Máte chuť prolomit stereotyp britských kytarovek? Nebo si posedět na zahrádce a vychutnat přicházející léto? Britský objev z roku 2007 by mohl uspokojit vaše potřeby. Kate Nash je víc než osobitá. Nečekejte anglickou konzervativní slečinku. "My Best Friend Is You" je přinejmenším zvláštní.
5/10
Kate Nash - My Best Friend Is You
Skladby: Paris, Kiss That Grrrl, Don't You Want To Share The Guilt, I Just Love You More, Do Wah Doo, Take Me To A Higher Plane, I've Got A Secret, Mansion Song, Early Christmas Present, Later On, Pickpocket, You Were So Far Away, I Hate Seagulls, My Best Friend Is You
Vydáno: 19.4.2010
Celkový čas: 46:22
Vydavatel: Universal
Ačkoliv
Kate Nash pobláznila britské ostrovy se svými veselými melodiemi a osobitým projevem, její hudba přece jen nepřinese všem stejně rozjuchaný pocit jako Angličanům. Už samotný název desky "My Best Friend Is You" lehce napovídá, že se písně ponesou v bezstarostných dívčích melodiích, případně se pokusí vytlačit z posluchače nějakou tu slzu při dojemných baladách. Kdyby léto mohlo mluvit, poděkovalo by londýnské zpěvačce za tak pozitivně naladěnou nahrávku, při níž se na plovárně budou opalovat hloučky návštěvníků, pohupujíce si nožkama do rytmu.
Kate má silný, nepřeslechnutelný britský akcent, který tvoří polovinu její osobitosti. Zhruba po páté písničce dokáže ale do mozku posluchače vyhryzat klikatou cestičku a začne iritovat. Její frázování je na druhou stranu v určitých chvílích předností, jako například u pomalejší vnitřní skladby "I Hate Seagulls". Ta se právě díky výraznému projevu interpretky lehce odlišuje od standardu hloupých zpovědí a nabývá na nevšednosti. Jinak je to s Katiným zpěvem na pováženou. Sopranistka prvního formátu asi nikdy nebude a občas spíš do muziky
vypráví, než aby se jednalo o skutečný zpěv.
Přes všechny černé puntíky nemusí deska urazit. Držitelka Brit Awards má talent především na zasazení "zajímavých" textů do melodií, které by spolu nikoho nenapadlo spojovat. Důkazem budiž "I've Got A Secret", která působí díky elektronice lehce kosmicky, jako by s textem ani příliš nesouvisela. Adeptem na největší překvapení desky je ale jednoznačně "Mansion Song". Ve chvíli, kdy se doposud milá a přívětivá poloha
Kate Nash změní z jemné květinky na rozčílenou, slovíčka jako fuck sype z rukávu a vyzývá nás, abychom si s kusem zeleniny v náručí přiznali, že jsme doposud byli jen prázdní, neuvěříte svým uším. Věřte, nebo ne, je to nejpůsobivější a nejnaléhavější kousek z celé čtrnáctky skladeb.
Kate si ze všech dělá v dobrém slova smyslu legraci, svoje písně bere s nadhledem. Není hloupou písničkářkou. Naopak. Svoje kroky má dokonale promyšlené. Druhá
Lily Allen? Ačkoliv má k tomuto otřepanému přirovnání dvaadvacetiletá Britka nejblíže, jsou rozdíly mezi oběma "anti-divami" patrny. Přestože slunečná nahrávka nesedne úplně každému, bude rozhodně zajímavé sledovat Katiny budoucí kroky a čekat, čím svět ještě překvapí.