Spandau Ballet, novoromantici z osmdesátých let, loni zažili velký comeback. Vydali výběrovku a s velkou slávou pak i nové studiové album. S "Once More" je to ale ošemetné, neb je to spíše další hitová kompilace. Akustický háv jejich písním sluší, ale jen chvilku. Pak se vkrade nuda a ohraná klišé.
5/10
Spandau Ballet - Once More
Vydáno: 26.10.2009
Celkový čas: 55:11
Skladby: Once More, To Cut A Long Story Short, Gold, True, Chant No. 1, I'll Fly For You, Only When You Leave, Through The Barricades, She Loved Like Diamond, Communication, Lifeline, With The Pride, Love Is All
Vydavatel: Universal
Tak jako
Spandau Ballet si své návraty již dříve prožili
Ultravox,
Duran Duran a mnoho dalších. Ve většině případů se těží z toho, že je tady pořád zájem, hlad po zaslechnutí klasických hitů osmdesátých let od původních interpretů. A ti buď stále dokola vyrážejí na připomínková turné nebo po určité časové odmlce od rozchodu potěší věrné fanoušky comebackem na scénu v původní sestavě. Loňský rok byl ve znamení zmrtvýchvstání party, kterou si většina vybavuje díky hitům "Gold" nebo "True". Nemalou vlnu návratového
škádlení způsobil hit "Set Adrift On Memory Bliss" dua P.M. Dawn, kteří si právě "True" vypůjčili v roce 1991 (v samotném klipu se mimo jiné objevil i zpěvák Tony Hadley).
"Once More" je označováno za sedmé řadové album, ale je to jen fikce. Ze třinácti písní novotou zavánějí jen dvě: hned úvodní titulní track a závěrečná "Love Is All" (první to Tonyho autorská vlaštovka pro domovskou kapelu). Zbytek je spíše ohlédnutím zpět. Vše je však natočeno v akustickém pojetí; desku produkoval Danton Supple, který například koprodukoval "X&Y"
Coldplay.
Trend
bezproudového hraní a takto připravených opusů je stále v kurzu (dokonce i u nás). Spandau Ballet se ho chopili se ctí a aranžmá ve většině případů nebortí původní melodické variace, kterým vždy vévodil nezaměnitelný Hadleyho soulově zabarvený vokál. "Once More", "Gold" a "True" fungují znamenitě, ale jak posloucháte dál, dostavuje se sled ohraných akustických klišé, nuda a dynamika písniček je pryč. Chybí tu nějaký výraznější obrat, zvukové preludium, které by vás vtáhlo zpět. To se snaží napravit alespoň závěrečná "Love Is All", jen škoda že přichází až ve chvíli, kdy již skoro nemáte sil tuto
nálož doposlouchat.
"Once More" se nechalo naplno nachytat na úskalí akustických nahrávek. Spandau Ballet vklouzli do jednotvárného formátu, který nedotáhli do zdárného finiše. Vstoupili do stejné řeky zaujetí vlastní tvorbou, škobrtli a topí se. Mnoho fanoušků volá po regulérním novém albu a ne dalším hitovém kompilátu. Já jen doplním přání, ať novinka není ani v tomto akustickém duchu.