Neoriginální, leč zábavné klišé

07.02.2010 05:00 - Petr Adámek | foto: facebook interpreta

Nu-metal již dávno čichá ke kytkám zespodu a vše, co chtěl za ta léta sdělit, už v mnoha obměnách sdělil. To ovšem neznamená, že se stále nenajde dost těch, jimž je tahle muzika blízká. Jedni z nich, Magma Hotel, jsou důkazem toho, že i klišé a kýč můžou znít skvěle.
7/10

Magma Hotel - Original Cliché

Skladby: This Game, Love/Hate, Clown, Dick nr.1, Suck My Dick, Satan, The Ring, Rewerend Brown, Čas (sexy chocolate ver.)
Vydáno: červen 2009
Celkový čas: 37:42
Vydavatel: vlastní náklad
Mluví-li se o některých deskách jako o nadčasových, poslední dílko téhle party je přesným opakem. Vraťme se o nějakých deset let nazpět. Tou dobou za oceánem se nu-metal a jeho blízké modifikace nacházely na výsluní popularity a troufám si tvrdit, že "Original Cliché" by tam v té době způsobil pořádný poprask. Bohužel pro Magma Hotel se píše rok dva tisíce deset, navíc jsme v Česku, kde tato muzika nikdy příliš nekvetla a i většině tehdejších nu-metalových nadšenců jsou dnes sedmistrunné kytary a rapovaný řev dávno u řitě. Jenže tahle placka má svůj šmrnc.

Rozhodně to není originalita, čím "Original Cliché" vybočuje z průměru."Určitě nejsme nejvíc klišovitá kapela na klubové scéně, ale zároveň jsem si vědomej, že nejsme ani ta nejoriginálnější," komentoval situaci v listopadovém vydání metalového magazínu Madhouse na Óčku zpěvák Rocko a ještě dodal: "V téhle muzice už nic nového udělat nejde." Vystihl to vcelku přesně. Inspirace a vzory jsou totiž na desce až příliš zřejmé. Přes nemalé množství kapel, od nichž si Magma Hotel napůjčovali základní stavební kameny, však nelze přeslechnout jejich vlastní vklad a hudební přesahy (třeba zajímavě namixovaný dub a HC v "Reverend Brown"), jež znalec předchozí skromné tvorby spolehlivě pozná a ocení. Na rozdíl od první nahrávky "Deja Vu" je však tato více metalová a přímočará a naopak ubylo experimentů, samplů a elektroniky.

Co mají obě desky společné, je výtečné zvukové zpracování. Ozývají-li se hlasy, že české nahrávky nedosahují úrovně zahraničních, "Original Cliché" tyto názory spolehlivě umlčí. Pochodová rytmika, valivé kytarové stěny i spokojeně "bublající" basa znějí dostatečně profesionálně, na čemž má zajisté lví podíl i hostivařské studio Zdeňka Šikýře. Není divu, proč tento prostor stále nabývá na věhlasu. Finální provedení je naprosto suverénní a zdánlivě průměrný materiál tak dostává zcela jiný rozměr. Co na tom, že nejeden riff zavání skutečným klišé a že většina skladeb neoplývá nijak úchvatnou melodií - energie, údernost a tah na branku, to je, oč tu běží. Zaposlouchejte se do "Dick nr.1" nebo "Suck My Dick, Satan" a chtě nechtě začnete pokyvovat hlavou.

Kromě skvěle šlapající muziky musíme ocenit také způsob, jakým se šestice ze Štětí prezentuje. Nehrají si na spasitele české muziky, nikam se přehnaně necpou a umí si ze sebe udělat srandu. V jejich textech se to hemží děvkami, bastardy a dalšími podobnými výrazy (viz názvy zmíněných dvou skladeb), členové se tváří jako ostří hoši, ale to vše je jenom show. Magma Hotel sice klubové scéně nic nového nepřináší, přinejmenším je to ale fajn zábava.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY