Srdce fanouška na chvíli zaplesalo - tento týden totiž vyšla nová, větší výběrovka kapely, která po celá devadesátá léta panovala české populární hudbě a od které se mnohé další bandy učily. Jenže Lucie (ne)ví svý. A fanoušci naopak vědí, že žádný výběr nenahradí návrat na trůn v té nejsilnější sestavě.
© Universal Vzpomínání na
Lucii, na čtveřici
David Koller,
Robert Kodym, Petr Chovanec alias
P.B.Ch. a
Michal Dvořák, musíme kupodivu začít u Michala Penka. To on zpíval v původní kapele, kterou Kodym s Chovancem založili v druhé polovině osmdesátých let. Jako stálý host tehdy spolupracoval i Michal Dvořák. Netrvalo dlouho a Penka si k sobě přetáhl Ladislav Štaidl a Lucie na čas utichla. Až v létě 1987 se u Dvořákovy babičky
zadělalo na nejpopulárnější českou kapelu jedné dekády. Sestava tehdy byla ještě širší, brzy však vykrystalizovala do slavné čtveřice a rozjela se po kulturácích a letních parketech. Nejprve nesmělá, stále více ale svá. Z prvního singlu "Pár fíglů" (dnes "Šrouby do hlavy") se stal hit, stejně tak z dalších, pak přišel převrat a téměř záhy i první studiovka nového fenoménu...
Lucie (1990)
Hodnocení: 9/10
Palba alba: Oheň, Troubit na trumpety, Dotknu se ohně
© facebook interpreta "Už se nechcem nikdy vracet, tam, kde nám bylo mizerně..." Tato slova, ještě umocněná euforií z pádu totality a nově nabyté svobody, otevírají jeden z nejsilnějších debutů české porevoluční popmusic. Zlatá mládež (pánové se nechali na booklet vyfotit jako zlaté sousoší) na čtyřicetiminutové elpíčko s pomocí producentského dua Petr a Pavel ORM nacpali sice jen deset písní, z dnešního pohledu téměř archaického zvuku, zato ale hit vedle hitu, které udělaly Lucii nekorunovanou královnou domácí hudební scény. Kdo by dnes neznal singly jako "Troubit na trumpety by se nám líbilo", "Šrouby do hlavy" nebo baladu "Dotknu se ohně" - na singlech tehdy vyšla polovina desky, dnes věc nevídaná, stejně jako 130 tisíc prodaných desek a euforie, se kterou se dnešní ječení patnáctek po hvězdičkách ze SuperStar nedá srovnávat.
Looky - zpěvák a baskytarista Letů mimo
Od Lucie mám nejraději asi jejich první desku. Ale je to spíš kvůli mým subjektivním důvodům. Bylo nám tehdy čtrnáct, založili jsme si
Lety mimo, všechno bylo poprvé. A do toho hrála tahle podivná hudba. Možná to byl tady první crossover popu a rocku, kterému se dalo opravdu věřit.
In The Sky (1991)
Hodnocení: 7/10
Palba alba: Černí andělé, Rouháš se bohům, Zkamenělý dítě
© facebook interpreta Druhé album vzala kapela do svých rukou. Sami sobě producenty, sami sobě vydavateli. Přesto "In The Sky" vznikalo v ostravském studiu C za nepříliš veselých podmínek - do kapely se dostavila během nekonečného koncertování ponorka. Výsledek natáčení kritikové přijali rozpačitě,
tohle je ta Lucie, co nám vytřela debutem zrak? Oproti prvotině má "In The Sky" uhlazenější, popovější zvuk, není na první poslech postavené na hitových písní. Takovou "Mary'n'Jane" (hádejte, o čem asi může být) asi ani fanoušci neposlouchají zrovna denně. Přesto si album nakonec získalo sympatie hudební akademie a kapela za něj dostala pět cen Grammy, jak se tehdy nazývala dnešní anketa Anděl. Pozice Lucie byla definitivně utvrzena, klip k "Černým andělům" pobuřoval (dnes je to spíš milé rozptýlení v záplavě jakýchsi barevných hudebních snímků), ovšem ve skupině houstly vztahy. Domluvila si konečnou na 28. duben 1992. Ten den byl v narvané pražské Lucerně pořízen záznam koncertu, který později vyšel jako dvojalbum "Live!". Lucie jako by skončila na vrcholu.
Michal Dvořák - exklávesák Lucie
Mám rád všechna naše alba, ale asi nejraději vzpomínám na první nahrávku "In The Sky". To byla doba, kdy kapela velmi rychle stoupala nahoru. Všichni jsme měli skvělou náladu a pocit, že společně dokážeme úplně
všechno. Byla to fakt krásná doba.
