Vaše nová deska vychází tři roky po předchozím "Sektoru 10". Za tu dobu se dá prožít spousta věcí, třeba kompletně vystudovat práva na univerzitě v Plzni. Jak jste dobu mezi "Sektorem 10 " a "Post-I-Noorem " strávili vy?

Jak říkáš, doba je to dlouhá a ten doktorát na právech se stihnout dal, to zamrzí. Bohužel k nám vršovickejm smrtelníkům se spíš dostane informace o tom, že v hypermarketu je prošlý kuře ve slevě, než bianco doktorát k dispozici na vrátnici ZČU. Během těch třech let jsme si s kapelou prošli poměrně dlouhou a náročnou cestu očisty ducha. Po "Sektoru 10" došlo k vystřízlivění a uvědomění si, že ani naše druhá deska asi žebříčky hitparád lámat nebude. Bylo to trpký poznání a de facto jsme se dostali až k základní otázce "Být, či nebýt, tj. pokračovat, či nepokračovat". Asi v tom má svůj díl viny i věk, přeci jen jsme se dostali do Kristových let a člověk si už musí nastavit zrcadlo a přiznat si, co má a nemá smysl. Zkrátka přehodnotit priority. Takže jsme svůj interest zaměřili k ryze světským materiálním činnostem, k podnikání. Založili jsme si firmy a najednou nebyl čas na muziku. Ale vidět tátu Kapína, jak to trpce nese, to se vydržet nedalo. Hlavně kvůli němu je ta třetí deska na světě.

Novinka měla už několikrát vyjít, ale nakonec jste její vydání posunuli. Nebyli jste spokojeni s výslednou podobou?

Jak jsem řekl, potřebovali jsme si od muziky odpočinout. Šest let jsme bušili do zavřených vrat českého mediálního éteru a to nás dost vysílilo. Zjistili jsme, že už jsme připitý hardcoreovou a nu-metalovou muzikou a její scénou, do které jsme byli právem či neprávem zaškatulkováni. Samozřejmě jsme na této vlně vypluli na povrch, ale vnitřně jsme se necítili být její součástí. Takže jsme se rozhodli udělat tlustou čáru za minulostí a zkusit to všechno jinak. Nová muzika, nová výzva. Vzniklo album, které mohlo reálně vyjít v tom zmiňovaném termínu září '08, ale rozhodli jsme se ho nevydat. Byla to hudebně taková změna, že by ji asi málokdo z našich fanoušků rozdýchal. Řekl bych, že šlo skoro o taneční album, samozřejmě s velkou porcí naší obvyklé melancholické nálady. Uvidíme, třeba to jednou ještě vydáme a objedeme s tím pár diskoték. (smích) V tu dobu jsme se ale dostali asi na úplné dno, protože jsme desku sice měli, ale vlastně nepoužitelnou. Byli jsme před rozpadem. Pak jsem dal klukům poslechnout nějaké motivy, které jsem si do šuplíku doma tvořil, a přes prvotní zděšení se nakonec zjevilo malý světýlko na konci tunelu. Začalo se dělat na kompletně nový desce.

"Post-I-Noor" vyjde pouze jako digitální download ve formátu mp3. Rezignovali jste na fyzické nosiče?

Víš, jaká je aktuální situace s prodejností alb u nás i celosvětově... Po dohodě se SonyBMG o rozvázaní smlouvy na třetí řadovou desku jsme měli dvě varianty. Buď celou desku zrealizovat nízkonákladově, myslím tím nahrát si to doma v našich podmínkách, nebo to risknout, zainvestovat do toho svoje peníze a věřit, že se najde mecenáš, kterého deska osloví a "koupí" ji od nás. Druhá, mnohem nákladnější varianta se nám zdála lepší, už jenom z pocitu toho, že to je možná naše poslední album. Takže jsme nakonec oslovili i producenta Borise Carloffa, který nám desku pomohl dát dohromady. I jemu zpětně patří velký dík. Byla to příjemná spolupráce. Ale pohádka se nekonala, mecenáš se nenašel a při počítání ztrát jak padlých na bojišti si vzal Porne slovo a pronesl památnou větu: "Hele, peníze jsou pryč a o almužnu z prodeje reálného nosiče nestojim!". Nám zbytku kapely padla brada, argumenty byly ty tam a resume zpečetěný. Album bude zdarma ke stažení.

Zaslechl jsem, že si měla kapela před deskou projít vnitřní krizí. Jak se projevovala? Podařilo se vám ji překonat? A podepsala se nějak na třetí desce?

Krize byla. Invenční, nikoliv lidská. V kapele to i za tý složitý situace lidsky klapalo skvěle, o to složitější bylo pro nás najít řešení. V jiný kapele by to řešili obětováním jednoho či více členů, tak jako se mění trenér nebo hráči neúspěšnýho fotbalovýho týmu. Tady to nepřipadalo v úvahu. Zkrátka jsme vnitřně vyhořeli, přišli jsme postupně o iluze, sny o tom, že to naše hudební počínaná někam vede a má smysl. Naštěstí to čas vyřešil, proto i ta odmlka.

Novinku produkoval Boris Carloff, jehož žánrový záběr neustále roste. Proč jste si vybrali zrovna jeho? Které z jeho producentských vlastností si nejvíce ceníte a která konkrétní se projevila při nahrávání desky?

