Máme za sebou další hudební dekádu. Deset let, co opět změnilo svět. Pokud konec osmdesátých let přinesl sametovou revoluci, pád Berlínské zdi a krach komunistického svazu, což mělo za následek, že devadesátá léta byla jedním velkým mejdanem, oslavou svobody a míru (byť výjimky se našly), začátek jednadvacátého století nám mediálně objevil nepřítele nového - terorismus. A tahle trpká pachuť ovlivnila výrazně i hudbu. Ať už tématicky (do Bushovy politiky se opřeli i Radiohead), nebo obsahově (americká verze debutu The Strokes neobsahovala písničku zesměšňující newyorské policisty, protože se to prostě po 9/11 nehodilo). Příkladů je samozřejmě bezpočet.

Přesto se ale uplynulých deset let vyznačuje především tím, že nic nevykračuje z řady. Ano, konzumní mašinérie objevila ještě jednodušší cestu k penězům než boybandy a do popředí se dostaly talentové (ne)pěvecké soutěže typu Česko hledá SuperStar, MTV zase jednou ovládlo r'n'b a zažili jsme boom reunionů i exhumaci osmdesátkového electropopu, ale vše se tak nějak vzájemně vyvažovalo. Nejvýraznější změnou tak je fakt, že se hudba stěhuje na internet - od mp3jek a streamování hudby či videoklipů až po hudební publicistiku.

Snad i proto je náš žebříček stovky nejoblíbenějších alb uplynulé dekády tak rozmanitý a pokrývá téměř kompletní populární scénu. (Až na metal, ale to už se snad dávno ví, že kritici prostě metal nespolknou a budou ho ignorovat. I když je jako hudební styl nesmrtelný…) Cílem našeho žebříčku není sdělení tak to bylo a jen my máme pravdu, ale seznámení čtenářů s naším pohledem na uplynulé desetiletí. Odráží se v něm nejen náš hudební (ne)vkus, ale i naše zapomnětlivost a všechny osobní úchylky. Vždyť jak jinak si vykládat to, že v něm najdete úlety typu The Teenagers?

V rámci jednotlivých žebříčků shrneme postupně i jednotlivé roky. Připomeneme si, co zásadního se v nich událo, kdo na výročních ceremoniálech za co děkoval a která alba mizela z pultů (respektive vytěžovala servery iTunes) nejvíce. Pokračujeme čtvrtou desítkou první stovky a těšit se můžete na Animal Collective, Arcade Fire, Klaxons, The Horrors či Nelly Furtado.

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

Datum vydání: 21.9.2003
Produkce: Rich Costey, John Cornfield, Muse, Paul Reeve
Prodeje: 300 tisíc UK, 500 tisíc US

Muse patřili již v roce 2003 mezi nejcennější značky britské hudební scény, ale až "Absolution" je katapultovalo do společnosti nejvýznamnějších kapel celosvětového měřítka. Vystoupili ze stínu Radiohead a sami se stali těmi, které si jiní berou za vzor. Byli aktuální kapelou, reflektovali ožehavá témata ve světě (teroristická hrozba, počátek války v Iráku a s nimi spojený strach a nejistota) a ještě k tomu byli schopní psát totální hity ("Time Is Running Out"), nejvelkolepější rockové opusy dekády ("Stockholm Syndrome"), hořkosladké apokalyptiky ("Apocalypse Please") a srdceryvné osobní zpovědi ("Falling Away With You"). "Absolution" je koncentrát toho, čím Muse ve své podstatě jsou. Velkolepá a velkohubá megashow, ze které si pět minut po prohlášení, že jde o bezduchou kytarovou onanii a vykrádačku Queen a Radiohead, sednete užasle na zadek.
-- Miroslav Böhm

Muse - Time Is Running Out
"Frontman Matt Bellamy a spol. se upínají ke stejně neklidné a někdy i znepokojující formuli, která fungovala v minulosti: emocionální intenzita a styl Radiohead, rocková bouře značky Black Sabbath a barokní drama od Queen."

Tim DiGravina, AllMusic

---

Datum vydání: 4.4.2005
Produkce: Laurent Boutonnat
Prodeje: 800 tisíc FRA

"Avant Que L'ombre..." se stalo albem roku 2005 při udílení cen NRJ Music Awards. Vyšlo po nejdelší pauze mezi deskami, po dlouhých šesti letech. Mylene Farmer na něm řešila mnoho témat, byla to uhrančivě melodramatická revize jejího nitra, v němž byl i hmatatelný sexuální podtext. Prvně se zde objevila i naděje v lepší zítřky a láska s happyendem. Hudební stránka byla v režii dlouholetého spolupracovníka Laurenta Boutonnata, ten kladl důraz na kontrast výrazných balad oproti rychlým skladbám. Mylene je fenoménem hlavně ve Francii, jakmile vyšla ven informace o desce a chystaném turné se rozjela neskutečná mánie. Je fascinující sledovat, kolik fanoušků si ji našlo, i když nemá žádné oficiální stránky nebo účet na MySpace.com; maximálně natrefíte na hromady stránek fans pohlcených do jejího světa.
-- Dan Hájek

Mylene Farmer - Fuck Them All
"Mylene Farmer natočila poutavou desku, jejíž hlavní krása je schována v textech a hudba se na ní stala neméně důležitým ornamentem plným emocí."

Dan Hájek, hlavní recenze

---

Datum vydání: 29.1.2007
Produkce: James Ford
Prodeje: 300 tisíc UK

Když nebudeme počítat masivní nástup emo kultury a její mainstreamový úspěch, tak snad jediný žánr, který by se dal označit zároveň za "scénu", byl nu-rave. Jistě, šlo by se ještě rozepsat o indie kytarovkách, které po debutu The Strokes vznikaly jako na běžícím páse, ale na scénu byl tento trend moc nejednoznačný. O nu-rave jako žánru by se dalo dost pochybovat, ale faktem zůstává, že přinesl spoustu zábavy a je jedno, že prakticky implodoval dřív, než vůbec začal. A když se řekne nu-rave, tak první jméno, které by mělo následovat, je Klaxons. Kapela, která se svým debutem celé tohle nesmírně zábavné šílenství odstartovala. "Myths Of The Near Future" je uvolněná, barevná, zábavná, taneční, šílená odpověď mladých na svět, který je obklopuje. Je sice jasné, že vydat v roce 2010 desku, která by byla označena za nu-rave, bude přinejmenším směšné, ale mezi lety 2006 až 2008 nevzniklo snad nic zábavnějšího.
-- Tomáš Bláha

Klaxons - Golden Skanks (oficiální videoklip)
"Skladby jedou v brutálním tempu, taneční spodek drtí rockové kytary a přístup punkové party s ničím se nemazat jim dodává na agresivitě a utváří špinavý zvuk. Ten tu je v ideálním poměru s vypulírovaností tanečních smyček."

Benjamin Slavík, hlavní recenze

---

---

Datum vydání: 21.4.2009
Produkce: The Horrors, Geoff Barrow,Craig Silvey, Chris Cunningham
Prodeje: ?

Umělecké dílo, kterým se budete chtít pitvat zas a znovu. Snová a imaginativní deska s neostrými hranicemi, epický rozostřený obraz nevyrovnané psýché Farise Badwana. To všechno je "Primary Colours", deska, kterou v Británii pár dní po vydání nebylo možné sehnat, jak šla na dračku. Nic nezbylo po partě pěti kluků s hororově gotickou image, co se po halloweenském koledování zapomněla převléct, rozcuchaná a zmalovaná pak zalezla do studia, aby natočila, desku syrovou plnou psychedelického běsnění a zvrácenosti. Těžko říct, co se ve skutečnosti stalo, možnost únosu mimozemšťany, ledových sprch a elektrošoků nelze vyloučit, důležité je, že stylový přemet vynesl kapele uznání hudebních kritiků (NME: "Art-rockové album, na které jsme čekali.") a nominaci na prestižní cenu Mercury Prize.
-- Dominika Jiroušková

The Horrors - Sea Within A Sea
"The Horrors navlékli shoegazingové vnady do postpunkového munduru, v němž se nebojí ukázat na hrdiny krautrocku. Badwanovy stavy psychotické šílenosti z debutu jsou potlačeny curtisovsky temnou rétorikou."

Tomáš Bláha, hlavní recenze

---

Datum vydání: 3.3.2007
Produkce: Arcade Fire
Prodeje: 100 tisíc UK, 100 tisíc CAN

Když vydáte debut, na jehož adresu snad všechna významná periodika sypou chválu s kulometnou kadencí, U2 s ním otvírají svoje mamutí koncerty a David Bowie vám chodí do šatny potřást rukou s tím, že ten debut skupuje jak ranní pečivo a rozdává svým známým, vydaní druhé desky je hazard, vedle něhož je ruská ruleta s plně nabitou pistolí čaj o páté. Arcade Fire by mohli vydat příručku o tom, jak se z tý bleskové slávy neposrat a udělat albovou dvojku, která se debutu minimálně vyrovná. "Neon Bible" byla nahrána v rozpadlém kostele v malém městečku poblíž Montrealu, což desce dodalo takový zvláštní barokní nádech. Kritiky byly podobně nadšené jako u "Funeral", jen s tím rozdílem, že to kapele začalo pořádně sypat do společné kasičky. První místo prodeje v Kanadě a Irsku, druhé v USA a Velké Británii už vás na pár týdnů zajistí.
-- Tomáš Bláha

Arcade Fire - Keep The Car Running (live)
"Neon Bible je jednou z dnešních desek, o nichž se v budoucnu ještě bude hodně mluvit. Je to album, při kterém se díváte do tmy, ve které vidíte všechno: bolest, lásku, nenávist a minulost. Chybí jen výhled před sebe. To asi až příště."

