Příliš vybledlá výstavka

30.03.2010 05:00 - Petr Balada | foto: facebook interpreta

Petra Černocká žije se znamením "Saxany". S doživotním hitem, díky kterému je tak trochu omylem považována spíše za zpívající herečku, než za hrající zpěvačku. Kolekce, která mapuje její dosavadní hudební kariéru, jako by to navíc i potvrzovala.
5/10

Petra Černocká - Pop galerie

Skladby: Náklaďák, Jedou vozy, Ovečka, Saxana, Střevíčky v rose, Pouštím po vodě proutí, Zpívání v dešti, Koukej, se mnou si píseň broukej, Mississippi, Pověz mi, růžičko, Byl to zvláštní den, Tamtamy, Být náměstím, Ten kluk už dávno se mnou není, Hádej, mámo, Setkání, Vítám tě, lásko, Vrať mi zpět můj smích, Chci být právě s ním, Rákosí, Krásná a hloupá, Projdem se pasáží Luna, Jednou otevřu si cukrárnu
Vydáno: 20.11.2009
Celkový čas: 75:34
Vydavatel: Supraphon
Aby se posluchač z předloženého výběru něco o zpěvačce dozvěděl, musí pozorně číst popisky jednotlivých písniček v asketicky vybaveném bookletu. Neboť stejně jako u jiných výběrů z dílny Supraphonu i zde platí, že není možné sledovat její kariéru chronologicky, což by v případě alespoň této ediční řady bylo vhodné. Nahrávky jsou volně rozházené bez ohledu na datum vzniku. Chybí i jakákoliv další doplňující informace, o průvodním slovu nemluvě.

Znáte "Saxanu", nejspíše jste už někde zaslechli i "Koukej, se mnou si píseň broukej" nebo "Náklaďák", kterým deska začíná a potvrzuje tím už zažitou představu o Petře Černocké jako o country zpěvačce. Tou se ovšem stala až v poslední třetině své profesní dráhy. Na jejím startu byla začátkem sedmdesátých let jedním z talentů domácí pop music. Nejstarší nahrávkou je tu čistě autorská "Ovečka" z roku 1968. Na základě její interpretace lze Petru Černockou přiřadit do ranku dětsky a naivně znějících zpěvaček, z čehož těžila po celá sedmdesátá léta. Pokud byste hledali paralelu, tak v začátcích Ivety Bartošové.

Třiadvacet kousků dovoluje alespoň přibližně odvodit ty nejpodstatnější momenty. Nejzajímavější éru zastupuje spolupráce se Zdeňkem Mertou (např. "Střevíčky v rose", "Pouštím si po vodě proutí"). Neméně objevný je hudebně autorský potenciál zpěvačky (vedle "Koukej, se mnou si píseň broukej" třeba "Vítám tě, lásko" nebo "Chci být právě s ním") a zaskočí její zmatečné tápání v osmdesátých letech ("Projdem se pasáží Luna" odpovídající spíše produkci i stylizaci Petry Janů). Poslední desetiletí minulého století, to už je onen známý příklon ke country s přetrvávající romantickou polohou v hlase.

Už to, že se Petra Černocká dostala mezi tituly ediční řady Supraphonu "Pop galerie", zavdává důvod k pozornosti. Bohužel, ne všechny výstavní prostory bývají naplněny pouze výjimečnými skvosty. Na druhé straně, "Pop galerie" má do vyhlášené či exkluzivní značky daleko. Způsobem, jakým se prezentuje, zapadá spíše do kategorie výprodeje vše za babku, kde je mnohem snazší se radovat z nalezeného pokladu, než hořekovat nad nevkusem. Roli Petry Černocké v českém popu lze označit za marginální. Výstižně ilustruje jeden z typů zpěvačky a pomáhá zmapovat situaci sedmdesátých let, ale na samostatné heslo v encyklopedii to nestačí.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY