... a bude hůř, Gumo!

16.01.2010 05:00 - Lukáš Benda | foto: facebook interpreta

Živí se jako umělec, uvaděč a příležitostný herec. Radomil Uhlíř. Renesanční člověk, žijící nad panáky Johnnieho Walkera a rozevřenými novinami, kdesi ve ztraceném ráji pod žižkovskou věží. Jeho experimentální počin "V kokonů svršků sám v lůžku" je ale bohužel příliš alternativní i pro nejzazší alternativu.
2/10

Kvartet Dr. Konopného & Radomil Uhlíř - V kokonů svršků sám v lůžku

Skladby: Introdukce, Oko hned. M, Buddhův skalní chrám, Jaks dopad, Restaurace U Sadu, Modrý mramor, Nechali jste tady rukavice, Tisíce okřídlenců, V kokonu svršků sám v lůžku, Bohatá nedělní tabule, Svalstvo mi už tvrdne, Tady déšť, Parfumy žen, Parukářka, Již světlo, Smutný Jadran, Rány, Saturován pestem, Dychtivý tanec
Vydáno: 20.11.2009
Celkový čas: 57:46
Vydavatel: Guerilla Records
K personě Radomila Uhlíře jsem vždy přistupoval s pokorou. Mám toto žižkovsko-vinohradské individuum upřímně rád. Nikdy nezapomenu na naše první setkání - jak jinak než v putyce U Sadu. Sotva jsme si s mým doprovodem Mamutem objednali místní sudové víno, spatřili jsme opuštěného Uhlíře u stolečku a bleskurychle se k němu přesunuli. "Nazdar Gumo, máš cígo?" spustil Mamut. Uhlíř se lehce nadzvedl ze stoličky: "Vy dva jste tam hráli taky?" - "... a bude hůř, Lesní," odpověděli jsme tehdá sborově a spustili tu naši: "Když makovičky zrály, tak všichni hašiši vesele se smáli. A když pak fetovali, zpívali Viktoria..."

Ač se jedná o zdánlivě nedůležitou vzpomínku, zůstane už navždy uložena hluboko pod kůží. A to je celá podstata Radomila Uhlíře. Setkání s ním zůstanou za jakýchkoliv okolností nezapomenutelná. Když v adaptaci Pelcovy knihy "... a bude hůř" ztvárnil postavu Lesního muže, nemusel scénář dlouho nacvičovat, vžil se totiž jen do své životní role.

Pod žižkovskou věží, v hospodě U Sadu sedává Uhlíř dodnes. Pro mladší generaci zůstane navždy tím, kdo Kotkovi v "Ro(c)ku Podvraťáků" zabíral aparaturu, pro máničky bude Lesním a pro návštěvníky pražských putyk zůstane obyčejným lokálním štamgastou s pruhovaným trikem, pivním pupkem, špatným zrakem a zachmuřeným výrazem. Uhlíř v sobě ale skrývá něco víc - charisma. Bohužel ale ani charisma nestačí na všechno, což se naplno ukázalo při jeho experimentálním pokusu "V kokonů svršků sám v lůžku".

Mezi mnoha hosty, které si do několika živých sekvencí nosiče pozval, se skví zejména James McGaw, kytarista legendární francouzské Magmy. Hostují ale i další známá jména - kytaristé René Pařez nebo Joe Karafiát z Garáže - a objeví se i indický perkusista Ganesh Ananden. Jenže ani tato hvězdná sestava úspěch svébytnému dílu nepřinesla.

Jen jako autorské čtení SMS zpráv, z kterých jsou složeny všechny texty, působí album vskutku průměrně. Do hlubokého podprůměru ho pak srážejí pazvuky, které Uhlíř na desce vydává. Posluchač musí mít strach o jeho zdraví, protože podobné hekání zdravé rozhodně není. Velká škoda, z dobrého nápadu šlo totiž vytěžit rozhodně víc.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY