Na Chinaski se ten večer stála před Tesla Arénou dlouhá fronta. Show spojená se křtem aktuálního alba měla být inspirovaná koncerty hvězd typu Pink, nezapomenutelná show se však nekonala. Že by ale návštěvníci byli ochuzení o emoce nebo písničky, které mají rádi, se vůbec nedá říct.
Live: Chinaski
support: Eddie Stoillow
místo: Tesla Aréna, Praha
datum: 14. října 2010
setlist: Hádalo se..., Jak mám ti říct, Basama Fousama, Stejně jako já, 7 hříchů, Spáč, Vo co de, Podléhám, Digitálně, 1. signální, Vedoucí, 1970, Rádio Bubeneč, Sen 1996, Šatna, Kompy, Drobná paralela, Slovní pyrotechnika, Zadarmo, Vakuum, Vrchlabí, Kérka, Můj svět, Tabáček, Klára, Vinárna u Valdštejna
Fotogalerie
© Tomáš Břínek / musicserver.cz K holešovické Tesla Aréně v Praze se ve čtvrtek večer stály několik metrů dlouhé fronty, které uvnitř haly vyústily v několikatisícový koberec nadšenců poprockové kapely
Chinaski, zvědavých na koncert slibující zahraniční dimenzi a většinu písní na playlistu z nového alba "Není na co čekat", k němuž se celé turné vztahuje.
Předskakování se zhostila pražská pětičlenná skupina
Eddie Stoillow a bez váhání potvrdila klepy o svých
"světovostních" ambicích. S téměř bezchybným soundem kluci zahráli song "Hey You", s nímž se v únoru umístili v první desítce českého žebříčku IFPI TOP 100 CZ Radio, střihli si také cover "Sweet Harmony" od britských
The Beloved a za asistence doprovodných tanečnic a vokalistky Olgy Lounové také nadmíru povedený aktuální singl "Floating" (mimochodem, právě Lounové se podařilo jejich krátký a neobyčejný koncert shodit minimálně o dvě příčky níž, když svým laciným High School Musical-hlasem vypadávala jak z rytmu, tak z intonace). Závěr Stoillow věnovali songu "Caroline", jímž se dali před šesti lety dohromady a který mezi posluchači stále ještě frčí.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Samotní Chinaski, jejichž turné režíruje americký producent Simon Sidi (Pink, Depeche Mode, Annie Lennox), nastoupili kolem půl deváté s lehkými rozpaky. Na slibovanou show, údajně inspirovanou právě koncertem Pink, byl
Michal Malátný očividně krátký a koncert se, až na vynikající světelné efekty a promakanou videoprojekci ze štětce Malátného manželky Petry Stránské, vizuálně výrazně nelišil od jejich festivalových vystupování. Počáteční písničky pocházely z nové desky "Není na co čekat" (už po třech týdnech od vydání oceněné Zlatou deskou) a naživo bolestivě belhaly za CD provedením, které se těší výbornému zvuku.
Přibližně v polovině naštěstí začala sílit jak kvalita hudby, tak komunikace s publikem. Šestice si znatelně zvykla na velké jeviště Tesla Arény, získala přehled a jistotu. Zejména text skladby "7 hříchů", částečně ještě napsaný Pavlem Grohmanem, už zpěvák oddeklamoval s kreativitou sobě vlastní a vůbec mu nevadilo ještě se hojící zranění, jež prodělal několik dní před avizovaným začátkem šňůry; naopak berli použil ke gestikulaci a hlavně ve skladbě "Vedoucí" z roku 2005 mu pomohla k získání potřebné autority.
"Přátelé, jestli chcete mít kapelu, varuju vás - je to strašně kabelů. Furt se s někým domlouvat, aby NEHRÁL," poučoval Malátný publikum, zatímco bubeník Ota Petřina alias
Marpo paličkami provokativně dráždil činely.
"Člověk se chce často vyhnout určitým slovům, to je na hovno takováhle práce," pokračoval frontman citací Cimrmanovy hry "Dlouhý, široký a krátkozraký".
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Během večera došlo i na křest alba, čehož se s úsměvem ujala modelka Tereza Maxová. Ač to snad měla být hlavní událost večera, nad
"Marpa nahoře bez" se rozhodně nevyšplhala. Bubeník si
odložil před novinkou "Kérka", v níž si
Chinaski utahují z punkových kapel, které si odmítají připustit svoje stáří. Rozporuplný večer vygradoval účastí vyvolených fanoušků přímo na pódiu, kde si mohli zazpívat "Můj svět" Malátnému hned za zády.
I přes nejistý rozjezd nakonec Chinaski dosáhli u publika emocí (i když to bylo zejména rádiovými vypalovačkami typu "1. Signální", "Vakuum" nebo "Zadarmo" a na nové melodie se většina přítomných tvářila takřka zaraženě) patrných na české scéně snad jen u Kabátů a jim podobných. Nezapomenutelná show, v kterou kapela podle svých slov doufala, se sice nekonala,
"dříve mladí" čtyřicátníci však stále mají koule na to tvořit kvalitní a celistvou muziku (a kdo ví, třeba časem dosáhnou i té nevídanosti).