Projekty Medves a Oreledigneur (společně s Renatem Rinaldim) jsou nyní ukotveny k ledu a Giuseppe Ielasi (rodák z Milána) se naplno věnuje svému sólovému laborování se zvuky. Svou kariéru však začal jako klasický hráč na kytaru, která je stále pro něj tím nejbližším pojítkem mezi různorodými světy hudebních kulis. Improvizace s jakýmkoliv nástrojem stavějí na jeho hmatatelných principech minimalismu, které nejprve rozmělní a posléze postupně spojuje do malebné mozaiky. "Aix" nevybočuje z nastoleného řádu; k jeho maximálnímu pochopení však vede cesta přes rozličné zákruty a zákoutí zvukového harasmentu.

Na obalu je fotografie "Construction, Barcelona" (autorem je Taylora Duepree), která toho o samotné nahrávce prozradí více, než by se na první pohled mohlo zdát. Pestrost barevných odstínů (od světlem protkaných barev k melancholické modři) je v plném souznění s Ielasiho kompozičním zaměřením. Ten, ovlivněn minimalistickými strukturami, poctivě zakresluje přesah do idmka, abstrakce a končí u jakéhosi slyšeného nádechu moderního jazzu a musique concrète. Jako zručný ruchový architekt vykřesává finální melodické smyčky, které dokonale zamotává do několika vrstev. Když by někdo udělal příčný řez a do posledního elementu rozebral každou jeho kompozici, asi by překvapivě zjistil, že ono přirovnání k čirému minimalismu je vesměs zavádějícím instruktážním manuálem. Žánrový přesah tu vyčnívá na každém záhybu, zvukové rovině a prvotní syrovost je přepracována k preciznosti atmosfér dané chvíle (přesněji řečeno daného místa).

Ona zachycená budova totiž nabídne průchod devíti ukázkovými místnostmi, v nichž nejednou zaslechnete záchvěvy akustiky (kytara, klavír, flétna, dechy). Přes toto je důmyslně vystavěna klenba elektronicky vypreparovaných ornamentů, zážehových pulsů ze sampleru a rytmických úderů (bez vazby na jejich pravidelnost výskytu). Finálního rozmístění do nákresů obrazců namalovaných po stěnách tomu všemu dává snahu o vznik jedinečně zachyceného nápadu přetaveného v hudební kompozici.

"Aix" navazuje na tradici, kterou Giuseppe Ielasi představil již na desce "August" a rozmnožil na dvojici épéček "Stunt". "Aix" je zhmotněno atmosférami nálad a zakódovanými myšlenkami, které se jaksi ani nepřenesly ani do názvů skladeb, a je čistě na vás, jaká pojmenování jim přidělíte. Stačí otevřít mysl a zaposlouchat se do těchto staveb dle italského cítění pečlivě zaznamenaného do deníku.