Hudba a zpěv: Tomáš Hajíček. Texty: Tomáš Hajíček. Veškeré nástroje nahrál: Tomáš Hajíček. Hudební produkce: Tomáš Hajíček. Jiných jmen v bookletu moc nenajdete. Konkrétně pět - manažerku a partnerku v jedné osobě Ivanu Bukovou a její dceru Barboru u ženských zpěvů (tady by holt sám nepořídil), Andreje Laža u mixu a masteringu (s Hajíčkovou spoluprací), jednoho fotografa a jednoho grafika. Leader Krucipüsk si chtěl zkrátka udělat svoje album, tak si udělal svoje album. A proč vlastně? Krize středního věku ani potřeba si něco dokazovat v tom prý není. "Když už mám to studio, tak proč ho nevyužít," říká k tomu hlavní protagonista.

Těžko hledat pro "Kocoura v troubě" nějaké žánrové zařazení. Tomáš Hajíček vlastně hraje úplně normální písničky s poměrně tradiční kompoziční stavbou, melodiemi a čitelnými texty. Naprosto jedinečně jsou ale použité "technologie", řekněme aranže. Deska totiž zní, jako když malé dítě dostane pod stromeček klávesy a celý zbytek svátků zkouší, jaké zvuky dovedou zahrát, které z nich ladí k sobě a kolik naprogramovaných stop zvládnou zahrát najednou. Právě takovou směsí zvuků a všelijakých smyček je proložen základ ze živých nástrojů a navrch ještě Hajíček škodolibě přidal spoustu účelových nesouzvuků, kakofónií a disharmonií. Ale pozor, výsledkem je stále písnička s hlavou a patou.

Odpověď na první logickou otázku je tedy až překvapivě jednoznačná: ne, Hajíčkova prvotina vůbec nezní jako desky Krucipüsk. Dost možná nezní jako nic, co jste doposud slyšeli. Na minimálním prostoru rozehrává TxHx (umělecké iniciály) velké divadlo, jehož je režisérem a hlavním hrdinou zároveň. Chvíli si hraje na pekelnický punk (patrně nejlepší skladba desky "Bába z pekla" evokuje zakouřený pekelnický bál, kde se o půlnoci opilí čerti chopí nástrojů...), potom si zakoketuje z jazzem ("Sen"), rozbalí svižný rock'n'roll ("Von muzikant") a na závěr usedne s akustickou kytarou a harmonikou k táboráku ("Bejvá i dobře"). Hajíček se ale nepředvádí - celý ten domnělý žánrový exhibicionismus je pouze (lehce ujetá) hra a hlavně dobrá zábava. Natolik dobrá a osobitá, že vás tahle deska jen tak neomrzí. Aneb jak se zpívá v "Mám svůj rytmus": "Tohleto na každej pád, to se dá dokola hrát."

Je evidentní, že si TxHx natočil kocoura hlavně pro sebe, své známé, pro pár fajnových koncertů, zkrátka z čiré lásky k hudbě. A tak to má být.