
© The Swings
P.Š.: ...nebo neuvidí.
P.H.: A čas od času se zkrátka stane, že je třeba hledat nového kolegu. Ta situace nepřišla naráz, kolegové se vyměňovali pozvolna, po kouskách. Já jsem tady služebně nejstarší, s P.J. pracujeme asi tři roky, P.Š. je u nás dva roky, Vítek je služebně nejmladší, jsme s ním asi rok. Zásadní změnou bylo také vystřídání kapelníka, původní The Swings zakládal pan Karel Majer.
P.Š.: To je ten s knírkem a trumpetou na obalu "Ondřej Havelka uvádí The Swings".
P.H.: Dodnes vlastně vycházíme z jeho aranží, i na poslední desce je podepsán pod mnohými písněmi - odešel v roce 1996. Další důležitou věcí bylo učinkování v muzikálu "Má férová Josefína", kde jsme načali spolupráci s Ondřejem Havelkou. Pak přišla nabídka Monitoru, slovo dalo slovo a vzniklo společné CD ("Ondřej Havelka uvádí The Swings"). Od té doby se obsazení souboru rozšiřovalo a rozšiřovalo a aranže bobtnaly, až z toho vznikli Melody Makers. Před dvěma lety (po třech letech společné existence) nastal další zlom, kdy se zjistilo, že máme odlišné představy s panem Havelkou o tom, z které doby bychom chtěli vycházet. On se cítí doma na počátku třicátých let, kdežto my na konci čtyřicátých. Tak se stalo, že jsme se od Melody Makers oddělili, i kvůli tomu, že v programu pro nás bylo čím dál méně místa. Liší se tedy přístup k tvoření u Swings a u Melody Makers? P.H.: Troufl bych si říct, že náš přístup je více jazzovější, kdyžto Ondřej Havelka je odborník na rekonstrukci určité doby. My tolik nerekonstruujeme, není to revivalismus, snažíme se, aby to byl hezký příjemný jazz se swingovým zpěvem. Spolupráce s Ondřejem Havelkou má ještě šanci na pokračování? P.H.: Myslím, že od Melody Makers jsme se v obecné rovině netrhnuli ve zlém. Samozřejmě, že na některých vztazích se to podepsalo více, na některých méně, ale v průměru se dá mluvit o zachování korektních vazeb. Nejvřelejší vztah máme asi se Sestrami Havelkovými, tu a tam spolu vystupujeme, s Ondřejem jsme zachovali vyrovnaný vztah. Cítíte dnes v Melody Makers nebo obecně ve svém žánru konkurenci? P.H.: My hrajeme spíše v malých sálech a v komornějších klubech a Melody Makers jsou uzpůsobeni větším prostorům, takže s nimi je situace taková, že oni nejsou konkurence pro nás, ale ani my pro ně. Jinak s nikým nesoutěžíme, tam kde chceme hrát, většinou hrajeme. Jste tedy profesionálové v tom smyslu, že se hudbou živíte?

© facebook interpreta
P.J.: I když nutno dodat, že možností na obou stranách by mohlo být více.
P.Š.: To je určitě pravda, umíme hrát i zadarmo i za peníze a snesli bychom, kdyby obého bylo více. Myslíte, že se nějak liší publikum, které chodívalo za první republiky na Silnou čtyřku R.A.Dvorského a které chodí dnes na Swings? P.H.: Myslím, že ti, kteří chodili tenkrát na Dvorského, chodí dnes na nás.
P.J.: A pak choděj' ještě jiní a ti na něj nechodili.
P.Š.: A ti jsou zase staří tak jako tamti, co v té době byli ti, co dnes chodějí na nás.
P.H.: To znamená, že naše publikum je různého věku, od pamětníků přes střední generaci až k některým puberťákům, z nichž máme zvláštní radost. Dal by se dnes najít nějaký hudební žánr, který by měl stejné postavení a stejný divácký záběr, jaký měl onehdá swing? P.H.: Mám ten pocit, že tehdejší puberťáci na tom byli stejně jako ti dnešní. To znamená, že tenkrát poslouchali swing ti, kdo dnes mají rádi kapely jako Těžkej pokondr...
