Čelo nezávislého pozorovatele německé scény se dříve, nebo později orosí při zjištění, kolik béčkových hudebníků z Berlína má tu odvahu o sobě tvrdit, že právě oni jsou ti nejlepší ve vesmíru. Z těch áčkových to o sobě tvrdí kupodivu jen dva subjekty - Die Ärzte a Stereo Total. Zatímco první jmenovaní stále žijí z úspěchu tři roky staré desky "Jazz ist anders", jejich berlínští kolegové letos po tříletém čekání vydali své v pořadí osmé studiové album - "Baby Ouh!".

Tříletá pauza, Berlín a celosvětový úspěch. Tím ovšem vzájemné paralely končí. Svět Stereo Total je totiž barevnější než světy všech německých skupin dohromady. Snad i proto se v posledních letech stává berlínské manželské duo naprostým podzemím na domácí půdě a středním proudem v Japonsku (a na ostatních východoasijských scénách).

V Evropě jsou Kaktus (Françoise Cactus) a Preclík (Brezel Göring) považováni za anomálii, nemající žádné kořeny ani opodstatnění v čase a prostoru, jenže ve zbytku světa převládá názor, že Stereo Total jednoduše reflektují současnou situaci potápějícího se kolosu jménem pop music. A že ji reflektují zdatně.

Přestože téměř polovinu jejich repertoáru tvoří coververze, lze je bezpochyby označit štemplem originál. Stereo Total jsou totiž tou opravdu nejlepší kapelou vesmíru. Minimálně v ranku souborů, které ctí pravidlo, že "no instrument costs more than 50 €".

---

Na začátku roku 1995 vydali Stereo Total své debutové čtyřpísňové EP "Allô j'écoute". Pod album se podepsalo vydavatelství Desert Records a byl to vůbec jediný počin, který u tohoto malého labelu kdy vyšel. EP se nahrávalo v New Orleans ve studiu Alexe Chiltona, který produkoval i desky předchozího kaktusového projektu - dívčí garážové punkové kapely Lolitas. Právě tvorba Lolitas byla předstupněm ke vzniku Stereo Total. To samé se dá říci o předchozím preclíkovém projektu - Sigmund Freud Experience. Zatímco Lolitky vydaly pět alb a se svým repertoárem projely Evropu a Spojené státy, následovníci Sigmunda Freuda vyprodukovali tři experimentální tapeloop-noisové vinyly a postupně poznávali spíše než světová pódia sklepy a garáže svých přátel. Obě vývojové větve každopádně na EP "Allô j'écoute" srostly v kmen s názvem Stereo Total.

---

Neuplynul ani celý kalendářní rok a Stereo Total se mohli pochlubit - tentokráte plnohodnotným - debutem. Byl to ale boj. Přestože platí binacionální manželský pár za berlínské patrioty, nahrávku "Oh Ah!" musel vydat u jihoněmeckého vydavatelství Label Peace95, protože i na Berlín byl provokativní multižánrový materiál příliš alternativní. Stereo Total si mezitím podmanili Kreuzberg, kde (tehdy) trio vystupovalo v klubech i galeriích a celý Berlín měl o důvod víc, proč zavítat na dürüm právě do této punk-islámské čtvrti. Resumé? Album "Oh Ah!" je francouzsko-anglický mix veselých šansonů se sexuálními motivy. Nešokuje, neoslní, nepřekvapí, přesto i po patnácti letech svou punkovou primitivností pobaví.

---

Po úspěšném turné po německy mluvících zemích se s kapelou rozloučil palestinský perkusista a osiřelé manželské duo natočilo svou zlomovou desku, na které Francoise zpívá německy, francouzsky, italsky a japonsky. Právě v Zemi vycházejícího slunce mělo album "Monokini" fantastickou odezvu od místních alternativců, dychtících po špetce němectví. Stereo Total znovu probudili celosvětový zájem o německou novou vlnu. Retro zvuk způsobený experimentováním s 8-bitem a starými synťáky způsobil, že se na zdech v Berlíně (i mimo něj) stále častěji objevoval nápis: "NDW's not dead!" A zatímco tehdejší výkřiky dávno překryl čas a několik vrstev dalších nátěrů, připomínkou, že new wave nezemřela, jsou dodnes "Monokini", které pasovaly Stereo Total do kategorie následovníků legendárních DAF nebo Idealu. Z "Monokin" by měl ale stejně největší radost Sigmund Freud, motivem takřka všech přítomných písní jsou totiž tři písmena - SEX.

---

Vzrůstající popularita v Japonsku a Spojených státech byla podpořena dlouhými koncertními turné. Na desce "Juke-Box Alarm" se objevují dva vůbec první celosvětové hity Stereo Total - "Supercool" a pilotní singl "Holiday Inn". Experimentování s elektronikou pokračuje, výsledný sound je ovšem mnohem garážovější, než bývalo v posledních letech zvykem. Deska je hudebními kritiky zpočátku dosti přeceňovaná, mnozí ji dokonce označují za revoluční. Při živých vystoupeních ale nový materiál vyjma úspěšných singlů příliš nefunguje, a tak je po necelém roce opět nahrazen jinými melodiemi. "Juke-Box Alarm" je první ze slepých vývojových větví Sterea Total.

---

A zase to Japonsko. Během turné k předchozí desce se Françoise stala zcela závislou na králíčkovi My Melody, který byl (a ostatně dodnes je) jedním ze symbolů Tokia. Nejen že podle něj Stereo Total pojmenovali svou v pořadí čtvrtou studiovku, navíc ji obalili až kýčovitě infantilní králíčkovou láskou a něhou. Chemie ovšem zafungovala i tentokráte a na "My Melody" našli Totáči svůj stereo zvuk, a následující alba tak byla jen nadstavbou tohoto. Deska osciluje dle slov paní Kaktusové někde mezi "new-wave-plastic-garage-soundem a old-school-good-time-block-party-hip-hopem." Jednoduše řečeno, "My Melody" jsou zpívánky o láskyplně kvetoucích kytičkách nahrané na vokodéru z blešáku.

---

"La musique automatique, euphorique, barbiturique, chaotic, romantique..." zaznělo poprvé i v Česku. Stereo Total strávili téměř dva roky na turné a stali se definitivně světovým pojmem, neb po americkém a japonském trhu naplno uspěli i na tom pevninském, celoevropském. Na "Musique Automatique" zaujaly především cover verze. Tvoří téměř polovinu stopáže, přesto dokonale zapadají do surrealistické tvorby berlínského dua. Preclík a Kaktus se zaměřili na německý underground a vypůjčili si z něj hned několik zcela zapomenutých klenotů. Mimo jiné i obě nejsilnější písně desky - "Wir tanzen im 4-Eck" a "Exakt Neutral".

---

Tak dlouho sedávali Stereo Total v Bateau Ivre, až se zrodila deska "Do The Bambi". Navzdory infantilně veselému názvu je ohniskem nového materiálu celé spektrum neveselých témat - od ztráty panenství po kanibalismus. Na desce se objevuje celkem devatenáct elektrizujících tracků. Stereo Total se ocitli na vrcholu a hodinová jízda po kolouščích vlnách "Do The Bambi" patří k tomu nejkrásnějšímu, co kdy bylo v hudebním průmyslu stvořeno. Berlín ve stoje aplaudoval nejen povedené desce, ale i představení, které se odehrálo na půdě Volksbühne. Pod názvem "Patty Hearst - Sooner Or Later We All Will Be Terrorists" byl nedaleko Rosa-Luxemburg-Platzu představen muzikál, který napsalo manželské duo a v němž se v hlavních rolích představila řada významných berlínských osobností - Gina d'Orio a Annika Trost z Cobry Killer nebo Shir Khan...

---

Nedlouho po "Do The Bambi" se v prodeji objevil i raritní výběr "Discotheque", který představil Stereo Total v tanečnějších polohách. Na desce se objevují remixy, které sice nedosahují kvalit původních verzí, přesto nabízejí netradiční pohled na tvorbu oblíbenců berlínské scény. Největší pozornosti se v případě desky "Discotheque" dostalo několika novým coverům, především "Mother's Little Helper", původně hitu z repertoáru Rolling Stones.
V období let nula pět a nula šest odehráli Stereo Total stovky vyprodaných koncertů napříč celým světem, a v jejich domácí kavárně na Oranienstr. tak na čas osiřel stoleček pro štamgasty. Zalévat kaktusy a baštit preclíky tam ale pravidelně chodil jejich kamarád a oddaný fanoušek, Jaroslav Rudiš, takže po skončení turné se stoleček opět vrátil pod samosprávu manželského páru.

