"Everyday" od Dave Matthews Band je nejprodávanější album USA posledních týdnů. Proč je u nás nikdo nezná?
Američtí
Dave Matthews Band. Záruka nejlepších koncertů, jaké můžete slyšet.
Dva běloši a tři černoši z okolí města Charlottesville, Virginie. Akustická kytara Davea Matthewse (popř. elektrická, jak je tomu u přelomového a právě recenzovaného "Everyday"), basa (Stefan Lessard), saxofon (Leroi Moore - ten ale obsluhuje svými plícemi i flétnu a klarinet), housle (Boyd Tinsley), bicí (Carter Beauford). S tímhle složením se už dají dělat velké věci. Nevím ale přesně, co dnes psát. Mohou za to samotní DMB, protože takřka změnit styl, to se recenzentovi nedělá, a ještě horší je, když to udělá u nás ne příliš známý band. Tak nevím, kolik místa mám věnovat kulturní osvětě o světě předeverydayovém. Ale uvidím, jak se mi to podaří promíchat.
Nejprve svět DMB před "Everyday". Kapela si vytváří zcela osobitý melodický sound ve stylu Amerika potkává Afriku a utkávají se s celým světem. Klokotající směsku, ze které každou chvíli vypadne úchvatné sólo. Jejich desky působí dojmem jednoho velkého jamu. Ale přitom se v Americe jedná spíše o střední proud! Takový bych si u nás také nechal líbit. Ne nadarmo se bílý kapelník
Dave Matthews narodil v Johannesburgu, kde si osvojil prazvláštní ale okouzlující hru na akustickou kytaru. Je v ní jazzovost i nervozita a odsekávanost. A k tomu ten jeho neobvyklý chvíli neklidně těkající hlas, vzlétající občas docela vysoko, i neklidně polykající slova, a který tak skvěle doplňuje nepředvídatelně ubíhající tok hudby.
Dave Matthews má hlasové nadání od pánaboha, ne že by byl jeho hlas vyloženě krásný, ale je originální, nabitý energií a pohrává si s melodiemi i slovy. Jsou chvíle kdy je tichý, melancholický, jindy zase až grungeově drsný (to zvláště platí o posledním studiovém albu "Before These Crowded Streets" - za výkony v některých písních by si vysloužil angažmá i u Sepultury). Ale i ostatní jsou skvělí muzikanti, o jejichž improvizačních schopnostech a chuti k jamování se dá mluvit pouze v superlativech. Za velkou louží je to skupina z nejuznávanějších, schopná vyprodat dva dny po sobě chicagský stadión pro více než sedmdesát tisíc diváků. Schopná sestřelit svým albem číslo jedna v americkém žebříčku prodejnosti.
Ale kdo ji zná u nás? Kdo ví, že když časopis Rolling Stone vyhlašoval před časem jednu z mnoha anket o nejlepší album, DMB se sice neumístili v první stovce, ale autor článku je neopomněl zmínit pro jejich úžasné koncerty. Pokud navíc sledujete současné žebříčky prodejnosti v Americe, víte, že okamžitě po vydání se "Everyday" umístilo na prvním místě se 732 tisíci prodaných nosičů během jednoho týdne! A to i přesto, že nové album nabízí zcela jiný pohled na skupinu, než na jaký jsme zvyklí.
"Everyday" je čtvrtým studiovým počinem DMB, ale už osmým celkově, pokud budeme počítat i EP a především záznamy koncertů, a od ostatních se hodně liší. A co se tedy změnilo? Je toho hodně. Určitě se změnilo duševní rozpoložení Davea Matthewse.
© Dave Matthews band Stál takřka na vrcholu své hudební kariéry, finančně zajištěn na celý život, ale bez touhy něco konat. Utápěl se v depresích. S nahráváním nové desky nebyl spokojen. Potřebovalo to nějaké vykolejení ze stereotypu. A tím vykolejením, které poslalo téměř hotové album do šuplíku, byl producent Glen Ballard a elektrická kytara. Ten Ballard, který "udělal"
Alanis Morissette. Nahradil starého známého Steva Lillywhitea (fanoušci
U2 zbystří, ano - předchozí alba DMB produkoval ten samý člověk co alba
U2!). A pokud třeba znáte rozdíly mezi Alaninými dvěma deskami, uděláte si obrázek, k jak velké změně mohlo dojít u DMB.
