Dřívější hvězdy 90. let neslavily se svými posledními počiny úspěchy. Po rozpačitých sólových projektech jednotlivých členů ale nakonec i Boyzone dospěli k tomu, že víc hlav víc ví. Bohužel jejich pokus o lepší desku zmařila nečekaná smrt jednoho z členů. Téma nového alba "Brother" bylo tedy bohužel nasnadě...
4/10
Boyzone - Brother
Vydáno: 8.3.2010
Celkový čas: 43:20
Skladby: Gave It All Away, Love Is A Hurricane, Ruby, Too Late For Hallelujah, Separate Cars, One More Song, Right Here Waiting, Nothing Without You, 'Til The Sun Goes Down, Time, Let Your Wall Fall Down, Stronger
Vydavatel: Universal
Poslední měsíce nebyly k mnoha hudebníkům příliš přívětivé. Působí to skoro až pateticky, skoro jako by smrt obcházela všude kolem. O život letos přišel český zpěvák
Petr Muk, baskytarista
Slipknot Paul Gray či metalová legenda
Ronnie James Dio. Loni v říjnu nečekaně zemřel na plicní edém také
Stephen Gately, jeden z pětice
Boyzone. Je logické, že smrt tak blízkého človeka, jakým pro zbytek kapely Stephen byl, se nutně musela podepsat na jejich nynější tvorbě. Zbylá čtveřice se rozhodla natočit vzpomínkové album "Brother", které kompletně věnovala zesnulému kamarádovi.
Už první singl "Gave It All Away", který pochází z pera rozjařeného britského zpěváka
Miky, naznačuje, v jakém duchu se následujících dvanáct skladeb ponese. Je sice ironií, že hned první vzpomínkovou píseň (což by mělo být něco intimního) složil někdo "zvenčí". Ještě více šokuje fakt, že v písni zazní i Gatelyho hlas, jelikož se jedná o jednu ze dvou písní, kterou kapela stihla natočit ještě před jeho smrtí. Přesto tento song patří k jedněm z lepších. Všechny písně mají tak neskutečně chytlavý refrén, že si je posluchač musí nechtěně broukat celý den a cítí se jako v pasti. Jednoduché
popiny jsou si veskrze velice podobné, což u
Boyzone ale není nic nového.
Shane Lynch v jednom interview naznačil, že není zdatný ve zpěvu, v pohybu, ani vlastně nemá talent. Zajímavé... Musí tedy alespoň spoléhat na svou fotogeničnost, kterou měl možnost předvést v celkem zdařilém bookletu. Ten je místo textů protkán jednotlivými fotkami a příspěvky zbylých
boyz, v nichž se vypisují ze svých pocitů, ze vztahu k Stephenovi či z trnité cesty k albu. Všemu kraluje společná fotografie, na níž všichni aktéři (oblečení ve stylu nedbalé elegance) sedí na zemi pod fotkami zesnulého přítele.
Pokusem o intimitu je deska přímo nasáklá. Dvanáct stop hemžících se slovy:
"Come back!" nebo:
"I thought that we were stronger!" či snad:
"You don't have to do this alone," se však tolik očekávané intimitě vzdaluje, jak jen je to možné. Možná by Irové udělali lépe, kdyby věnovali Stephenovi pouze jednu dvě skladby. Působilo by to rozhodně úderněji a opravdověji než
naflákat do každého textu řádky o tom, jak moc jim chybí.