---

Snad ještě nikdo nevydal tak promyšlenou bestofku jako Stereo Total. Výběrová deska má čtyři strany rozdělené podle žánrů - šanson, new wave, rock'n'roll-garage a electro-disco. Logicky se v každém z oddílů objevují jen příslušné písně, a kompaktnost celé bestofky tak nemá konkurenci. Je třeba ocenit multižánrovost. Teprve při poslechu čtyř různých kapitol z jejich života vám dojde, že snad neexistuje žánr, o který by se Berlíňané alespoň neotřeli. Je to synťákový pop, a přesto to nesplňuje normy klasického synth-popu. Občas totiž Stereo Total zazlobí novou vlnou, punk-rockem, e-punkem, retro vlnou 60's, mod/psych/garage-rockem, french popem 60's, soulem, šansonem nebo rapem.

---

Album "Paris Berlin" je mnohem dynamičtější a tvrdší než všechny předchozí počiny. Jednotlivé songy jsou až nevídaně, avšak vítaně melodické. Vývoj dua Stereo Total byl v tomto bodě ukončen. Od primitivismu přes komplikovanost po hravou jednoduchost. Po poslechu "Paris Berlin" se už nebudete smát, jako tomu bylo u předchozích nahrávek, spíše se dostaví nostalgické myšlenky, které vyžene až vyjmutí kompaktu z přehrávače. "Paris Berlin" je do jisté míry intimní zpovědí manželského páru. Je to strhující příběh o naplněných i nenaplněných touhách. Stereo Total si uvědomili, že už se nemusejí hnát za úspěchem, protože úspěchu dávno dosáhli. Proto si duo dovolilo natočit album bez jediného rádiového hitu, na kterém si ovšem každý ten svůj hit najde.

---

Je sporné, zda lze do diskografie Sterea Total řadit i takový paskvil, jaký nabízí španělsky nazpívaná výběrovka "No Controles". Album bylo určené především pro střední a jižní Ameriku a zatímco ve španělsky mluvících zemích deska uspěla a držela se v popředí hitparád prodejnosti, v nešpanělských zemích byla (právem) označena za další ze slepých vývojových větví berlínského dua. Přestože je španělština snad nejzvukomalebnější jazyk vůbec, do už tak dost multilinguálního repertoáru dvojice příliš nezapadla. A to je co říct, protože kromě tradiční němčiny s francouzštinou už Stereo Total v minulosti vyzkoušeli i konformní angličtinu nebo nekonformní turečtinu s japonštinou. Nejvýrazněji zaujme novinka "No Controles", která se letos objevila i na další studiové nahrávce "Baby Ouh!". Z coverů působí nejkompaktněji rozdováděné "Plástico", za původní verzí ovšem přesto těžce zaostává.

---

Přestože zní nahrávka "Baby Ouh!" stejně hloupě (v dobrém slova smyslu) jako všechny předchozí, jiná v některých směrech bezesporu je. Za tři roky dělící dvě poslední oficiální alba jako by duo Françoise-Brezel zestárlo o desítky let. Ve své tvorbě už neřeší traumata -náctiletých vyspělých, avšak nedospělých chlapců a slečen, ale problémy stárnoucích třicátníků/-ic, neřku-li čtyřicátníků/-ic. Naštěstí ale texty zůstaly pořád stejně praštěné a nepostrádají romantiku, rebelství, revolucionářství, nadhled, vtip, nápad, zvrhlost, pošetilost. Jednoduše jsou stále totální. Bohužel ubylo němčiny, jenže Stereo Total nejsou už dávno standardní německou kapelou. Pokud je na modro-zelené planetě něco multi-kulti, jsou to právě Kaktus s Preclíkem.