Ale popořádku. Koncert začal o dost dříve než v plánovaných devatenáct hodin, a tak ne všichni mohli vidět první kapelu, americké Arsis. Není to bohužel poprvé, co pořádající agentura nezvládla dodržet buď plánovaný začátek akce, nebo například pořadí kapel. Na její obhajobu musíme říct, že alespoň konec vyšel jak měl, lehce po jedenácté již mohli fanoušci domů. Arsis však na tento zádrhel nebrali ohled a svůj čas náležitě využili. Jejich death metal ovlivněný Švédskem zleva, Amerikou zprava se publiku líbil, byť ve srovnání se zkušenějšími kolegy z Devildriver tomu ještě něco chybělo.

Kdo již slušně zaplněnému kotli pod pódiem pořádně rozproudil krev, byli švédští Scar Symmetry. Zatímco publikum Arsis jako krásnou metalačku (kterých bylo v Abatonu požehnaně) stojící u baru zatím pouze jen sledovalo z dálky, chladné Seveřany už Abaton pozval na drink. Byť asi ani nevěděli o dalšímu renoncu pořadatelů (dlouho byli nazýváni jako Scars Symetry), jejich skvělý set donutil poprvé zahřát až propotit trika svých fanoušků. A co víc, donutili alespoň na chvíli zapomenout na nejasný odchod charismatického frontmana Christiana Älvestama, který se nejvíce podobal vyhazovu kapitána E. Brabce z fotbalové Slavie - byl skvělý, byl to lídr, ale proč oba odešli, se možná nikdy nedovíme. Dva noví zpěváci, kteří mají Älvestama nahradit, tak po dobře odzpívaných skladbách ze starších alb jako "Morphogenesis" či "The Illusionist" se zbavili nálepky "šašků", co bývalému zpěvákovi nesahají ani po kolena.

Stupňující možnosti kotle se nezastavily ani během amerických Devildriver. Jejich nátlaková thrashová smršť s kytarami prořezávajícími zatuchlý vzduch v Abatonu předvedly něco z typické kuchyně současné metalové zaoceánské produkce. Občasný mosh-pit se změnil v konstantní nebezpečnou zónu pro všechny bez vysokých černých okovaných bot. Set ubíhal rychle stejně jako kmitala chodidla bubeníka na pedálech kopáku a mně čím dál víc jejich představení připomínalo koncerty brazilských Soulfly, kteří také dokázali z fandů dostat každou kapičku. Už tak vyčerpané publikum Devildriver uprostřed playlistu "dorazili" menší wall-of-death. Byť by našinci přišla jako vcelku ucházející vůči možnému prostoru, Devildriver jsou, jak to i sami nepřímo přiznali, přece jenom zvyklí na větší "divočinu". Ještě bych vynechal trochu toho uměle vyvolávaného fandění (koneckonců ostatním kapelám se fandilo přirozeně podle obliby), zredukoval používání "f*ck" v každé druhé větě, a bude to ok.

Při běžném obsazení turné podobně žánrovými kapelami by asi už publikum natolik vyčerpané, že by polské Behemoth jen tak "odchodilo". Ne tak dnes. Těch, co znali důkladně obě hlavní hvězdy večera, bylo pomálu, proto žíznivé thrashaře vystřídali natěšení fandové výživného black metalu. Vybavení a doplňky byly hodné hvězd formátu pomalovaných Behemoth. Stojan s mikrofonem vyzdobený nutnými pentagramy a vkusnými kobrami, v pozadí obří plachta znázorňující poslední album "Evangelion". Už při jejím vytažení se spustil obrovský aplaus, v Abatonu navíc přestalo být k hnutí.

Po intru se už klubem rozezněla známá "Ov Fire And The Void", která je mediálně doplňována poněkud kontroverzním videem. To je však to, co hlavně mladé metalisty a metalačky táhne. Zakázaného ovoce, které hodně láká, mají i po řadě let Behemoth na stáncích dostatek. Jinak by se ženská část publika netoužila vyspat se členy kapely a ta mužská by nechtěla být jako oni. Co občas na tom, jak tyhle kapely hrají, hlavně když mají na sobě dostatek tetování, líčení či koženého materiálu. Když jako Behemoth navíc i dobře hrají, je to dlouhodobý základ úspěchu. A koho až tak black metal netáhne, určitě ho zaujalo parádní sólo bubeníka Inferna á la Joey Jordison ze Slipknot v průběhu setu. Jen to otočení vzhůru nohama chybělo...

Jak se konce nevedly kapelám během koncertu, Behemoth nevyšel tuplem. To, že žádná z dosavadních kapel nehodila tradiční trsátka nebo paličku za odměnu pro lačnící diváky by se dalo omluvit. Přece jen turné je dlouhé, krize je všudypřítomná a šetřit se musí, Ale radikální ustřihnutí konce Behemoth bylo snad to vůbec nejzvláštnější z celého večera. To je bohužel vedle kontroverzních pověstí blackových kapel další kaňkou na už tak černých srdcích kapely. Máte nás rádi? Milujete nás? Nám je to fuk! Žádné chycení kolem ramen a poplácání rukou v prvních řadách jako třeba u Scar Symmetry. A i když se během vystoupení Behemoth chovali vzorně, konec se vryje do paměti lidem nejvíce. I přesto všechno, vyslanci ďábla rozpoutali v nedělním večeru pořádné peklo, na které se bude ještě dlouho vzpomínat.