Kapela Sto zvířat v Praze při včerejším magickém datu oslavovala dvacet let své existence, a přihlédneme-li k tomu, že má tento početný ansámbl své příznivce napříč subkulturami a fans nelze ohraničit ani věkem, ani pohlavím, dal se očekávat důstojný večírek. Výsledek pak předčil všechna očekávání.
Live: Sto zvířat
support: Kašpárek v rohlíku
místo: Incheba Arena
datum: 20. října 2010
© Matěj Vaněček Taky máte ten pocit, že Praha letos na podzim konečně po letech ožila? Zatímco přelidněné laserové staveniště aka Roxy včera přihlíželo v pořadí druhému dílu ze ságy návratu
EOST na koncertní pódia, v nehostinné hale - v centru
kočičího lunaparku na Výstavišti - se před vynikající kulisou představilo Sto zvířat. Během několikahodinového vystoupení kapela nabídla průřez svou dvacetiletou tvorbou a v závěru představila i tři nové songy z připravované desky.
Zatímco textová stránka písní Sta zvířat patří již dvě dekády k tomu nejgeniálnějšímu, co se na tuzemské scéně napříč žánry vyskytuje, hudební složka
zvířecí produkce platí za... pro posluchače nenáročnou. A to navzdory neodmyslitelné kvalitě dechové sekce i notné míře originality, jež se projevuje při častých improvizacích na koncertních vystoupeních.
I tentokráte vycházelo
Sto zvířat při bilancování své dvacetileté kariéry z chytrého, nikoliv vychytralého humoru. Celá show, kterou si pro pražskou oslavu Jana, Honza & spol. připravili, měla svou nenapodobitelnou atmosféru a těžila především z reakcí publika.
© Matěj Vaněček Pozorovat vyprodanou Malou sportovní halu (chcete-li Incheba Arenu) bylo bez zbytečného zveličování doslova životním zážitkem. Nikdo z vystupujících nemusel fanoušky vybízet k potlesku nebo ke zpěvu. Stran publika přicházela zpětná vazba automaticky, navíc v nevídané míře. Samotný prostor, kde se koncert uskutečnil, byl ovšem - také bez hyperbol - tragický. Zvířata by si jistě zasloužila reprezentativnější místo k oslavě, než je rozpadající se hangár.
Nevyhovující podmínky panující v hale fanoušky nerozlítily, ba naopak. Přiznám se, že podobný
feedback publika jsem dosud nikdy nezažil, a to nejen na koncertech Zvířat, ale všeobecně - i na koncertech jakýchkoliv jiných muzikantských zvířat.
Největší ohlas u publika způsobily osvědčené klasiky, které netřeba vypisovat, ale návštěvníci mile překvapili i znalostmi starších
zvířecích songů. A že jich nezaznělo málo.
Fam fatal Jana, které to tentokráte slušelo ještě více než obvykle, a Honza vybrali téměř sto písní, které burácely Výstavištěm dlouho do noci.
© Matěj Vaněček Jeden příklad za všechny - zaujaly vousaté "Tlusté žluté vrány", pocházející ze sedmnáct let starého debutu. Při současné koncertní podobě získaly nové, povedené aranžmá. Ale "Vrány" byly teprve předzvěstí cesty do
zvířecího pravěku. V krátkém sledu totiž následovalo několik dalších písní, signifikantních pro
zvířecí minulost. Zatímco letní koncerty Zvířat byly ve znamení posledních dvou tří desek, nyní šlo hlavně o nostalgii a o živou produkci songů, které neměli ti mladší posluchači dosud šanci v koncertním provedení slyšet.
Byl to překrásný trip, a jak již zaznělo, vděk si kromě hudebníků, kteří předvedli svůj standard, zaslouží fantastické publikum. Večer měl samozřejmě i svá negativa - několik kýčovitých, trapných divadelních vystoupení při pauzách. Dále také slabou videoprojekci, na které až příliš často běžely scény z tuzemských primitivních komedií a la "S tebou mě baví svět". Ani
Kašpárek v rohlíku vtipem tentokráte nehýřil. Ale kdykoliv začal několikatisícový dav zpívat, byly všechny problémy rázem zapomenuty. Nakonec i ta příšerná hala se dala odpustit. Vždyť pořádat večírek přímo v lunaparku musí být snem snad každé kapely.