Benjamin Slavík, hlavní recenze

"Můžete se ošívat, že Win Butler není nijak excelentní zpěvák a že aranže jsou možná už trochu přefouknuté, dnes ale nenajdete kapelu, která by na jednu desku nahrála skladby tak silné jako "Windowstill", "No Cars Go", "Black Mirror"... vlastně bych mohl jmenovat celý tracklist."

Karel Veselý, makrorecenze

---

Datum vydání: 17.3.2008
Produkce: Craig Potter, Elbow
Prodeje: ?

Už svým debutem "Asleep In The Back" byli Elbow nominovaní na Mercury Prize, cenu ale získali až s pátým albem "The Seldom Seen Kid". Kapela, o níž obdivně hovoří jak hudební kritici, tak mnozí věhlasní muzikanti, se tak pomalu dostává do širší posluchačské pozornosti, i když rozhodně není hudbou pro každého. TSSK vás buď omráčí, nebo ho znuděně odložíte. Ale pokud máte štěstí a jste naladěni na stejnou vlnu, strhnou vás jeho emoce do úplně jiných, tajemných světů. Můžete si připadat jak pestrobarevní motýli, svobodně kroužící nad rozkvetlou loukou. Jste omámeni vůní tónů, i chutí lahodného nektaru. A hudbu necháte působit na všechny své smysly, protože víte, že právě tahle nahrávka za to stojí. Umí čarovat, hrát si s vámi i prostoupit celým tělem bez toho, aby se nad ní muselo nebo mělo přemýšlet.
-- Honza Průša

Elbow - One Day Like This

"'The Seldom Seen Kid' je deska utápějící se v těch nejsilnějších emocích, v beznaději, která hladí. Je Manchesterem, ve kterém není do čeho píchnout, Manchesterem, který vás svou šedí nevyléčí z pocitu bezradnosti nad smrtí blízkého přítele (the seldom seen kid Bryan Glancy)."

Miroslav Böhm, hlavní recenze

"Elbow jsou pro ty, kteří nepotřebují jen zapamatovatelné refrény, kteří si rádi odpočinou od modelu "sloka, sloka, refrén, sloka, refrén". Baví mě neuchopitelnost, neprvoplánovost jejich skladeb, mimo jiné dokazují, že lze použít piáno a smyčce nepateticky."

Ondřej Pravda, makrorecenze

---

Datum vydání: 6.1.2009
Produkce: Ben H. Allen, Animal Collective
Prodeje: ?

Dle serveru Metacritic.com nejlépe hodnocené studiové album roku 2009 měla na svědomí jedna z nejvýraznějších kapel uplynulé dekády. Hodně se zoufalo, že po novátorských devadesátých letech převládlo retro - vyzdvihované poslední desky Bon Ivera, Yeah Yeah Yeahs či Fleet Foxes jsou toho příkladem. I "Merriweather Post Pavillion" prostupují ozvěny (psychedelie konce šedesátek, Beach Boys), přesto na něm Animal Collective přinesli mnohem silnější naději vývoje moderního popu než drtivá většina ostatních. Po období psychedelické avantgardy a divnofolku vybrousili pánové styl hlavně na "Feels" a "Strawberry Jam", až následník však přinesl odpověď na svůdnou otázku, jak by dopadl skok do říše relativně čistokrevného popu. A co do neotřelosti hledá deska na tomto poli konkurenci i po roce oslav.
-- Karel Zich

Animal Collective - My Girls
"Trio (Deakin si dává na nějaký čas oraz) se dalo cestou tanečních rytmů, takže písničky šlehnuté indie rockem, jak je nabídl předchozí počin 'Strawberry Jam', také netřeba hledat. Ano, dominuje rytmus a nad ním výrazně frázované tralala melodie - Beach Boys hrají techno!"

Radek Londin, hlavní recenze

"MPP je hutná psychedelická koláž, která je maximálně sonicky invenční a zároveň je to vlastně pop. Recept byl docela jednoduchý: svoji lásku k šamanským rytmům a folkovou trance music posunuli do elektronické hudby, přičemž stvořili unikátního zvukového bastarda, který hraje jak pro mozek, tak pro nohy."

