Disturbed - Chceme silné písně

14.02.2001 05:00 - Ondřej Pravda | foto: facebook interpreta

Disturbed, předkapela Marilyn Manson na evropské části turné, se nedávno představila s první a mimochodem výbornou deskou "The Sickness". Před koncertem v Praze jsme měli možnost vyzpovídat zpěváka skupiny Davea Draimana.
Disturbed
© www.cdnow.com
Disturbed - předkapela Marilyn Manson na evropské části turné - se nedávno představila s první deskou "The Sickness", o tom jaká je, si můžete přečíst v naší recenzi. Před nedělním koncertem jsme měli možnost vyzpovídat zpěváka skupiny, kterým je Dave Draiman. Původně bylo rozhovoru vyměřeno deset minut, ale díky nedostavivším se kolegům z jiných medií jsme měli času více a tudíž nám zodpověděl i na více otázek.

Tento rozhovor je pro hudební server, který měl loni největší návštěvnost na českém internetu. Jak se stavíš k internetu, webovým stránkám, mp3 formátu a podobně?

My jsme měli webovou stránku už před tím, než s námi firma podepsala smlouvu. Vždycky jsme to považovali za důležitý prvek našeho vývoje. Myslím si, že internet je úžasný nástroj, jak se dostat k velkému počtu lidí bez... úsilí (smích). Na webu máme mp3 (dvě - "Stupify" a "The Game" - pozn.red.). Pravděpodobně můžete sehnat zbytek alba na Napsteru (smích), to je v pohodě. Možná na web nějaké přidáme, během měsíce nebo dvou bychom chtěli stránky aktualizovat.

Posíláte e-mailem nebo nějak jinak novinky z turné?

Ano, dělám něco jako deník z turné, občas i něco jiného, kousek po kousku.

Co si myslíš o možnostech formátu mp3? Dneska může neznámá kapela takto seznámit lidi se svými věcmi...

Jak jsem říkal, je to dobrý nástroj, jak rozšířit hudbu mezi lidi, ale myslím, že dost lidí si pořád chce koupit album, s grafikou, s texty, CD si strčit do přehrávače v autě (pokud nemáš mp3 přehrávač) má pořád něco do sebe. Myslím, že mp3 umožňuje lidem ochutnat muziku, zjistit, jestli se jim líbí a pak si třeba koupit album.

Tuhle otázku asi dostáváte nejčastěji (smích), proč jste udělali coververzi "Shout" od Tears for Fears, ze srandy, líbí se vám to?

Kdybych tak dostal pokaždé dolar při téhle otázce... Z několika důvodů. Za prvé, chtěli jsme udělat něco úplně opačného, myslím zvukově. Určitě budeš souhlasit, že Tears for Fears je něco úplně jiného než Disturbed. Takže jsme vybrali věc, kterou by od nás nikdo nečekal, udělali coververzi, zprznili jsme ji po našem. Ale za druhé, textová část písničky je velice silná, je to o terapii pomocí křiku, řevu, což je základ celého našeho alba, sedí to k tomu.

Mě se to líbí. Nechytnu všechno v textech, ale mám pocit, jak jsi řekl, že album je o vykřičení se ze špatných věcí, terapii křikem. Byl to váš cíl, ukázat na tyhle věci?

Přesně tak. Vystavit tyto aspekty lidského chování, které vidíme jako škodlivé, zhoubné a neatraktivní.

Ve skladbě "Droppin' Plates" máte verš "hudba jako zbraň". Chcete s ní někoho zastřelit?

Ani ne, tahle skladba je o úsilí kapely získat určitý úspěch v našem Chicagu, což je obtížné. Hudba je určitou zbraní, která boří bariéry. Chicago není město známé metalem, je známé skupinami jako jsou Smashing Pumpkins, my jsme určitým způsobem na černé listině.

Jak vidíte možnost přenést myšlenky v textech na lidi, kteří nemají angličtinu jako rodný jazyk, takže se může stát, že si vezmou z textů jen něco, co bude dokonce opakem vašeho úmyslu. Třeba verš "s násilím ven, je to důležité" si může dost lidí vzít doslova a nevnímat zbytek písně, vzhledem k energetické muzice to může být docela nebezpečné...

To je možné. Dost lidí může být zmateno, když nerozumí textům. Skladba "Violence Fetish" není o podpoře násilí, je to o vrozené touze, kterou lidské bytosti mají pro určitý způsob násilného vybití, když například sledují boxerské zápasy nebo podobné záležitosti sami provozují. Skladba navrhuje místo vybíjení agrese kontraproduktivní způsobem, nebezpečným způsobem, radši přijít na koncert, na muziku, od toho tu je, uvolnit přetlak.

Takže na koncertě se očišťujete?

Ano, koncert je očišťující terapie.

A co při turné, stále to funguje? Tteď hrajete v Evropě už pět týdnů.

Jo, určitě. Dokud si pamatuješ, k čemu ty skladby jsou, proč jsi je napsal, jaký mají vztah k tvému životu. Každý večer to prožíváš, což je těžký. Skladby nejsou jen odrazem lidského chování pouze z abstraktního hlediska, jde o odraz mého vnímání tohoto chování, jak jsem to já zažil, moje zkušenost. Jsou to osobní věci, procházet jimi znovu a znovu je obtížné, ale nutné, aby nezůstaly uvnitř.

Album má asi třičtvrtě hodiny, jak dlouho trvá vaše vystoupení?

Máme 45 minut. Nehrajeme celé album, máme jiné věci. Manson nám dal 45 minut, tak hrajeme takhle dlouho, osm věcí.

Máte nové skladby, přemýšlíte už o novém albu?

Ano, máme pár věcí, ale potřebujeme ještě tak o osm nebo deset víc. ( Takže pracujete na skladbách na turné, budete je po návratu dodělávat?

Jo, na turné budeme pokračovat ve skládání, ve zkušebně to zkusíme nějak zpracovat. Pak pokračujeme v turné, asi až do podzimu, to už snad budeme mít dost věcí, abychom udělali nové album.

Co jeho téma? Asi se ptám příliš brzo, o stávajícím jsme mluvili, bude to něco jiného?

Možná. Možná rozvinutí stávajících témat. Ještě nevím, kam se dostanu s texty, zatím jsem nic nenapsal. Ty kousky, o kterých jsem mluvil, jsou melodie, kytarové party. Zatím nevím. Rád bych zkusil rozšířit možnosti.

Používáte trochu elektroniky, myslíš třeba tímto směrem?

Zkusíme cokoliv. Cokoliv, co udělá skladby silnější. Nepoužíváme elektroniku samoúčelně, používáme ji, nebo kytarové efekty nebo různé styly zpěvu nebo polysynkopické rytmy. Všechny tyhle prvky používáme jen proto, aby každá skladba byla silnější.

Takže vaším hlavním cílem je udělat silné písně. Na albu není žádná "pomalá" skladba...

Přesně tak. Trošku "pozadu" je skladba "Numb", ale i ta je plná energie. Nemám nic proti "pomalejší" muzice, ale zase, důvodem existenci naší muziky je terapie, očištění. Máme velice bouřlivé emoce, které musí ven. Bohužel (smích) musí většinou vyjít ... ne, ne bohužel, naštěstí... vyjdou tímhle způsobem. Proto je v naší muzice dost agrese.

To musí být dost náročné hrát s nasazením třeba hodinu a půl, což není dnešní případ, kdy jste předkapela, ale jindy...

Je to tak. Děláme naše koncerty, trénujeme vytrvalost, sílu. Dost. Hrajeme hodinu a půl. