A abych dokončil myšlenku z perexu, při přimhouření i třetího oka "Epilog" není to nejlepší, co kdy banda z Bigg Bossu přinesla, v kontextu jara napráskaného kvalitním hip hopem se navíc může tato deska vlastně stát průměrem. Všechny výtky v recenzi tak nebudou přímo kritikou, ale spíše povzdechnutím, proč "Epilog" není dokonalou nahrávkou. Co tedy mohlo dopadnout lépe?

Z mého pohledu je velkým zklamáním, že nejde o pokračování v duchu "H.P.T.N.". Letní párty zvuk Mikea Trafika vyloženě žeru a jeho sampler nejen mně rotoval v uších loni úplně nejvíce. Těžko pochopitelné tedy je, že v "Epilogu" není téměř nic, co by produkčně "H.P.T.N." připomínalo. Na druhou stranu tu máme snad hudebně nejrozmanitější rapové album. Jen škoda, že v rámci mého vkusu se nedostavil takový efekt, jako když jsem poprvé slyšel "Kam mám jít?", "Eskapády" nebo "Tempo tempo!".

Mike Trafik prostě opět překvapil. V roce 2006 byl hodně diskutován zvuk jeho prvotiny "Rap'N'Roll", já si ho tehdy nemohl vynachválit. "Epilog" je posun úplně jinam a mix žánrů možná ocením až s odstupem, nyní spíše oplakávám, že na desce jsou jen tak dvě zábavné rychlé klubové věci. Tou první je "Všichni jsou už v Německu", bez diskuze nejlepší track desky. Za zvuku ovlivněného německou taneční hudbou vás skvěle rozesmějí Orion, Vladimir i Hugo Toxxx. Druhá tanyny tanyny skladba je "C'mon Girls" s uším lahodícím vokálem Terezy Černochové, která se asi nejvíce blíží rychlým trackům na "H.P.T.N.".

Z ostatních skladeb vám sice nebude do očí blejskat fosfor, přesto jsou výborné. Ať to je mafiánsky naladěný "Yes No Ok" s Matějem Ruppertem, funkové věci "Co bude až nebude rap" a "Podpantoflák" s Romanem Holým hrajícím na vysavač nebo retrospektivní "Můj rap, můj svět" se silným Wichovým beatem, vždy se jedná o tracky s unikátní náladou. PSH prostě v novém studiu vykutili ohromně pestré album.

Nyní k tomu, proč "Epilog" nemá šanci na 90-100% hodnocení. Jedná se o čtyři malá zklamání. 1. "Showbizu smrad" má rockový refrén jak od průměrné rockové kapely z 90. let; 2. "Chyť mě jestli na to máš" je zatím nejhorší pop, co s Darou Rolins nahráli ("Proč jsi pro boha na mě tak zlá?", "Túžim" i "Volnej pád" byly prostě lepší), navíc, ač Slovenka, Dara zní, jako by se Češka pokoušela zpívat Slovensky, a její slovo "sračky" je úplně nejhorším momentem alba; 3. "Prachy dělaj člověka" znějí jak sebrané od (Ektora &) Enemyho; 4. Ve "Vim já?" alias "AZ Kvízu" je hodně zazděný potenciál. Minimalistický beat se přece pro takový parodický videosingl nehodí. Navíc se některé skvělé pasáže Jamese Colea, u jejichž nahrávání jsme byli, do finální verze nedostaly.

Co se textů týče, názvy skladeb jsou jasně vypovídající. Kromě komentáře "konce" PSH tu jsou klasické ego a reprezent věci, reminiscence, párty texty nebo hraní rolí (podpantoflák, moderátor AZ Kvízu). Uvidíme, jaké hlášky z "Epilogu" se stanou legendární. Kecy Jamese Colea z "Halucinací z třetího patra" se sice do paměti vryly mnohem rychleji, Vladimir a Orion ale ani omylem nepatří do starého železa a opět baví po celou hodinu desky. Celou atmosféru "Epilogu" navíc odlehčují výborné skity, které bohužel brzy začnou vyloženě otravovat stejně jako třeba u "Hádej kdo".

Takže: epitaf stále nebyl napsán, tato kapitola je spíše ukázkou zajímavého proma (posledním krokem bylo nahození celého alba na YouTube, viz odkazy u všech písní), nadžánrovosti borců z Bigg Bossu a jejich povedené nadsázky. "Epilog" baví, a to je hlavní, ta opravdu poslední deska ale musí být ještě lepší.