Druhý festivalový den

Dobré ráno, kempe! Je půl deváté a ve stanu sauna. Rychle odsud pryč! Na muziku je času dost, jde se k vodě. Jak se ti lidi u těch toi-toiek srandovně kroutěj'. A jak připitoměle mžouraj' - i vyvorané myši by se mohly učit. Nedaleký rybník a stín, to dokáže potěšit! Utopený telefon zapomenutý v kapse kraťasů už méně. A co teprve peněženka se všemi doklady... Smějí se všichni kolem. Však on je smích o pár hodin později, kdy sami během prudké přeháňky promoknou na kost, přejde. Zatím ale praží slunce a ve vzduchu je cítit pohoda. Jde se zpátky, už jsou slyšet první tóny.

Mrkněme do Jam stage! Stejně jako Rock&Pop stage byla i tato ukryta v malém kamenném hangáru, zcela bez dosahu slunečních paprsků. Kromě všelijakých tanečních vystoupení, krátkých koncertů výherců různých soutěží se zde několikrát sešli zkušení muzikanti a hangár rozezněli třeba Green Day, Depeche Mode, Placebo nebo Korn. A taková Mansonova pecka "Nobody" v podání X-left To Die nebo spojení Nirvany ("Rape Me") a Rattle Bucket, to byly skutečné lahůdky. Ale covery byly slyšet i odjinud. Eddie Stoilow si vystřihli starou tancovačku "Cottoneye Joe" od Rednex, Muse slavnou melodii z "Tenkrát na západě", Aneta Langerová zase zavzpomínala na bratry Nedvědy...

Když zrovna nehrála vaše oblíbená kapela, nebo neoblíbená, kterou jste chtěli zdrbnout, mohli jste se v areálu festivalu vyřádit na mnoha doprovodných aktivitách. Pokud jste chtěli létat a neměli po ruce žádnou oblíbenou drogu, mohli jste se za šest set korun proletět nad areálem vrtulníkem. Do oblak jste se mohli vznést i na jeřábu ve Skybaru - za dvě stovky a pivo zdarma. To byla příjemná alternativa, jelikož po pár pivech to jde s člověkem většinou tak akorát z kopce. Kdo chtěl zůstat nohama na zemi, nebo alespoň jednou, mohl si zapůjčit koloběžku a přemisťovat se z jedné stage na druhou v rekordních časech, popřípadě po cestě z legrace posrážet několik návštěvníků.

Jasnou oblohu sice odpoledne zakalily mraky, ale nikdo se tím příliš netrápil. Svižnou a šlapající partičku Prohrála v kartách následovala navrátivší se Vltava a po nich úřadoval Tomáš Klus. Ten se stal nejvtipnější osobností Rock For People a vůbec široko daleko kolem sebe. Začal improvizovat třeba na téma "Stan", a ono to mělo vtip, melodii, rým, pointu a ještě se nabídnul holkám na nocleh. Potom vlezl na pódium Anetě Langerové a zazpíval si s ní ... "Stánky". A vše zakončil hláškou, že když se potí, tak se nerad fotí.

Druhý festivalový den se ve větší míře dočkali i fanoušci tvrdších žánrů. Nejdříve pod kotlem zatopili hardcoreoví Evergreen Terrace, pak situaci trochu uklidnili finové Disco Ensemble a divočinu opět rozpoutaly legendy Suicidal Tendencies. Mike Muir tradičně neúnavně skandoval "es-tý", odštěkával fuck do všech světových stran a ještě při tom se svými kily zvládal pobíhat z jednoho kraje pódia na druhý. Pláč krčních obratlů z předních řad pódia se nesl daleko a možná jej slyšel i Jello Biafra v Českém Brodě. Co dělal v Českém Brodě? Co by, přece přijel hrát na festival... On se milý Jello vlastně popletl jen o čtyři roky. Na pódiu T-Music stage se se svojí kapelou The Guantanamo School Of Medici přece jenom objevil a kupodivu pouze s patnáctiminutovým zpožděním. Odbyl si svůj old-school punk, s ničím se dlouho nemazal, zanadával na politiku a společnost, odmítnul poskytnout jediný rozhovor a zase vypadnul. Punk's not dead!

Ve skvělé formě se opět představili Navigators. O mnoho horší formu měl ale během jejich zvučení pan zvukař (nebo technika) a nezbytná předkoncertní procedura se tak otravně protáhla. I během jejich funkové parády si členové formace neustále stěžovali na zvukové problémy. Ostatně na Rock&Pop stage zdaleka nefungovalo vše tak, jak mělo. Poměrně často vypadávala světla na pódiu, Dark Gamballe prý o den později dokonce bouchnul zesilovač, povídal Radim z Rattle Bucket. Imodiu naštěstí nebouchlo nic. A kupodivu ani pozdě večer anarchií překypující Insanii. Při jejich krutojízdě by to člověk i čekal.

Na hlavní stagei se, vlastně jako předskokanka Muse, představila herečka a zpěvačka Juliette Lewis. Nebyla to žádná třeskutá zábava, Juliette bavila především svými lascivními pohyby, tanečky a vyzývavým oblečkem. Ona sama však nedbala poměrně chladného kotle a na pódiu pařila a dávala do toho všechno přesně tak, jak je u ní zvykem. Nakonec si podmanila i publikum, to když ho při závěrečné "Suicide Dive Bombers" nechala zpívat a na chorál najížděla skvělý popěvek o své rock'n'rollové duši. Takže jsme se nakonec přesto rozešli usmířeni a v dobré náladě. Poté, co na vedlejším pódiu dobyl (nebo dobil...?) Divokej Bill, šlo se na věc. Vás pětadvacet tisíc ví a vy zbylí si aspoň přečtěte, o co jste (ne)přišli.

