18.10.2009 12:29 - Tomáš Parkan a Dan Hájek | foto: facebook interpreta
Česko Slovenská SuperStar se dostala před brány finále. Poslední semifinále odstartovali v sobotu kluci a po minulých hubených kolech, kdy bodovala spíše menší část z nich, se tentokrát vzmohli na své životní výkony i ti, kteří většinou moc neoslní.
Live: Česko Slovenská SuperStar
kolo: 3. semifinále - chlapci datum: 17. října 2009 Předchozí kolo
Když pominu pěvecké výkony jednotlivých semifinalistů, mělo toto kolo ještě dvě další věci stojící za zmínku. Tou první byla společná píseň "Sunny", kterou zpívali všichni kluci, co zatím zůstali ve hře o postup do finále. Myslím, že se tu ukázalo, jakou pestrou sestavu porota vybrala, kolik je tam odlišných hlasů i hudebních myšlení. Nikdo vysloveně nezapadl a dokonce i Leo Machala poprvé velmi slušně intonoval. Druhou věcí, která mě tentokrát doslova nadchla, byli Leoš Mareš a Adéla Banášová. Jistě, tihle dva už několik víkendů dokazují, že se hledali, až se našli, ale tentokrát to byla perla za perlou. Obzvlášť Leošovo věnování svých moderátorských vstupů profesorskému sboru Právnické fakulty v Plzni byla trefa par excelence. Jestli to tímto tempem půjde dál, někdy kolem finálové šestky se z Česko Slovenské SuperStar stane v podstatě jejich talk show, což mimochodem není vůbec špatný nápad. Ale pojďme k výkonům soutěžících.
Poslední semifinálové kolo otevřel Martin Chodúr s "Hallelujah" Leonarda Cohena a musím říct, že mě osobně velmi potěšil. V pravou chvíli ukázal i jinou a trochu intimnější polohu svého zpěvu. Líbily se mi hlavně ty pasáže, kdy tolik netlačil na pilu, ale i to, jak si hrál s gradací celé skladby. Tohle všechno ještě více prohloubily smyčce, které ve společnosti piana provázely kluky tímto kolem. Co se týče zpěvu jako takového, pořád platí to, že Martin si jede v podstatě vlastní ligu. Je pravda, že někteří lidé jej pasují už nyní na favorita celé soutěže společně s Monikou Bagárovou (a ne neprávem), ale jak víme, favorité většinou nakonec nevyhrávají.
Těch, kteří milují pivo, je v našich zemích vcelku dost, ale jen málokdo o něm dokáže mluvit tak procítěně jako Miroslav Šmajda. Tomu se ale v sobotu moc nedařilo. Bylo poznat, že chce zabojovat stůj, co stůj. Nestačil mu doprovod smyčců a piána, přidal ještě kytaru ve své vlastní režii. To bylo v pořádku, ale obávám se, že při tom všem zapomněl možná víc nacvičit zpívání, nebo si možná neuvědomil, že nedisponuje takovým hlasovým rozsahem jako Chris Daughtry, od kterého, respektive jeho kapely, si písničku "Home" vypůjčil. Ať tak nebo tak, prostě v jeho zpěvu byla místa, v nichž se jako by dusil a nebyl se schopný kloudně dostat na tón. I přes tento velmi rušivý element by měl ale postoupit dál, především v minulém kole ukázal proč.
Tímto kolem končí moje obhajování Marka Lacka v soutěži. Jeho výkon ve "Wherever You Will Go" amerických The Calling byl tristní. Začátek super, jeho barva hlasu přesně padla do nízkých tónů téhle písničky a všechno umocňovaly i smyčce v pozadí, ale velmi záhy to začalo jít od deseti ke čtyřem. Hlavně tedy intonačně, kdy drtivou část skladby odzpíval pod tónem. Ne že by zbylí tři Slováci byli až tak silní, ale pořád jsou o třídu lepší než Marek. Pokud nemá rozsáhlou fanouškovskou základnu, uděláme tomuto chlapci z Košic v pondělí po právu pá pá.
