Tento úspěšný Turek prý změnil pohledy svého národa na pop music. Mluví se o něm jako o géniovi, který se produkuje, vydává, mixuje a k tomu si zpívá, hlavní vokál i doprovody, hraje si na všechno sám a ještě si i grafičí všechny vizuály. Jeho čtvrtá deska má geograficky větší dostřel a káže "Go".
Tomuto Turkovi je sedmadvacet, na kontě má čtyři studiové desky a jednu remixovou. Zní jako
Bee Gees, kdyby potkali Roberta Palmera a
Right Said Fred, vytvořili současný dancepopový koncert, při kterém by si chtěli všichni vybít mozky z hlav. Svým novátorským přístupem - respektive,
novátorským v tureckém měřítku mainstreamové pop music, které je srovnatelné s tím naším kvetoucím - změnil Serhat
Bedük pohled svého národa na populární hudbu a
prý zvitalizoval turecký trh a je považován fanoušky i autoritami tamější hudby za hrdinu. Píšou doprovodné tiskové zprávy k vydání tohoto alba.
Bedük servíruje lehce prodejný žánr mainstreamového electro-dance-popu velice zvláštním způsobem. Jeho rukopis je znatelný ze všech písní, jejich proměnlivá a překombinovaná forma ale mohou nejedno ouško potěšit, v mezích, je to přece jenom pořád ještě
popmusic. V
písničkách slyšíme kombinaci mnoha prvků, které dneska letí, vyberme vokalizéry, usedlé a rozplizlé basy nebo ryze taneční pasáže plné samplů. Jedni mohou říct, že deska "Go" jen pojí to, co všichni už známe, někteří z vás ale ocení i to, že je to jaksi jiné. A to i přesto, že čas od času slyšíme trochu
Lady Gaga, produkce
Davida Guetty, vypalovačky, jako by je napsal
Mika, tak už to chodí.
Klubovky jako druhý singl "This Fire" nebo "We Are One" přesvědčí nejednoho posluchače o vyšší úrovni Bedükovy tvorby názorně. Hudební styl nutí zakrývat pěvecký potenciál tohoto Turka vokalizéry a škálou efektů, pravdou zůstává, že ten hlas tam opravdu je. Kombinace žánru s pseudoakustickou kytarou nebo sborem opět evokuje mnoho západních jmen, viz
Bob Sinclair či
Justice,
Bedük zní ale i přes tuto ojetost nějak alespoň decentně čerstvě. I přes některé mainstreamu typické a hodně, hodně hodně, hodně hloupé vaty typu teenagerovského "Get Stoned".
Album "Go" je neseno skočnými rytmy a tancovačkami srovantelnými se západní produkcí. Nedočkáme se známých hostů, nedočkáme se ani jakéhosi východnějšího vlivu, nedostaneme nic jako
originální a kořeny opodstatněný dance z východu, dostaneme zkrátka to, co se dnes prodává všude. Po zvukové stránce je deska velice nápaditá,
Bedük operuje s řadou gurmánsky vybraných prvků současného mainstreamu, jejich spojení je více než slušné a mnohem více než obyčejné, přesto ale - je to téměř to samé, co slýcháváme v klubech na západě Německa téměř desetiletí a na našich tanečních radiích taky už nějaký ten nepovedený pátek...
Suďte sami. Podle mého je škoda pocházet z Ankary a tlačit někam na západ to, co už tam všichni znají - mnohem rozumnější by bylo zkusit vytvořit ryzí turecký dance, který by otřásl Tureckem a jako čerstvý vánek by za schopného marketingu provětral západnější kluby a hudební kanály. Příznivce žánru deska potěší, zbytek si pomyslí nezaujatě, laxně neosloveně
brrrrm-d-ddrm.
Bedük - This Fire