Letošní program byl vskutku barvitý. Spíš než metalový svátek připomínal svým line-upem dort pejska a kočičky, uklohněný z nesourodých surovin. Dospoda pořadatelé nalili sympho-metalový základ, který udusali českým rockem. I když pak přidali něco z hardrocku a AOR, asi nejsilnější zážitek si návštěvníci odnesli z thrashmetalové nádivky jménem Kreator. Na tuto porci vzteku a agrese se publikum těšilo nejvíc. Skoro zbořilo koridor a předvedlo pořádný mosh-pit.

Program nabídl fanouškům první jednohubky už v půl druhé odpoledne. To na scénu nastoupili Stream Of Passion a stejně jako následující Elis patřili k tomu sympho-metalovému základu. První ze zmiňovaných kapel jsem bohužel nestihla a ti, kteří se zdrželi na pivě i během setu druhé skupiny, nemusí vůbec litovat. I když se zpěvačka snažila nabídnout publiku divoké taneční kreace a oplodnění mikrofonem, žádný výrazný dojem nezanechali. Zato Atrocity zaútočili na publikum ve velkém. Nejprve poslali na scénu dvě spoře oděné slečny a s tímto nadrženým křovím nakládali posluchačům popové hity oblečené do metalového kabátku. Některým kousků jako třeba "The Sun Always Shines On T.V." od A-ha to celkem slušelo, ale "Tainted Love", jež na výbornou zpracoval i Marilyn Manson, se moc nepovedla. Nebýt těch blonďatých komparzistek v podprsenkách a tangách, show by tak zábavná nebyla.

Vidět na vlastní oči českou legendu Vitacit, která se v podstatě vrátila ze záhrobí, může fanoušky rocku jen potěšit. Láďa Křížek, nyní známý jako frontman Kreyson, nastoupil na scénu za obrovského potlesku a vzal dav na velkolepý výlet do osmdesátých let. Vzpomínkový set kapely přiměl mnohé zamáčknout slzu nostalgie, ale bylo vidět, že songy jako "Drákula" nebo "Snad odpustíš" bez problému zaujmou i mladší publikum, kterému možná tento comeback tak velkolepý nepřipadal. Po koncertu se tatíci odebrali ke stánkům na cigárko s hořčicí a jejich místa patřila metalovému dorostu a vyšňořeným slečnám. Netrpělivě vyčkávali příchod Sirenie a frontmanky Ailyn. Ta jakožto vítězka španělské obdoby X Factoru disponuje hlavně vzhledem, nikoliv však zpěvem. Hudební kulisa byla skvělá, ale plochý vokál bez výrazu se k ní moc nehodil.

Rocková nálož v podání House Of Lords pořádně rozhýbala celou halu. Zpěvák James Christian servíroval posluchačům jednu pecku za druhou a fanouškům odkryl i taje poslední desky "Cartesian Dreams". Další vystupující Leaves' Eyes také vyrazili na turné s novinkou "Njord". Jako jedna z kapel přidružené koncertní šňůry Beauty And The Beast přinesli divákům další porci symfonického metalu. Hlas Liv Kristine mě již dvakrát nezklamal, ale potřetí jsem musela souhlasit s postávajícím metalákem. Společně se svým kamarádem se radši odebral na pivo, aby tu blonďatou kuňku nemusel poslouchat. O to víc se pak těšila na set Jorna Landeho a jeho projektu Jorn. Vokál tohoto norského zpěváka je téměř synonymem ke slovům hardrock nebo AOR a dokáže publikum pěkně rozohnit. Bohužel, díky nešťastně sestavenému playlistu se spoustou skladeb středního tempa s ním publikum moc nekomunikovalo. A nebo to bylo taky tím, že kotel už z větší části ovládli fandové Kreator...

Když se svých instrumentů chopili tito němečtí thrashmetalisté, zdálo se, že celá hala čekala jen na ně. Od prvního úderu do škopků, prvních řezavých tónů kytary a prvního zvolání "Hey motherf*ckers!!!" se publikum plně oddalo nářkům o zkaženosti lidstva. Ti, kteří tomuto žánru neholdovali, jen nevěřícně zírali na obří mosh-pitová kola. Jakmile tato show s videoprojekcí skončila, plocha pod pódiem se vylidnila. Pro značně prořídlé publikum přišla zahrát poslední hvězda Nazareth. V repertoáru měli jen své největší hity jako "Mama, Mama, Please" a "Dream On". Jak se u takové legendy sluší a patří, publikum ji souhlasně podpořilo. Když se muzikanti se svou nesmrtelnou baladou "Love Hurts" s publikem loučili, podařilo se jim vykouzlit celkem dojemnou atmosféru. Nazareth odešli s velkým stylem a respektem, který jim právem náleží.