Mám pocit, že Jan Bendig mě asi nikdy nepřestane překvapovat. Ať už svým výběrem nebo tím, jak to nakonec zazpívá; poprvé Karel Gott, pak "Podvod" Honzy Nedvěda a tentokrát " If I Ain't Got You" vynikající zpěvačky a skladatelky Alicie Keys. Bendig s každou písničkou roste a s touto to bylo zase o řádný kousek. Jednotlivé tóny vysekával s takovou samozřejmostí, že jsem na to zůstal konsternovaně koukat. Měl výborný timing, intonaci, dokázal se dostat do všech poloh téhle písničky a už není pochyb, že se stal takovým černým koněm celé soutěže, před kterým by se měli mít všichni ti dokonalí na pozoru. Á propos - byl jsem jediný, komu přišlo Bendigovo věnování jako indiferentní přiznání sexuální orientace?
V případě Leo Machaly se stala taková prazvláštní věc. V "Angels" Robbieho Williamse předvedl svůj životní výkon, což ale nic nemění na faktu, že v SuperStar nemá už dvě kola co dělat. Životní výkon v tomto případě znamená, že tentokrát zpíval nejméně falešně a perfektně to vystihl Pavol Habera - zpíval v podstatě hezky, jen škoda, že jinou písničku než hrála kapela. Navíc mám takový pocit, že pomotal mírně i text, což je ale v jeho případě spíš taková pižka na kráse. Napíšu to na rovinu, vypadne-li z českých kluků někdo jiný než on, pak bude třeba napsat esej o hluchosti obou národů a totální zaslepenosti náctiletých slečen.
Thomasi Puskailerovi se tentokrát povedl výběr písničky a ne, že ne, jak se nám snažila namluvit porota. Stokrát propranou "Ain't No Sunshine" Billa Whitherse zazpíval sice jednoduše, ale tak nějak pohodově. Vůbec nevadila absence soulového feelingu, prostě si ji ohnul k obrazu svému. Není vždycky potřeba s písničkou dělat psí kusy. Jediné, co mi poměrně vadilo, byly, jak to nejlépe popsat, takové kudrlinky či smyčky ve slovech "gone" a podobných.
Denis Lacho hodně zariskoval, když si vybral pro Česko totálně neznámou "Myslím, že môže byť" IMT Smile, ale zazpíval ji tak, že se klidně může tahle písnička stát dodatečně hitem i u nás. Na rozdíl od "Hero" z prvního kola přesně nadávkoval tu správnou mírou sladkosti a opravdu excelentně vystihl moment, kdy přitlačit na pilu. I Denis roste kolo od kola, a když Habera říká, že je nejlepší kluk ze Slováků, má jednoduše pravdu.
Přes všechnu tu chválu, kterou jsem snesl na lidi jako Lacho, Bendig, Chodúr a další, vyhlásím za nejlepší výkon večera "Family Portrait" Bena Cristovao. Po minulém propadáku byl tohle naprostý šok - jedno z nejlepších představení v této řadě SuperStar vůbec. Při výběru písničky ho muselo líbat snad deset múz a při samotném zpěvu mu drželi pěsti snad všichni svatí. Diváci v hale často vstávají po výkonech, řekněme, neadekvátně, ale po konci někdejšího hitu Pink bylo standing ovation naprosto na místě. Nejenže to nemělo chybu, ale Ben přidal i kupu originality ve spojení s famózním frázováním a celkovým prožitkem, kdy musel posluchač cítit, že přesně ví, o čem zpívá. Obvykle nepíšu, jakou budu posílat smsku, ale tentokrát to udělám, bude mít tvar "STAR 10".
Jak to viděl Dan Hájek
Třetí semifinále kluků jasně ukázalo, že jde již do tuhého a kdo v této soutěži nemá dávno co pohledávat. Libí se mi, že každý z večerů byl s jiným doprovodem a mění se tak náročnost příprav pro jednotlivé soutěžící. První společná písnička "Sunny" to skvěle rozpálila, světlým momentem pak byl Leo Machala, který svůj part prvně nepokazil, ale tím jeho sláva jaksi skončila.