Černý kočky, mokrý žáby (1994)
Hodnocení: 10/10
Palba alba: Vona říká jo, Laura, Šťastnej chlap, Štotymenjagovoriš, Amerika
© facebook interpreta Netrvalo však dlouho a
Lucie se znovu sešla, bylo to na sklonku roku 1993. P.B.Ch. se ale rozhodl věnovat své sólové desce, novým basákem se stal Marek Minárik, přezdívaný Marta, protože pánové prý chtěli za basou ženu. Ve zkušebně začal vznikat nejtvrdší materiál, produkční směr mu dal
Ivan Kral, Čech, jenž je spojen se jmény jako
Iggy Pop nebo
Patti Smith, u mikrofonu se objevila i mladičká
Lenka Dusilová, tehdy zpěvačka nadějného
Sluníčka. Zároveň se Lucie podílela i na soundtracku k filmu "Amerika" podle Kafkova nedokončeného románu "Nezvěstný", titulní píseň se objevila i na nové desce. Třináctka písní, tvrdý, světový zvuk, mezi ostřejšími kusy ("Krev a r'n'r", "Vona říká jo", "Až tě potkám") pak perly jako "L'aura". Není divu, že Lucie napřesrok opět ovládla předávání cen Akademie populární hudby a v srpnu předskakovala z pozice nejlepší české skupiny legendárním
Rolling Stones (což ale odnesla špatným zvukem). Přitom první seznámení s
novou Lucií veřejnost šokoval a mnohé znechutil. Ono taky, kdo by se chtěl dívat v televizi na oškubaná kuřata bez hlav (klip "Vona říká jo")?
Lenka Dusilová - zpěvačka
Z nostalgie nedám dopustit na album "Černý kočky, mokrý žáby". Události kolem něj mi tak trochu změnily život. Díky nim jsem zažila největší vrchol svýho rock'n'rollovýho života.
Hudebně u mě ale vyhrává nejsilnější a nejcitlivější album "Větší než malé množství lásky", i když v době aktuálnosti desky byl pro mě její poslech bolestný. V té době někde ve mně ten rock'n'roll začal umírat.
Pohyby (1996)
Hodnocení: 5/10
Palba alba: Pohyby, Holčička, Lucíja
© facebook interpreta Po ve všech směrech parádních "Černých kočkách" přišly poněkud slabší "Pohyby", které lze klidně označit jako
šuplíkové album. Kromě bravurní, tanečně tepající titulní skladby tu najdeme přebytky právě z "Černých koček" ("Pitva" nebo "Všechno ti dávám"), covery ("Lucíja" nebo "Klobouk ve křoví"),
samocovery ("Fofrtrumpety" nebo "Holčička"), staré, dosud nevydané kousky ("Je to zlý" a "Tajný čísla") a na závěr raritu z koncertu na pražské Štvanici - táborákovou "Seděla u vody" v rock'n'rollovém kabátě. I přes tuto roztříštěnost materiálu ale deska působí poměrně kompaktně a příjemně v uších ubíhá. Úplné odsouzení si nezaslouží, ale z řadových alb je bezesporu nejslabší.
Větší než malé množství lásky (1998)
Hodnocení: 9/10
Palba alba: Jeden tvůj dotek, Iveta, Balada o kocourovi a bylině, Medvídek
© facebook interpreta Zkraje roku 1998 se Lucie vydala do Thajska načerpat síly na oslavy deseti let existence a také inspirace na novou desku. K výročí vyšla reedice dvojalba "Live", DVD se záznamem pražského koncertu Pohyby Tour a dokument "Obrazohled aneb Daleká cesta". To vše je ale jen předehrou vydání nové studiovky "Větší než malé množství lásky". Parafráze textu protidrogového zákona a pilotní singl "Svítání" sice ještě Lucii na trůn české populární hudby nevrátily, vánoční hit "Medvídek" se ale později stal nejen Písní roku, ale dokonce obsadil i druhé místo v anketě o největší český hit 20. století (hned za slavnou Vejvodovou polkou "Škoda lásky"). A to nemluvě o Renčově klipu, který byl kvůli
závadnosti stažen z vysílání. Koller později na předávání cen Akademie populární hudby vzkázal pánům Železnému a Rösslerovi z Novy, ať si trhnou nohou, když nechtějí hrát jejich klipy (na obrazovku nesměl ani klip k "Panicovi"). Album s dvěma těhotnými ženami na obalu a prohlášením k čínské okupaci Tibetu v bookletu však nejsou jen "Medvídek" a "Panic", na desce nenacházím špatného momentu a je jedno, jestli se budeme bavit o úvodní zvonivé "Kengi", rozjeté "Lovec, střelec, doktor a vědec" nebo "Tvůj Lucifer" hrané na cemballo. Lucii se podařilo umně skloubit asijskou atmosféru s moderním rockem, a album tak patří ve stupnici hodnocení pozice těsně za "Černými kočkami" a vedle debutu.
