8/10 Encore I was on drugs, Relapse I was flushing 'em out
I've come to make it up to you, now no more fucking around
I got something to prove to fans cause I feel like I let 'em down
So please accept my apology, I finally feel like I'm back to normal
I feel like me again, let me formally re-introduce myself Běžně v našich kompaktních recenzích texty necitujeme, ale v "Recovery" narapoval Eminem tolik zmíněníhodných řádků, že to snad ani bez toho nejde. Proč jsem vybral právě těchto šest? Inu, Eminem opravdu název desky nevybral náhodně. Žádné slovo by lépe nevyjádřilo, co deska znamená. Recovery = zotavení, oživení, uzdravení, obnova, znovunalezení Považuji se za velkého fanouška Eminema a trojice desek z let 1999-2002 "The Slim Shady LP"-"The Marshall Mathers LP"-"The Eminem Show" je označována nejen mnou za jedny z nejlepších historie. Po nich ale Eminem padal hlouběji a hlouběji, a to životně i hudebně. Em má kvůli šílenému rodinnému životu hodně pochroumanou duši a to se projevovalo i na deskách. Pokud jste nečetli recenzi "Relapse", asi byste si moji kritiku měli napřed přečíst. I dnes bych neměnil žádné slovo. Eminem + Dr. Dre na "Relapse" je duo v krizi. Naštěstí se stalo to nejlepší, co se mohlo stát: Em nějak zpytoval svědomí a vyhrabal se ze sraček. And to the fans, I'll never let you down again, I'm back
I promise to never go back on that promise, in fact
Let's be honest, that last Relapse CD was "ehhh" Bylo zde mnoho fandů, kteří si zvuk "Relapse" pochvalovali. Já si nemůžu pomoct, ale i když deska zněla jakkoliv mocně, striktně či co, tak to nebyl ten pravý Eminem. A ušislyšně mi dal rapper za pravdu. Hned při otvíráku "Recovery" se dočkáte něčeho, co už jste nezažili dobrých deset let: jakési nálady jeho starých desek. "Cold Wind Blows" je skvělá a zcela by obstála na tracklistu "The Marshall Mathers LP". A nadšení nekončí, "Talkin' 2 Myself" svým kytarovým podkladem připomene takové "Sing For The Moment". Producent tracku DJ Khalil si vůbec na kytarách ujíždí, viz jeho další ze čtyř příspěvků na desce, správně agresivně bojovné "Won't Back Down" které rovněž staví na kytarovém riffu. Také ale nabízí navenek největší překvapení desky: hosty. Ač se na to dá vymyslet stovka ironických narážek, tak Eminemovo "změknutí" v podobě angažování Pink a Rihanny se povedlo na výbornou a nepůsobí nijak násilně. Kdo by to kdy řekl. Pink patří právě refrén ve "Won't Back Down", Rihanna exceluje (jinou formu vlastně ani nezná) na "Love The Way You Lie". Tu produkoval nováček Alex da Kid, který je podepsaný i pod B.o.Bho "Airplanes", kde má Eminem sloku na remixu. A písničky jsou si docela podobné, obě ale výborné. Marshall what happened that you, can't stop with these pills
And you've fallen off with your skills and your own fans are laughing at you Kromě dvou featuringových ženských megastar však i několik dalších skladeb používá zpěvných vokálů. Beru zpět: vlastně to není několik, je to naprostá většina. A ať už zpívá vysamplovaný Ozzy Osbourne ("Going Through Changes", produkce Emile, známý od Kida Cudiho) nebo Haddaway ("No Love"), sbor ("You're Never Over"), vycházející hvězda Kobe ("Talkin' 2 Myself"), backvocalistky ("25 To Life"), backvokalisté ("Space Bound", produkce Jim Jonsin, viz Waynův "Lollipop") nebo Eminem sám, vždy to je paráda. A ani na chvíli byste nepřemýšleli, že refrény jsou teplé či podobné vyjádření toho, že Eminem už není tak bad-ass. Přitom Eminem je technicky a lyricky ještě výše. Na "Relapse" jsem obdivoval hlavně jeho styl, který ještě vykrystalizoval na Drakeově "Forever" a Lil Waynově "Drop The World". Zde udržuje perfektní úroveň po celou dobu desky. Texty se točí pochopitelně okolo hlavního tématu alba, tedy okolo zotavení z boje se závislostí na lécích, úmrtí kamaráda Proofa, zklamání nad vlastním konáním v uplynulých letech a tak dál, ale nejedná se o žádné dojebávání. V Eminemově hlase naopak po několika letech zní jakási naděje, štěstí a odhodlanost, což tak chybělo v poslední tvorbě. Se svým těžkým údělem se smířil a bojuje: o fanoušky, rodinu. I almost made a song dissing Lil Wayne
It's like I was jealous of him, cause of the attention he was getting
I felt horrible about myself, he was spitting and I wasn't V této ukázce textu se Em přiznává, že záviděl Lil Waynovi jeho formu a pozornost, které se mu dostávalo. Na jeho poslední desce "Rebirth" zakouzlil už ve zmiňovaném "Drop The World", Wayne mu tak featuring vrátil. "No Love" je právě ta skladba, ve které Just Blaze sampluje ikonický hit "What Is Love" Haddawaye. Stejný producent pak uzavírá desku vzpomínkovou skladbou na Proofa "You're Never Over", po které v některých edicích desky následuje ještě jeden bonus. K nejslabším momentům patří celkově prázdná "W.T.P." (zkratka znamená white trash party) a nevýrazná "Seduction", kterou spáchal Boi-1da, dvorní tvůrce Drakea. Naštěstí si spravil reputaci na "Not Afraid", který je singl, jak se patří. Eminem opravdu překvapil, že vsadil na aktuálně populární beatmakery a neobrátil se na svého mentora. Nakonec ale jeden track na Dr. Dre nechal. A pozor, s podivem to je o 100 % lepší než na "Relapse". Skladba "So Bad" připomíná jejich staré klenoty jako "Guilty Conscience". Je až škoda, že recenze není průvodce skladbami, protože zajímavé jsou opravdu všechny. Až na výjimky mají jedno společné: znějí moderněji a popověji, přesto často náladou připomínají staré pecky, nemají rapové hooky, nýbrž zpívané refrény, a Eminem na mikrofóně vždy exceluje. Je to jeho nejlepší materiál po osmi letech a je to znamení, že se možná ještě vrátí k úrovni z přelomu století. Proto také to neabsolutní hodnocení: nic z "Recovery" by ve srovnání s tracky z oné slavné trojice alb bohužel neobstálo. "This album is dedicated 2 anyone who's in a dark place tryin' to get out. Keep your head up.. it does get better!"
