Páteční Sperm byl živý a drzý i vyklidněný a sedavý. Podle toho, jestli jste zůstali v sále, anebo jste zapadli do kinomístnosti na promítání filmu "All Tommorow's Parties". Páteční program velkoryse věnoval celý svůj prostor audiovizuálním projektům.

První na řadě: Floex a Líba se svým soundtrackem k německému pozdně expresionistickému filmu "Orlakovy ruce" z roku 1924 od Roberta Wieneho

I když většina bude spíš znát jeho slavnější film "Kabinet doktora Caligariho", který už osoundtrackovali nomenoomenní Dva, nejsou "Orlakovy ruce" o nic méně působivé. Odmyslete šílené kulisy. Představte si hezčího Jiřího Schmitzera. A nechte si od něj vyprávět bezmála dvouhodinový příběh o pianistovi, kterému po vlakové nehodě přišili ruce vraha. Tomáš Dvořák (Floex) a Jiří Libánský (Líba) soundtrack připravovali improvizacemi ve studiu, z nichž vzniklo schéma pro živé hraní, které zahrnuje klarinet, piano, housle, nůžky, rušítka / šumítka / hlušítka...

Sledování filmu spolu se živým doprovodem bylo emotivně silný zážitek: němé přehrávání herců spolu s něžnými kompozicemi zachumlanými do šumů, digitálně zaprášenými, dynamicky přesně padnoucími do vypjatých scén. Opakující se klavírní motiv "Jónsi hraje v Radiohead" vás dostal, nešlo se nepoddat. Kontrast mezi expresemi prorostlým filmem a jemnostmi doprovodu tvořil novou poetiku. Žádný kamršpíl. Jako by film, kvůli soundtracku, někdo animoval ve flashi.

Druhý na řadě: Spam Karel Gott Prager kolážuje vzteklé beaty a technické výkresy architekta Karla Pragera

Vlevo za velkým iMacem sedí Vladimír 518, uprostřed kouří David Vrbík a vpravo Ondřej Anděra (Sifon) dozdobuje rytmus padama a kaossiolátorem. Rozjíždí se smršť. Směsice dokolorovaných výkresů Nové scény - Budovy Federálního shromáždění - jehlanovité pobočky KB, prolínání se labyrintem 3D modelů. Počítačem generovaný hlas čte úryvky z nejhorších kritik vůči Pragerovi. Laserově zelený font vypaluje slova: AGRESIVNÍ, HNUSNÉ... Veškerá typografie bolí, je udělaná tak, aby vypalovala zrak, aby slova platila a zabíjela. Ze všeho je cítit vztek. Hiphopová agrese, všechno je zhuštěné, barva i zvuk, těsně předtím, než někomu dáš pěstí za svoji pravdu - každou chvíli to musí přijít. Spam Karel Gott Prager je zastání se, adekvátně naštvaný zádušní apel, industriální mše za skvělého architekta, kterému nikdo neudělal profil na Wikipedii.

Vystoupení korunovala Sifonova exhibice na laserový theremin (jak mu sám říká), což je vynález Davida Vrbíka. Svítícími snímači se v určitých výškách dotýká světla barevného laseru rozšířeného do obráceného kužele. Kužel laseru je stupnice. Při dotknutí, narušení světla v určité výšce zazní správný tón. (Dan Deacon, který právě dorazil autem z Frankfurtu, okamžitě zbystřil a šel se zvědavě podívat zblízka.)

Třetí na řadě: Cristian Vogel, zkušený labtopový puntičkář

Cristian Vogel byl tanečním závěrem večera. Zkušený labtopový hráč s nabitým hudebním životopisem občerstvoval svými pečlivě neupravenými rytmy, generovanou geometrickou projekcí a nápisem "Melody Maker" na tričku. Taneční orgie. Pohupování se a lovení vlastního pohybu v záškubech Vogelových beatů, zatímco v kinosále dojížděl dokument "Nerdcore For Life".

První den festivalu Sperm v Meet Factory se vydařil. Jen pár anglicky mluvících se možná pozastavilo nad krásně dvojsmyslným názvem akce: slova sperm, meet a factory vedle sebe mohou rozjet krásné asociační řetězce...

Když jsem jel v noci domů tramvají, pověsil Dan Deacon na svůj facebookový profil: "i'm chilling so hard in my hotel casino in prague. so pumped to be back in one of my favorite cities in the world." Sobota bude taky parádní.