Avantgardní elita intelektuálů z The Plastic People Of The Universe před nedávnem oprášila svou nejslavnější nahrávku "Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned". Vydala ji jako hybridní SACD, což je na tuzemském poli přinejmenším nezvyklé. Potěšila možná jen ty, co si na to faaakt jako potrpí, dokázala minimálně to, že umí být revoluční i po desetiletích.
8/10
The Plastic People Of The Universe - Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned
Skladby: Dvacet, Zácpa, Toxika, Magické noci, MGM, Okolo okna, Elegie, Podivuhodný mandarin, Nikdo, Jó - to se ti to spí, Já a Mike, Ranní ptáče, Francovka, Jednou nohou, Spofa blues
Vydáno: 17.9.2010
Celkový čas: 52:54
Vydavatel: Parlophone
Originální
master-tape kultovní nahrávky českého undergroundu nazvané "Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned" byl léta postrádán, minimálně ještě v roce 2001, kdy
The Plastic People Of The Universe vydali tento klenot remasterovaný na CD vlastně poprvé
u nás. Čtyřstopý magnetofonový pásek našel jistý Robin Hájek až v lednu roku 2010, což bylo nejspíše prvotním impulsem k vydání nahrávky v tomto nezvyklém
novověkém formátu.
V případě této reedice a zrovna tak i této kultovní nahrávky
Plestiků by bylo nejspíše bezpředmětné se pozastavovat nad deskou jako takovou. Nejen kvůli jejímu
stáří, nýbrž spíše díky její zprofanovanosti. Nahrávka je výborná. Surová a dobová.
Bylo by také více než marné motat sem příběhy, které jsou opsány všude a pomalu ani Google už neví, kde všude, za chvilku se o nich možná budou učit i děti na druhém stupni základky. A rovněž tak i o dalších legendárním charakterech. Manažera Ivana Martina Jirouse alias Magora už znají, třeba už brzo dojde i na filozofa, spisovatele a (ale nejen) básníka Zdeňka Fišera (aka
mýtus Egona Bondyho), dojde možná i na
Milana Hlavsu aka Mejlu, v hudebce pak třeba i na dechaře
Vratislava Brabence... A pak budou možná děti vědět, že "Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned" je první deskou kapely PPU česky a že vyšla (díky "době" ne až tak) paradoxně nejprve ve Francii, vznikala a byla pořízena v letech 1974 a 1975 ve skrytém doupěti psychedelie a neřestí na hradě Houska u obce Blatce, ze kterého tehdy emigrovala i všechna den ode dne vyjetější strašidla. A bude úplně stačit, že to ty děti budou vědět. A budou pyskovat, proč se o tom musejí učit. O takových blbostech. Ale to bude to ono. Poslouchat budou stejně vždycky něco jako
Miley Cyrus.
Smysl vydání alba bezpochyby dostojí svého cíle. Nabízí vůbec poprvé
ryzí a kvalitní rekonstrukci této výborné a revoluční desky celé české hudby. Je věcí názoru, má-li hybridní SACD vůbec smysl, jedná-li se o nahrávku několik desetiletí starou a několik technologických postupů i materiálů
mimo. V každém případě můžeme toto vydání brát jako hodnotný zpátečnický artefakt v maximální kvalitě dnešních dní, ale stále s nezničitelnou patinou doby, dekadence a ryzího umění. A nemyslím to tak, že
aspoň ta už je vyčištěná, honem rub s ní do archívu pro další generace.
Úctyhodným plusem tohoto vydání může být pro mnohé i booklet, který sestavil Jaroslav Riedel a který velmi výřečně a podrobně vypráví nejeden zajímavý příběh, a to do mnoha drobných detailů. Obsahuje i fotky, texty písní a kvantum profesionálních informací - historického i technického rázu. I přesto, že titulka PPU vypadá v
super-jewel-boxu lehce vtipně, ironicky a paradoxně ještě dekadentněji, než by kdokoliv čekal, nutno fantaskně poznamenat, že ač se v dnešních dnech může zdát, že album je mimo dosah mladších generací, zrovna ten
suprdžjůůůlboks a subtitulek "hybridní SACD" můžou být tím krokem...