Její poslední deska "Bring Ya To The Brink" byla velmi úspěšná. Nominovaná na Grammy za "nejlepší elektronické/dance album" a překvapení ve formě nefalšovaných tanečních elektronickostí rozčeřilo kecy o její pasé kariéře. Vloni na podzim Cyndi Lauper přes svůj Twitter.com kupodivu ohlásila, že její novotina bude bluesová.

Jako o herečce a především zpěvačce bylo o Cyndi za oceánem za poslední léta slyšet nemálo - zejména její účastí v kampaních za práva a potlačení diskriminace LGBT (Lesbian, Gay, Bisexual & Transgender) komunity, televizních souteženích, hereckým hostováním v seriálu "Sběratelé kostí" (alias "Bones"), hudebním zase u Davida Byrnea a Fatboye Slima na květnovém dvojdisku "Here Lies Love" či lednovým vytvořením panenky Barbie kolekce "Ladies Of The 80's" od firmy Mattel...

Jak paní Lauper řekla, tak se i stalo. Od března se vypravovala do Memphisu (státu Tennessee), kde nahrávala za doprovodu opravdových bluesmanů své přichystané materiály. V Electrophonic Studios jí vypomohl producent Scott Bomar a její dlouhodobý pomocník Wittman, zapojily se však i opravdové legendy žánrů blues i Memphis blues, Charlie Musselwhite, Ann Peebles, Allen Toussaint, Jonny Lang či B.B. King. Z těchto výprav bylo dokonce možné zhlédnout i jakési videoblogy na jejím oficiálním YouTube.com kanálu.

Příznačně nazvaná deska představuje specifický pěvecký projev Cyndi Lauper v úplně jiném rozměru: oproti klasickým burácejícím černošským nebo alespoň sytým a řezavě výrazným hlasům dominujícím těmto tradičnějším americkým žánrům zní zcela jinak. Je věcí názoru, vyhovuje-li tento atypickým-hlasem hudební patvar podžánru blues z třicátých let dvacátého století každému páru uší, nejspíše se ale shodneme na faktu (po slyšení desky zcela bez váhání), že tento odvážný experiment této hudebně avantgardní babičce vyšel. Je sporné, je-li to jen díky supervizi lidí, kteří do toho faaakt jako frčí, pointa se nemění.

Deska "Memphis Blues" nabízí jedenáct kousků, autorských kolaborací, tradicionálů i předělávek. Jako první singl vyšla píseň "Just Your Fool", svižný a poněkud polovičatý hit mohl připravit na zklamání, které se reálně mohlo dostavit, pokud by se celý tento experiment nepovedl. Deska je touto vidláckou peckou otevřena a později možná překvapí. Skladby prudce střídají technický, zvukový i hudební ráz, což je nejspíše důsledkem rozmanitosti tvůrčně zapojených jedinců - posluchače, který tuší, co dneska nabídne, ale tůze moc baví, a hodnotně brání pocitům monotónnosti. Vhodným příkladem mohou být písně jako "Rollin' And Tumblin'" (duet se soulovou memphisačkou Ann Peebles) či "Crossroads" (s ani ne třicetiletým blesmanem Jonnym Langem). Další ostatní potěší i dvě bonusové písně z torrentů "Wild Women Don't Get The Blues" a "I Don't Want To Cry", které se k mému nepochopení prodávají pouze jako empétři z brazilského Amazon.com nebo jako bonus na brazilské verzi desky...

"Memphis Blues" je bezesporu povedeným experimentem a šlechtí pozici Cyndi Lauper, té coury z osmdesátek, které se povedlo jako historicky první ženě v Americe vydat čtyři singly z jednoho alba, které debutovaly v TOP 5... Českému posluchači může také ulehčit porozumění jejím americkým přídomkům jako "diva" či "pop icon" a lehce mu i naznačit, že si tato paní ke všem těm nespočetně mnoha ostatním věcem zaslouží minimálně i veliký respekt.