Přelomem bylo ono spočinutí elektrické kytary v náručí Dave Matthewse (on sám o tom říká: "Když jsme byli u Glena poprvé ve studiu, hrál jsem tradičně na akustickou kytaru. Pak jsem si všiml zvláštní kytary stojící v koutě. Ptal jsem se na ni a Glen mi jen řekl, ať si ji vezmu. Bylo to něco úžasného, dobrodružného! Přitom jsem si vždy myslel, že já a elektrická kytara, to nejde dohromady"). Zmizely tak dlouhé rozvláčné skladby nabouchané saxofonovými, kytarovými nebo houslovými sóly. DMB se podřídili určitému řádu a tak už "Everyday" nemá tak blízko ke koncertu jako měly desky předchozí. Žádné osmiminutové opusy. Všechno má tři a půl, maximálně čtyři minuty. Ale zase je to velmi hutné a výživné. Jak sklenice medu, ale rozhodně ne tak sladké. Některé písně jsou dynamické jako nikdy předtím. Díky elektrické kytaře zní DMB rockověji více než kdy jindy a prvky jazzu, folku, blues, world music či jiných žánru jsou mnohem méně patrné. Ale naštěstí i u této desky najdeme charakteristické rysy starých DMB. Jen nejsou tak patrné a skrývají se spíše v druhé části alba.
Už při první skladbě (a zároveň i pilotním singlu) "I Did It" útočí na vaše uši riff elektrické kytary. A
Dave Matthews vemlouvavě zpívá: "Udělal jsem to, myslíš, že jsem zašel moc daleko?" Já myslím, že ne. První část desky je plná kytar s pearljamovským nádechem i vedderovského hlasu (třeba "I Did It", "So Right"), střídají se zde poměrně pravidelně rychlé kytarové pasáže s těmi melodičtějšími, ale je to celé moc předvídatelné, svázané bez dřívější spontaneity. Např. "The Space Between" nabourává až kýčový klávesový motiv. Všechny ty řeči o nutnosti vývoji skupin jsou sice pěkné, ale když jste v něčem výjimečný, půjdete zničehonic dělat něco jiného? Asi ne.
Určitý strukturální zlom najdeme v půlce desky. Mé oblíbené skladby začínají až s šestou "If I Had It All". Protože ty se už mnohem více blíží DMB z předešlých desek. Hitem je pro mě našláplá "What You Are", ve které se Matthews konečně opře do zpěvu od srdce. A ten zpěv je ze začátku hodně zvláštní, tak nějak orientálně zkreslený. A protože v redakci jsou i popaři, prozradím vám i jejich potenciální oblíbenkyni - chytlavou popovku "Angel" s pěkným kytarovým doprovodem. Mohla by to být věc, kterou by snesly české hitparády. Uvidíme.
A ještě jednoho favorita mám. Křehkou věcičku "I Sleep To Dream Her". Procítěný zpěv Matthewse, příjemné aranžmá a krásný saxofon dotváří atmosféru opuštěnosti a tužeb. I hosty bychom na "Everyday" našli.
Carlos Santana oplatil Matthewsovi jeho návštěvu na albu "Supernatural" v trochu klišovité latině "Mother Father" se stejně klišovitým textem o tom, proč je svět tak špatné místo pro život. Docela oblíbené Matthewsovo téma. A v závěrečné "Everyday", která začíná jako spirituál, se objevil i africký zpěvák Vusi Mahlasela.
Resumé: "Everyday" je velmi dobré album, ale přesto nedosahuje kvalit předchozích alb a především koncertů. Proto tajně doufám, že DMB jednou dorazí na koncert i k nám.
CD k recenzi poskytla firma
BMG.
Album:
Dave Matthews Band - Everyday
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 50:58
Skladby: I Did It, When The World Ends, The Space Between, Dreams Of Our Fathers, So Right, If I Had It All, What You Are, Angel, Fool To Think, Sleep To Dream Her, Mother Father, Everyday