Slunečnice (2000)
Hodnocení: 7/10
Palba alba: Pojď se mnou do chrámu ticha, Noc, Vůně, Hvězda
© facebook interpreta Po vydání "Větší než malé množství lásky" se do Lucie vrátil P.B.Ch., publicista Honza Dědek sepsal o kapele knihu
"Šrouby do hlavy", vyšla kompilace "Vše nejlepší 88-[99)" s remixy starých hitů "Šrouby do hlavy" a "Mít tě sám", parta se usadila na první příčce v Českém slavíkovi a na konec roku 2000 připravila své nejexperimentálnější, nejbarevnější a nejpestřejší album. Na trhu byla
"Slunečnice" za přemrštěnou cenu, ohlašoval ji Latinskou Amerikou protknutý singl "Ona ví". Dodnes si pamatuji, jak jsem ho slyšel prvně v rádiu a byl jsem zklamán, že tohle není ta Lucie, co znám. Dlouho jsem si nemohl zvyknout. Úvodní "Pojď se mnou do chrámu ticha" zapadá do klasického repertoáru skupiny asi nejvíc, oslovily mne maximálně ještě tak Kodymovy kousky "Vůně" a "Mohu tě jenom milovat", rychlé,
rybářské "Karibi" s
Ivanem Mládkem dodnes řadím k největším úletům. Nebavila mě ani "Hvězda", nyní bych si ji klidně na CD s vlastním výběrem pecek připálil.
Skleník - basák SPS
Možná to je poněkud překvapivé, ale mým oblíbencem je "Slunečnice". Od Lucie mám všechny desky naposlouchaný, "Slunečnice" mi přijde nejvíce nedoceněná, přitom má výborný zvuk a je na ní pro mě nejlepší věc, kterou skupina natočila a která ale přesto nebyla singlem, a to "Vůně".
Dobrá kočzka, která nemlsá (2002)
Hodnocení: 9/10
Palba alba: Horkej den, Zloději pocitů, Kukačka, Fakír
© facebook interpreta Experimenty Lucii tenkrát
nesežralo více lidí než pouze já, z návratu k rockových polohám na
"Dobré kočzce" jsem jen jásal. Stál jsem před hudebninami a poslouchal "Vyčůrat, pomodlit, spát" nebo "Horkej den", které prodavačka tenkrát v obchodě obehrávala. Rádiová "Daniela" zdaleka nebyla to nej, navíc byla v éteru dlouho před vydáním, takže se slušně zprotivila. Zato kousky jako "Fakír", titulní kodymovina "Dobrá kočzka, která nemlsá", Francií vonící "Vendémiairé" na verše G. Apollinaira nebo jemná a řízná zároveň "Kukačka" byly v tehdejším podzimu milým větříkem. Poslouchám-li "Kočzku" dnes, přeskakuji akorát punkovější "Neviditelnou lež" a "Kamení a smích", které mi připadají bez nápadu, trochu mi k celku nesedí zmíněná "Daniela", jinak jde o další přesvědčivý studiový zářez do historie české popmusic, byť poslední.
Wanastowi Vjecy, Pusa a další
Členové Lucie platili a stále platí za jedny z nejlepších muzikantů a skladatelů v Česku. Svůj um kromě mateřské kapely zhmotňovali po dobu existence kapely také v mnoha projektech, ať už vzešly z jejich popudu či někoho jiného. David Koller je v tomto ohledu asi nejaktivnější, v minulosti tloukl třeba za Pražský výběr, jeho bicí lze slyšet také na jediném albu už téměř zapomenutého hvězdného projektu Alias, s Lenkou Dusilovou dali dohromady Pusu, později Lence pomáhal s první sólovou, sám svoji bezejmennou prvotinu vydal už v roce 1993 a právě z ní pochází hit "Chci zas v tobě spát", kterou někteří mylně hledají na řadových albech Lucie. S Michalem Dvořákem se Koller podílel na několika soundtracích, nejznámější z nich je zmíněná "Amerika", Michal pak stojí také za další filmovou či reklamní hudbou. Nejúspěšnější bokovkou Lucie jsou ale Wanastowi Vjecy, o jejich diskografii si můžete počíst zde. S podivem je, že zatímco P.B.Ch. má na svém kontě ještě také sólovou desku, tak Robert Kodym jen zahostoval na albech J.A.R. nebo Kurtizán z 25. Avenue.
© Lucie Jak příběh nejoblíbenější české kapely pokračoval, je asi ještě v živé paměti. Krátce po vydání "Dobré kočzky" Lucie vystoupila v akustickém hávu ve
Státní opeře, z koncertu později vzešlo nejen
dvojalbum "Lucie v Opeře", ale také stejnojmenné
DVD. Na jarní turné k patnácti letům vyjel coby
nový člen Tomáš Vartecký, tehdy
jen kytarista Kurtizán z 25. Avenue a Kodymův parťák z koncertů Wanastowích Vjecý. Druhá kytara tak nahradila Michala Dvořáka, se kterým trojice Koller, Kodym a Chovanec ukončila spolupráci. K
opernímu albu rok na to Lucie odjela turné se symfoniky, poslední koncert legendy se uskutečnil 1. října 2004 v Londýně, od té doby web pouze odpočítává trvání umělecké pauzy, během které se ale
rozkmotřili David Koller a dvojice Robert Kodym a P.B.Ch.. A tak Lucie zatím přežívá jen v srdcích fanoušků a v jejich přehrávačích...
Víš svý, Lucie, pár zásahů už máš, víš svý, Lucie, co s tímhle naděláš? 
