Vypadá to, že současná slovenská scéna začíná být v Česku více a více populární. Kromě dnes už zavedených jmen jako je Jana Kirschner a samozřejmě Richard Müller, se u nás v poslední době prosadili třeba Gladirator, o relativním úspěchu mohou mluvit třeba i Vidiek, Iné kafe a spousta dalších. No Name se doma na Slovensku mohou pochlubit dvěma alby, z nichž za to druhé "Počkám si na zázrak" obdrželi i čtyři ceny tamějších Grammy a pilotní singl "Žily" se držel neuvěřitelných šest týdnů na špici slovenské rádiové hitparády. Jejich úspěch doma na Slovensku přiměl společnost Universal, aby se je snažila protlačit i v Česku, a tak v současné době světlo světa uzřela speciální česká verze druhého alba, která obsahuje jako bonusy tři skladby z jejich debutu.

Právě výše zmíněná písnička "Žily" začíná okupovat i český rádiový éter (v době psaní recenze je na 7. místě rádiové hitparády) a musím uznat, že mě písnička zaujala mnohem dříve, než jsem kapelu vzal vůbec na vědomí. Je to krásná ukázka kytarově popové písničky s jasným refrénem a textem o nevěře, která se podle slov členů kapely za život nevyhne nikomu. No to teda díky. No Name jsou také ukázkou kapely, které na českém trhu vyloženě scházejí. Přirovnat by se dali s mnoha výhradami snad jen k Chinaski, ale mnohem více k už i u nás etablovaným Gladiator.

Kapela má výborný cit na skvělé melodie i textové slogany, které se člověku zaryjí pod kůži. Ne že by v textech řešili o mnoho víc, než holky, vztahy obecně, a vůbec všechny věci, které mladé lidi zajímají, ale k jejich hudbě podobné texty sedí. Většina desky se nese na vlně příjemných popových písniček s rockovým základem, občas se do toho ale i pořádně opřou, stejně jako občas tempo i zvolní ("Ďakujem že si" nebo "Piseň pre dvoch"), aniž by laťku výrazněji podlezli. Kromě zmíněných "Žil" se mezi vyložené hitovky dají zařadit třeba "Ty a tvoja sestra" (mimochodem, pokud je ten příběh pravdivý, musel onen nešťastník dostat pořádně po hubě...), "Nenormálna" nebo titulní "Počkám si na zázrak". Některé písničky mi však vyloženě lezou na nervy, ani nevím proč, jen asi že opakují už vše, co na desce najdeme jinde zpracované lépe, příkladem budiž třeba "Pištoľ".

Tři bonusy z první desky jsou sice pochopitelným krokem firmy k tomu, aby se deska v Česku lépe prodávala, ale ona trojice písniček působí vedle novějšího materiálu poněkud nepatřičně. "Kristínka iba spí", původně od Petera Nagye, je pro mě jedna ze skladeb, které by se neměly přebírat, protože lépe nahrát prostě nejdou a bohužel se to nepodařilo ani No Name. Ostatní dvě písničky jen stěží dosahují průměru celé nové desky, čímž ji srážejí trošku jinam.

No Name sice nenabízejí žádné výlety do jiných hudebních sfér, ale v době, kdy se jen těžko hledá poměrně obyčejná, ale přitom poslouchatelná a nápaditá písnička, je jejich deska "Počkám si na zázrak" ukázkou, že i taková hudba se dneska dá dělat a to zábavně pro kapelu i publikum.

CD k recenzi poskytla firma Universal.

Album: