Na koncertní vystoupení Ulver si fanoušci museli počkat pěknou řádku let. Leader Kristoffer Rygg prakticky po celou dobu svého působení na hudební scéně tuto možnost zatvrzele odmítal, proto bylo poměrně velkým překvapením, když se kapela objevila v létě na několika festivalech včetně tuzemského Brutal Assaultu. Ještě více potěšující však bylo ohlášení prvního turné, v jehož rámci naštěstí nechyběla ani zastávka v pražském Paláci Akropolis.

Velkou neznámou pro mě byl nový projekt Attily Csihára, zpěváka kultovních blackmetalistů Mayhem, a moje očekávání bylo několikanásobně překonáno. Ve Void Ov Voices si tento charismatický frontman vystačil zcela sám a postupným vrstvením rozličných vokálů, manter, šepotů a skřeků vytvořil doslova nervy drásající psychedelickou koláž se značně ponurou a naprosto pohlcující atmosférou. Ne každý byl však tak otrlý, aby jeho dvouskladbový set, který netrval ani půl hodiny, patřičně ocenil. I přes žánrovou otevřenost většiny fandů Ulver sál postupně řídl. Mě ale toto obskurní vystoupení naprosto pohltilo a chvílemi jsem se dokonce dostával do stavu podivného transu. A přestože trvalo tak krátkou dobu, jednalo se o poměrně vyčerpávající zážitek.

Při napjatě očekávaném setu Ulver sál znatelně zhoustl a pak začaly pravé hudební orgie. Šestičlenná sestava v čele s charismatickým Ryggem se vyzbrojila třemi laptopy, několika syntezátory, bicími a baskytarou, kterou tento večer famózní Daniel O'Sullivan občas prostřídal s klávesami nebo elektrickou kytarou. Setlist tvořil výběr ze tří posledních desek "Perdition City", "Blood Inside" a "Shadows Of The Sun" a přestože jde o dosti různorodá alba, podařilo se je v rámci vystoupení sladit v dokonalý monolit, aniž by jakákoliv skladba ztratila cokoliv ze své osobitosti.

Mix zachmuřenosti, meditativnosti a žánrové nesvázanosti v prostředí klubu zafungoval na výbornou a skupině se takřka okamžitě podařilo uhranout veškeré posluchačstvo. Na intenzitě dodávala atmosféře i velmi nápaditá a místy poměrně šokující videoprojekce, která také způsobila asi nejabsurdnější situaci celého večera. V jedné ze skladeb se totiž objevily záběry s krutým zacházením s vězni v koncentračních táborech za 2. světové války, ze kterých mrazilo. Po těchto drastických scénách jsem zůstal stát na místě jako opařený a ovace publika mi v tu chvíli připadaly poměrně nepatřičné. Já tedy žádného nadšeného jásotu schopen nebyl, byť skladba samotná byla vskutku strhující.

V některých tišších pasážích se však bohužel i zde ukázala mentalita českého národa a idiotské hlášky jako "hobluj" nebo "tak už to, kurva, zvedni" při úvodu skladby "Operator" si bohužel někteří méně inteligentní vtipálci nemohli odpustit. Podobné existence bych příště raději odkázal na show Kabátu, kde by se tyto fórky setkaly nesporně s větším ohlasem.

Kromě těchto drobností byl však koncert mimořádně působivý, pohlcující, niterný a možná ten vůbec nejlepší, jaký jsem kdy navštívil. Velmi dobře bylo tentokrát vybráno i místo konání, neboť Akropolis se pro takovouto komornější akci jeví jako zcela ideální prostor. Nezbývá než doufat, že toto turné není pro Ulver tím posledním - živá prezentace dala jejich magické hudbě rozměr navíc a byla by ohromná škoda si tento exkluzivní zážitek nezopakovat.