P.J.: ...taky třeba skejťáckou muziku.
P.H.: Ta vlastně plní stejnou funkci jako swing, později rock'n'roll, předtím šantán. O tomhle existuje úžasná kniha "Poslední kabriolet", která pojednává o swingové generaci, jak se po válce vyrovnávala s jejich dětmi, které swing už moc nebaštili a chtěli r'n'r a Beatles. P.J.: To je moc poučné. A neláká vás zapojit do hudby, kterou dnes produkujete, nějaké modernější prostředky či postupy? Hudba přece od čtyřicátých let zažila ohromný vývoj. P.H.: Myslím, že zatím ne, ale na druhou stranu půvab každého vývojového stupně je v tom, že se neví, co bude dál.
P.J.: A v tom je právě rozpor. Protože pro ně to tenkrát byl vrchol modernismu a nevěděli, co přijde dál, ale to my dnes už víme. To znamená, že pro nás vůbec nemá smysl hrát si na to, že to nevíme, naopak je lepší od toho neutíkat, jinak to ztratí to, o čem to je. Protože všichni šli dál, ale málokdo takhle krásně zamrz'. (smích) Co posloucháte kromě swingu za muziku? P.Š.: Já jsem si před chvílí koupil nové CD Kabátu a už se na něj moc těším.
P.H.: Myslím, že mohu říct za všechny, že nejsme nijak omezeni žánrově. Koneckonců i hrajeme s jinými kapelami než jen swingovými, od klasiky, přes jazz po bigbít procházíme vším. Kdybyste bez většího přemýšlení měli vrhnout nějaká jména... (všichni na přeskáčku): Genesis, Queen, Jethro Tull, Beatles, Prince, Sting, Leonard Cohen, Nohavica, Šlapeto... Znamená pro vás album "Java Jive" nějaký posun - ať stylový, nebo výrazový? P.H.: Dalo by se říct, že jsme se posunuli ještě blíže k jádru tradičního jazzu. Jednak máme komornější aranže - i na desce s O. Havelkou je zapojen orchestr - dostali jsme mnohem větší volnost, což platí i ze strany Warnerů, poprvé jsme nemuseli hrát tak, jak po nás někdo chce, ale sami podle sebe, což nám samozřejmě ohromně vyhovuje. Stylově jsme se přiblížili více k té poválečné době, kdy se jednotlivé odrůdy jazzu sjednotily v jakýsi mainstream.
P.Š.: Takže jsme se posunuli zpět směrem kupředu. Tento rozhovor s vámi dělám z pozice redaktora internetového magazínu MusicServer. Říká vám to jméno něco ? P.H.: Vím o tom, že existuje, ale bohužel jsem se na jeho stránky zatím nedostal. Chtěl jsem se tam podívat dnes před rozhovorem, ale nezbyl na to čas. Ostatní kolegové na tom budou asi stejně. Jaký je váš vztah k internetu? P.H.: Osobně ho používám asi půl roku a nemohu si stěžovat, snažíme se udržovat i vlastní internetovou stránku -zatím ne moc dokonalou (www.swings.cz - pozn. red.).
P.Š.: Já ho používám asi mínus čtvrt roku, zatím to jde mimo mne.
P.J.: Já tak normálně.
V.V.: (pokyvuje) Dočkáme se na vašich stránkách nějakých zveřejněných skladeb? P.J.: Plánujeme na stránky dosadit ukázky skladeb a ukázku z klipu, o celých verzích neuvažujeme, jednak je to technicky a časově náročné na stahování (hlavně u klipu) a pak bychom tím přicházeli o prodej cédéček. A třeba raritní nebo jinde nepublikované verze? P.Š.: To není špatný nápad, nepublikovaného materiálu je spousta.
P.J.: Ne ne ne, to bych neriskoval (smích). Z mé strany je to vše, máte pocit, že jsem na něco zapomněl, chtěli byste něco vzkázat čtenářům? P.H. Ať swingujou v míru a ať neopouštějí kvalitní jazzovou muziku. Děkuji za rozhovor.