Pojďme nejdříve k pomyslným propadlíkům. Největší tragéd z "Pohádky za sedmero horami" princ Leo ani do třetice nedokázal zúročit to, co v něm hlavně (bohužel jen) ženská část poroty vidí (slyší asi nic). "Angels" byla dobrá volba, a i když předvedl svůj nejlepší výkon, stále to nestačí na to, aby postoupil do finále. Jeho nejistota jej stále sráží jako několikahlavou saň. Byla to tryzna a Robbieho musel po celou dobu svrbět nos. Následoval jej Marek Lacko, který snad "Wherever You Will Go" spíše odmluvil, než odzpíval, a ukázal, jak mizernou angličtinu má; bylo to bídné karaoke vhodné leda do ťamanského baru. Další zásah z jiného světa předvedl podle mě i Thomas Puskailer. "Ain't No Sunshine" je o pestrosti, on ji ale přetavil do monotónního módu a z kraje byl často mimo, minule mu "Jessie" slušela víc.
Parta "mezi" má taktéž tři členy. Martin Chodúr předvedl své nejslabší vystoupení. Jeho hlasový potenciál je vynikající, to bez námitek, ale v "Hallelujah" to byl tygr, který se neovládl a chtěl pořádně zařvat. Jeho tlačení na pilu mu bralo plusové body, "Hallelujah" mám radši v komorním provedení, třeba jak ji dala k.d. lang nebo Jeff Buckley. Milovník piva Miro Šmajda zaostal za minulým výkonem ve "Wicked Game", ale s kytarou předvedl, že umí, a těch pár chybek v "Home" se dá prominout. Ben Cristovao kouzlil, "Family Portrait" mu sednul, ale odhalil jeho hranice - má svůj styl, musí si hlídat tempo, pokud se povede, je to paráda. Jeho výkyvy jsou však neočekávané a další mety nepokoří, tímto výstupem se však zachránil pro finále.
Rváči tohoto kola byla jasně dvojice Jan Bendig a Denis Lacho. Bendig sáhl po jistotě, kterou měl pečlivě z domova natrénovanou. "If I Ain't Got You" však vypálil dokonale a nenechal se nachytat jejími záludnostmi, které tam Alicia napsala. Nikdy bych to do něj neřekl, roste přímo před očima. IMT Smile umějí a ten kdo je zná, musel si u "Myslím, že môže byť" užívat. Lacho tam dal i kousek sebe, přiměřeně a vedle "Hero" to byl jeho další velký moment.Ve finále se obejdu bez Marka Lacka a Leo Machaly, na paty jim šlapají Thomas Puskailer a i přes pozitivní výstup Ben Cristovao, ti však budou ve finále menším zlem.
Dnes nám odzpívají ještě holky, potom přijdou poslední pondělní jatka, a pak už se můžeme těšit na finále, které teprve ukáže kvality a odolnost soutěžících vůči manýrám produkce.
Autor by si měl možná uvědomit, že spekulovat nad něčí sexuální orientací a podobné žvásty jsou trošku nad rámec toho co si tady lidé chtějí přečíst x/...Nevím já mám zase pocit, že Naživo o Superstar je strašná rubrika, která by se spíš hodila jen na nějáké blogy-necháváte tu vyniknout vaše subjektivní cítění což vzhledem k tomu jaké má MS postavení může mnoho lidí zmanipulovat x/...kritika ano, reportáž taky beru, ale nepouštějte se do věcí o kterých nic nevíte...
Prosím vás, a to že za vrchol humoru považuji Leoše Mareše, jste se dočetl kde? Já jen tvrdím, že jsou oba dva moderátoři výbornými baviči. Věřte, že pokud se budeme chtít bavit o humoru, tak si můžeme povídat o dvojici Smoljak - Svěrák, o Werichovi nebo Antonym Jay a Jonathanu Lynnovi.
ztotožňuji se s recenzí (BigWhiteCat, 18.10.2009 13:53) Reagovat
od Tomáše Parkana, ostatně jako téměř vždy, co recenzuje SuperStar, jen tu připomínku ohledně Honzovy orientace bych i vzhledem k jeho věku vynechala.
1) Marešovi se po třech semifinále povedl jeden vtip s Plzní, jinak je bohužel slabý a skvěle improvizující a OPRAVDU vtipné Banášové nesahá ani nad její dlouhé nohy.
2)Cristovao tam nemá co dělat, ani po Family Portrait.
3)Vyznání sexuální orientace v 15 letech? BTW dneska vypadají přátelství opravdu jinak, než před cca 15 lety.
4) Ten text s "ťamanským" barem ALE NEMYSLÍTE VÁŽNĚ!!!!
Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.
Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Více informacíSouhlasím