Karel Veselý, makrorecenze

---

---

Datum vydání: 23.9.2003
Produkce: André 3000, Big Boi, Carl Mo, Mr. DJ, Cutmaster Swiff, Dojo5
Prodeje: 5,5 milionu US, 600 tisíc UK

Big Boy a André 3000 svým electro hip-funk-hopovým mixem všeho, co kdy americký jih nabídl světu, přišli již na přelomu tisíciletí - s politicky nabroušenou deskou "Stankonia". Když o tři roky později naservírovali dvě sólovky, vydané jako orgastické dvoualbum, bylo to proto, že by mohla propojená kreativita obou způsobit implozi popového světa a následný velký třesk. K tomu sice nedošlo, ale představa, že by se na jedné desce tísnily "Roses", "The Way You Move", "Ghetto Musick" a hlavně píseň doslova definující rok 2003 - vlezlá, podšitým groovem i hláškujícím textem poháněná "Hey Ya", je prostě šílená. Tyto hitovky by pak totiž nemohly doplňovat libůstky jako třeba bláznivá coververze "My Favourite Things" a mnoho dalších důkazů, že porota Grammy při volbě desky roku občas ukáže opravdu správným směrem...
-- Radek Londin

Outkast - Hey Ya!
"Ještě jedno takové album a OutKast si budou moci nárokovat pozici ve funkovém nebi vedle Jamese Browna, George Clintona a Prince."

Karel Veselý, hlavní recenze

---

Datum vydání: 13.3.2001
Produkce: Fettes Brot, Sven Waje, DJ exel. Pauly, Arne Diedrichson
Prodeje: 100 tisíc GER

Vraťme sex z písní zpátky do ložnic! Taková a jiná antisexuální témata proklamovala trojice z Hamburgu po vydání desky "Strom Und Drang". Málokdo by věřil tomu, že lze dělat hip hop i bez sexuálních narážek, sprostých slov a urážek. Fettes Brot to umí. Jejich hlavní devizou je humor a ironie, ale ani vážnějším tématům se nevyhýbají. Hlavním inspiračním zdrojem byl slyšitelně Marvin Gaye, kterému na desce nejednou kapela vzdává holt. Fettes Brot si po letech opět hrajou se styly. Soul a pop jim šly nejvíce k duhu a dokonce ani nebudí zpěv tří členů úsměv na tváři. Riskovat se zkrátka vyplácí, i když jejich odklon od klasického stylu někteří fanoušci těžce nesli, nakonec se s tím všichni popasovali a "Strom Und Drang" je dalším velkým úspěch v kariéře Fettes Brot.
-- Katka Guziurová

Fettes Brot (feat. Modeselektor) - Bettina, Zieh Dir Bitte Etwas An
"Fettes Brot se 'Strom Und Drang' obnovují svou pověst jedné z nejvšestrannějších hiphopových kapel v Německu.(...) Zřídka kdo umí vygradovat atmosféru a točit dojemné a napínavé písně zároveň."

Moritz Enninger , laut.de

---

Datum vydání: 25.11.2003
Produkce: Track & Field, Nelly Furtado, Lil' Jaz, Jacques Morelenbaum
Prodeje: 425 tisíc US, 250 tisíc UK

"Folklore" je sice nejhůře prodávanou desku Nelly Furtado, ale umělecky bezesporu nejhodnotnější. Furtado dala zcela volný průchod své tvořivosti, která byla z velké míry ovlivněna i jejím tehdejším těhotenstvím. "Folklore" je koktejlem stylů, stejně jako životopis Nelly Furtado, která byla odmalička pod vlivem jak anglofonní, tak i lusofonní kultury. Najdeme zde tak obraz místa původu jejích rodičů ("Island Of Wonder"), skladbu inspirovanou jejich příjezdem do Kanady ("Fresh Off The Boat") nebo nádhernou "Childhood Dreams", nahranou a nazpívanou v kostele. "Folklore" je deska, která dokázala, že i na první pohled nesjednotitelná směsice stylů může působit zcela koncepčně, mají-li všechny skladby mezi sebou to potřebné pojítko, kterým je v tomto případě uvědomění sebe, své kultury, historie a tradic.
-- Pavel Novák

Nelly Furtado - Try
"Nelly Furtado svým debutovým albem 'Whoa. Nelly!' ukázala, že pop se dá dělat i jinak, přestože jste krásná mladá zpěvačka. Nyní se o totéž snaží novinkovou kolekcí nazvanou 'Folklore'. Nečekejte žádné lidovky, ale také ani experimenty - Nelly prostě nahrála dvanáct nových krásných písniček."

Honza Balušek, hlavní recenze

---

100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1