Koupí desky "Imperial Blaze" infantilního dancehallového diktátora Seana Paula neprospějete ničemu a nikomu. Sobě teprv ne. Ministerstvo hudby varuje: Sean Paul způsobuje vlnu agrese a deprese. Nekonečná nuda s dávkou umrlých emocí je roztažena do megalomanských rozměrů a celé to nic ve finále trvá 66 minut.
2/10
Sean Paul - Imperial Blaze
Skladby: Intro: Chi Ching Ching, Lace It, So Fine, Now That I've Got Your Love, Birthday Suit, Press It Up, Evening Ride, Hold My Hand, She Want Me, Daddy's Home, Bruk Out, Pepperpot, Wine Baby Wine, Running Out Of Time, Don't Tease Me, Lately, She Wanna Be Down, Straight From My Heart, Private Party, I Know U Like It
Vydáno: 14.8.2009
Celkový čas: 66:50
Vydavatel: Warner Music
V říjnovém Filteru Lukáš Franz urazil všechny lemury světa,
Sean Paul se totiž na "Imperial Blaze" ani zdaleka neblíží jejich pěveckým kvalitám. Zpívání v jeho podání je spíše uspáváním hadů a být hadem, tak toho chlapečka s krokodýly na hlavě co možná nejrychleji uštknu. Jedinou povedenou položkou téhle desky je booklet. V něm jsou přítomny texty všech dvaceti písní. Bohužel ale není při poslechu možné rozpoznat, kdy jedna píseň končí a nová začíná, a v této orientaci pak nepomůže ani sebelepší manuál. Celý nosič (čti jedna píseň na dvacet způsobů) pak nejvíce připomíná proslov Fidela Castra v jeho nejlepších letech. Nekonečná nuda vrstvená na sebe pomocí stále se opakující smyčky monotónních výkřiků.
Sean Paul je na "Imperial Blaze" spíše vypravěčem než zpěvákem. Vypráví však stále stejnou pohádku. Komu se před čtyřmi lety líbila
"The Trinity", mlaská nad "Imperial Blaze" blahem. Jediný rozdíl mezi posledními deskami je v tom, že na tu aktuální si
jamajský Scooter nepozval jediného hosta. Přes hodinu tak nepříliš schopný řečník promlouvá k davu sám a i tentokrát mu to hudební nadšenci - často bezpáteřní ryby - žerou i s navijákem. Nahrávce se ale v prodejních žebříčcích daří. V USA se vyšplhala na 12. místo a přední příčky okupuje i v německé, rakouské nebo britské hitparádě. Megaloman Paul se tak dnes rochní v dolarech kupců a svým halekáním se všem tupcům a škarohlídům nahlas směje:
"Takhle se dělá byznys!"
Co se samotného alba týče, nic převratného na něm nehledejte, protože by se mohlo stát, že byste hledání obětovali zbytek svého života. Schází syrovost slavného singlu "Get Busy" nebo originalita "Baby Boy". Na celé kolekci není jediná píseň, která by se od ostatních čímkoliv odlišovala. Hutné, strojové, umělé a především dávno slyšené beaty jsou samozřejmostí, nicota hlasového projevu pak vyšším nadstandardem. Zpočátku potěší Paulovy nesmělé pokusy o synťákový zvuk (třeba v "Now That I've Got Your Love"), jenže záhy zjistíte, že jste vlastně všechny ty motivy nejednou na jeho předchozích albech slyšeli. Do stejné kategorie se řadí i pokusy o změny nálad (z rozjeté párty do deprese a hurá nazpět), ty také ostatně nejsou ničím novým, inovativním nebo zajímavým.
"Imperial Blaze" do budoucna poslouží snad jen jako odraz současné prázdnoty hudebního průmyslu. Větší nároky si klást rozhodně nemůže. Jednoduše, Rozehnal už baroko dávno nehraje, teď ho hraje Sean Paul. A bohužel frčí i mimo Karibik.