Třetí festivalový den

Poslední den nemohl začít lépe. Slunce se konečně trochu umoudřilo v aktivitě, takže vás v osm ráno nevyhnalo zpocené ze stanu, a mohli jste si tak v pohodě přispat. Na koupačku to tentokrát nebylo, ale zabavit jste se mohli dostatečně i v areálu. Třeba mrknout na film v Cool stanu, (v nočních hodinách tu duněla rozjetá párty), a pokud jste měli pocit, že vám inteligenční kvocient za těch pár dnů klesl podezřele nízko, byla možnost vyzkoušet si různé aktivity v Techno stanu ČVUT. Obzvláště užitečný vynález byl například detekor lži, takže jestli jste měli podezření, že vám kamarád upíjí pivo nebo krade spacák, zde vám to potvrdili černé na bílém. Pro ty, co do ruky chytali tik z absence počítačové myši či joysticku, byl na festivalu i herní stan, kde se mohli vyřádit až až. U zvláště návykových her bohužel vznikalo nebezpečí zapomenutí se v kyberprostoru.

Nadšení ekologové a jim spřízněné duše se jistě porozhlédli i po takzvaném Zeleném městečku, takovém malém festivalu uvnitř festivalu. Petice proti ničení přírody, workshopy, semináře o HIV, bio-produkty - tenhle plácek si po celé čtyři dny žil vlastním životem. Vlastním životem si žili i někteří vystupující na malém pódiu opodál, kde kromě bezkonkurenčních The Ginger Ninjas vystoupil třeba francouzský růžovo-černý rozverný cirkus Pink It Black, jenž vyhrával alternativní dechovku už od časného dopoledne. Věřte nebo ne, byla to vážně zábava.

České barvy hájili River Jordan, oceňovaní Rara Avis nebo stále se zlepšující (rozumějte od velkého personálního třesku) Kurtizány z 25. Avenue. Cenu "největší úlet festivalu" (by) si s velkým náskokem odnesli Hentai Corporation. Tihle týpci jsou totiž nejen skvělí muzikanti, což dokázali také nedávno v Praze před Slashem, ale zejména neuvěřitelní showmani. Slovo neuvěřitelní berte doslova a přidejte přívlastek lehce úchylní - při jejich setu byste s naprostou jistotou nevěřícně kroutili hlavou. Když po čtyřiceti minutách požadoval zpěvák po přítomných odhalení bradavek, už se nikdo nedivil. Však těm svým dal do té doby co proto.

Den přešel do podvečerní fáze a u hlavních pódií se naposledy začaly šikovat davy fanoušků, lačných po zahraničních hvězdách. Po nápaditých Does It Offend You, Yeah? přivítal nadšený dav The Subways. Trojice Britů (všimli jste si vůbec, že letošní RFP byl jaksi "pře-britován"? Samozřejmě myšleno v nejlepším smyslu!) je další kapelou, která se u nás letos představila už podruhé, což však vůbec nevadilo, protože tihle chlápci opět dokázali, že už zde mají na růžích ustláno. Znovu potvrdili, že Češi umí jejich texty nazpaměť a nebyl problém jim přenechat zpěv. Mohli se na své fanoušky spolehnout, a tak jim zbývalo hodně času na řádění. Stoprocentní energie - nic nového pod sluncem. Naštěstí je pořád hodně lidí, co si s nimi kdykoliv rádo zazpívá "Shake, Shake" nebo "Rock'n'Roll Queen". Jsou výbornou kapelou, o tom netřeba diskutovat, avšak při pozdním odpoledni tomu trochu chyběla tma a v poslední den fesťáku navíc i energie, vytýkat jim samotným však nelze nic.

Tak trošku estrádní show si přivezli Billy Talent asi ještě ze společného hraní s Green Day. Jsou kapelou, co ráda hraje na oko tvrdě, jenže to jen takový rádoby nářez. Pod slupkou jsou totiž kytarové riffy ploché a skutečná syrová energie jim chybí. Jejich fanouškovská základna je však veliká, takže měli o zábavu postaráno, ale pro nezaujatého diváka to byla teenagerská zívačka. Jejich hrací čas byla mnohem větší zábava vyplnit návštěvou vybrané toi-toiky. Mnoho přítomných by zřejmě u dna kadibudek vidělo i ječící slečny s rozteklým make-upem a pisklavým hláskem v prvních řadách, nicméně každému, co jeho jest!

NOFX se s nikým nepárali. "Fuck you people on the hill," zahulákali na hlouček lidí, posedávající na vzdáleném kopečku hned na úvod. Ono se totiž během setů několika hlavních hvězd stávalo, že hustota lidí s klesající vzdáleností od pódia paradoxně také klesala. Na druhou stranu se tak dalo projít až do těsné blízkosti bez nějakého většího mačkání. Třeba jako na tuhle punk-rockovou partu. Hodně řečnili, ale mezi antirasistickými hláškami, utahování si z Poláků a Fat Mikeovo neustálé chroupání blíže neidentifikovatelné dobroty samozřejmě zpívali a hráli. Celá show navíc působila zcela přirozeně, a hláška k rytmicky tleskajícímu publiku: "Přestaňte kurva tleskat, my máme dobrého bubeníka," i velmi vtipně. Zazněla i trubka a v jednu chvíli se mezi návštěvníky rozlilo pohodové reggae. To se povedlo. Poslední večer a celý festival zároveň pak harmonicky uzavřelo vystoupení Morcheeby. A bylo vymalováno.