatman's Call", nepatrně se však odchyluje od jeho komornosti a písničkovosti, zvuk poslední desky je sytější, struktury písní jsou volnější. Rozpoznatelné jsou i odkazy ke starším titulům - "The Sorrowful wife" by mohla najít své místo i na "Let Love In", "Fifteen Feet Of Pure White Snow" je jak vystřižená z "Henry's Dream", případně vliv stylově spřízněných souborů - fungování Warrena Ellise v kapele (Caveových oblíbenců) Dirty Three je v Bad Seeds více než patrná. Z textů je cítit (na Caveovy poměry) větší usazenost a vyrovnanost s okolním světem, nesmířlivých a bezvýchodných skladeb ubylo.
Album otevírá - a jistým způsobem i celé obepíná - píseň "As I Sat Sadly By Her Side", dialog šťastné ženy a znepokojeného muže, konfrontace vnitřní spokojenosti a vnějších pochybností. Verš, který skladbu uvádí i ukončuje "...když jsem k ní smutně přisedl", je předobrazem atmosféry celé desky, většina děje jakoby se odehrávala v temném posmutnělém interiéru Caveovy pracovny (ve které koneckonců materiál k albu jako regulerní výsledek pracovních "osmihodinovek" vznikl). Rozesmutnělá desiluze naznačená v úvodu je v průběhu desky tu vyvracována, tu naopak posilována; v mizerném a vyprázdněném ("God Is In The House", "Fifteen feet Of Pure White Snow") světě plném osudových ran a naschválů ("The Sorrowful Wife", "We Came Along This Road") občas problesknou záchvěvy harmonie ("And No More Shall We Part"), naděje ("Love Letter", "Sweetheart Come") a smířlivé fatálnosti ("Hallelujah").
Atmosféra skladeb je posilována krom již zažitých zvuků Caveova piána, varhanů Conwaye Savage či houslí Warrena Ellise i prvky pro Bad Seeds doposud netypickými, jistě nelze přeslechnout dámské vokály folkových legend - sester McGarrigleových, které znatelně přidávají na sladkosti a "příjemné vyměklosti" aranží. Závěrečná část "Hallelujah" je příkladem místa které by donedávna ještě vylučovalo jakoukoli spojitost s hudbou Bad Seeds.
Styl, ke kterému se Cave v poslední době propracoval, má přes všechny výtky (zejména svého staršího publika) k přílišnému zpopovatění a komerčnosti v jeho tvorbě své pevné a jasné místo. Ikonka zmítajícího se bouřliváka a všeho schopného rockera mu ani nemohla vydržet napořád, o to je milejší, že k současné fázi usazenějšího a decentnějšího zpěváka-básníka došel docela přirozeně a nenásilně. Že bychom byli svědky začátku konce pro Cavea povětstných póz a intriků?
Album: Nick Cave & Bad Seeds - No More Shall We Part
Hodnocení: 7/10
Celkový čas. 67:47
Skladby: As I Sat Sadly By Her Side, And No More Shall We Part, Hallelujah, Love Letter, Fifteen Feet Of Pure White Snow, God Is In The House, Oh, My Lord, Sweetheart Come, The Sorrowful Wife, We Came Along This Road, Gates To The Garden, Darker With The Day