Od Wanastovejch Vjecý mám nejradši první desku, ale jinak vlastně všechno. Robertův zíváckej pěveckej projev a okázalý "cultovský" rockerství je čistá hra. A hlavně: Robert umí udělat písničku! Vždycky jsem taky s nadsázkou říkal, že všechny největší hity Lucie jsou od Roberta (anebo od Oskara Petra). Mimochodem, vzpomene si taky ještě dneska někdo na sólovou desku P.B.CH.?

Za nejlepší desku Wanastowejch Vjecý považuji "333 stříbrnejch stříkaček". Považuji ji za nejhitovější album Wanastowek, za nahrávku nejlépe vyváženou mezi přímočarým rock'n'rollem až punkem a experimenty Roberta Kodyma s lidovými nástroji z celého světa. Nicméně za nejlepší skladbu pokládám píseň "Nahá". Jednoduchý, ale nezapomenutelný hit!

Pokud se týká mého nejoblíbenějšího alba, budou to dle očekávání "Hračky", protože při nich jsme se s kluky dali dohromady a práce na nich byla bezva. Zároveň si té desky považuju jako určitého vykročení na tenký led progresivnějšího pojetí Wanastovek, což se do jisté míry možná projevilo na vlažnějším přijetí pravověrných příznivců "Nandey" atd. Mám za to, že s větším časovým odstupem bude mít u budoucích generací tahle deska v diskografii kapely podstatně výraznější pozici, než by se to z dnešního pohledu mohlo zdát. Ohledně mé nejoblíbenější skladby se mi neodpovídá snadno, protože to jsou v podstatě všechny. Nicméně kdybych měl nějakou zvlášť vypíchnout, bylo by to "Kouzlo", protože tam se maximálně povedlo spojit dohromady všechny elementy potřebné k vytvoření skvělé poprockové písně: líbivost, osobitost "na první poslech", výrazný refrén, výrazný slogan a navíc ještě magické charisma "čehosi", co dělá z písně radar na dívčí "skryté vlny".