Od minulého alba The Swings "Java Jive" /Warner Music, 2000/, uteklo něco málo přes dva roky, v základní sestavě vokálního kvarteta došlo k vystřídání jednoho člena (Víta Vomáčku nahradil Jiří Hruška), přesto jakoby čerstvá deska "Já bych si rád najal dům..." vznikla v těsné blízkosti od "Java Jive". Od té doby, co se Swings osamostatnili od velkých ensemblů Ondřeje Havelky, pomalu se z nich stala jistota domácí swingové scény, na kterou se můžeme spolehnout a jejich nahrávkám předem důvěřovat.

Ti, kdo si oblíbili "Java Jive", by novinkou The Swings měli svou sbírku obohatit automaticky a budou moci být jedině potěšeni. Patnáct písniček na ploše necelé třičtvrtěhodiny má v podstatě stejnou strukturu jako u předešlé desky (na kompletním repertoáru skupiny je také vidět, že dříve či později nahrané skladby se prolínají). Nalezneme zde písně české (podobně jako na "Java Jive" nejčastěji z archivu Osvobozeného divadla - "Klobouk ve křoví", "Tmavomodrý svět" a Jiřího Traxlera - "Sen bez konce"), písně anglické (velmi příjemná je například výpůjčka od Nat King Colea "Wouldn't You Like To Know", okénko spirituálů je zaplněno "When They Ring Them Golden Bells"), písně lety provařené (pozornost si jistě zaslouží velmi "seriózně" podaná "Letí šíp savanou", nechybí ani tolikrát omílané, přesto stále živé "St. Louis Blues") i méně známé, zabaleny jsou ve zdravě sladkém hávu, jejich nálada je vesměs vřelá, lehce ironická; album jako celek se svou náladou velmi přiblížilo zatím nepřekonané nahrávce "Ondřej Havelka uvádí The Swings" /Monitor EMI, 1995/.

Možná přeci jeden rozdíl od předloňské desky je patrný, "Já bych si rád najal dům..." působí ještě o něco uvolněněji a kompaktněji. Kdoví, má-li to na svědomí změna v sestavě (nakonec, nikdo si jistě netroufá předpovídat, je-li jejich současná podoba definitivní, za více než desetiletou kariéru The Swings už došlo tolikrát k výměně muzikantů...), nebo pouhá skutečnost, že jsou si umělecky blíže a cítí se sehraněji než před dvěma lety. Deska ale drží víc pohromadě a je z ní cítit radost ze hry a příznivá nálada ve studiu. Kvalita, která je minimálně pro typ muziky, kterou Swings přehrávají, takřka nepostradatelná.