O Borisovi se nám zmínil náš kamarád Honza Pešek, který s Borisem dělal na rádiu Wave a znal jeho práci. Do té doby jsme o něm věděli asi jen to, že se nějak podílel na desce Kryštof. Pak jsme se dozvěděli, že připravoval desku i Sunshine, Skyline, Wohnoutům. To nás zaujalo. Chtěli jsme zkusit novou spolupráci, někoho, kdo se na naši muziku podívá okem a uchem nehardcoreovým. Kdo bude mít nadhled, patřičný odstup. Až v půli nahrávání jsme na jedný party, tuším k narozeninám Borise, zjistili, že má ten kluk utajený crossover-grungeový kořeny! Každopádně to byla skutečně hodně příjemná spolupráce. Myslím, že jsme si lidsky sedli a navodili ve studiu domácí atmosféru. Musím přiznat, že to s náma neměl vůbec jednoduchý, takže oceňuju v první řadě jeho trpělivost. Ale i producentsky jsme byli a stále jsme s jeho prací nadmíru spokojený. Ten kluk má fakt talent.

Měl jsem možnost se seznámit zatím jenom s náslechy nové desky, ale přišlo mi, že je výrazně měkčí, než její dvě předchůdkyně. Souhlasíte? Je to práce producenta, nebo jste si jen chtěli trošku odpočinout od vaší tvrdší polohy?

Tak tak. Byla to nutnost si odpočinout od té naší dosavadní "tvrdé" polohy a chtíč zkusit něco jiného. My jsme hodně hraví lidé, asi to pramení z toho, že jsme všichni sportovci. Odmala jsme dělali různý sporty závodně, takže sešněrovanost a "omílání" jednoho žánru dokola nás prostě nebaví. Album "Sektor 10" je asi ta nejtvrdší poloha, který jsme schopni. Takže možná logicky musel přijít protipól. Možná, že pokud nám bude přáno a vydáme další desku, tak bude třeba ještě tvrdší než Sektor. A nebo to budou ty taneční šlágry ze šuplíku. (smích) Boris každopádně velice dobře odhadl, jak s tím albem naložit a jak ho uchopit.

Také mám dojem, že tentokrát o něco více rozebíráte vztahy. Kde vznikla ta potřeba?

Čas nezastavíš. Dospěli jsme asi do krize středního věku, o které jsme zatím jen slýchali a smáli se jí. Pak nám postupně začaly přiskakovat trojky na začátku věku a smích byl pryč. Přišlo uvědomění si, že čas hraje ostře proti nám, z gigolů jsou psi, co nekoušou, a v lednici po jídlu ani památky. Takže lepší jedna přítelkyně v hrsti něž deset fanynek na střeše. Dnes už máme v kapele jednoho čerstvýho ženáče a jednoho budoucího otce.

Jako první singl byla do světa vypuštěna písnička "Kamkoliv se vydáš". Je nejchytlavější, nebo byla zkrátka hotová nejdřív ze všech? A bude následovat další singl?

My si obvykle se singlem nevíme rady. Jelikož máme v kapele demokracii, tak k žádnýmu řešení nikdy nedojdem. Tentokrát jsme udělali seanci s asi dvaceti nejvěrnějšíma fanouškama, který jsme zavřeli do místnosti a postupně jim pouštěli nový písničky. Oni měli tužku a papír a bodovali spravedlivým systémem, jehož autorem byl samozřejmě ing. Zeměměřič Mr.Pornelius, písničky od 1 do 10. Výsledek byl naprosto neočekávaný a vzápětí anulován. (smích) Vyhrály písničky, který jsme jako singly zamítli. Nevím už jak, ale volba nakonec padla na "Kamkoliv se vydáš".

O třetí desce se obvykle mluví jako o rozhodující. Vnímáte to nějak?

Určitě. Už díky průběhu jejího vzniku a stvoření. Vlastně nemusela vůbec být. Byli jsme opravdu malý krůček od rozpadu. To, že vznikla, je vlastně pro nás takový malý zázrak.

V době vydání debutu "Ideál" jste platili za velkou naději české hudební scény, videoklip ke stejnojmenné písničce často rotoval na Óčku. Jaká je pozice kapely dnes? Kolik lidí chodí na koncerty, kolik lidí si stahuje desky?

To očekávání bylo po "Ideálu" oboustranně asi veliký. Leč bohužel, předpovědi jsme nedostáli. Po té reinkarnaci, kterou jsme si během posledního roku prošli, jsme si asi konečně uvědomili, proč muziku chceme dál dělat. Nový motiv. Vyzní to asi jako klišé, ale je nám teď skutečně jedno, jaký dosah bude "Post-i-noor" mít, kolik fanoušků přibude nebo ubude. V první řadě chceme cítit, že nám muzika vrací to, co do ní dáváme. Nemyslím finančně, to je bezedná hladová studna... Ale že budeme na koncertě nebo ve zkušebně cítit zase to příjemný mrazení po celým těle, kdy je ti celkem jedno, jestli se někdo dívá nebo poslouchá, protože ty jsi spolu s pokrevníma bratrama z kapely na separovaný energetický vlně. Možná to vyzní sobecky, ale teď se chceme bavit hlavně my sami.

V srpnové anketě časopisu Reflex o nejvýraznější osobnost české hudby uplynulých dvaceti let zvítězil David Koller, v jehož studiu jste shodou okolností točili novou desku. Koho byste volili vy?

Pokud mohu mluvit za celou kapelu, tak my bychom, myslím, vítěze neměnili. David je super člověk, skvělý muzikant, za kterého mluví sama jeho práce ve zmiňovaným období. Naše generace vyrostla na jeho muzice a muzice Lucie. Já chtěl být odmala další David Koller. (smích) To, že jsme s ním jeli jako předkapela turné, byl můj splněný sen.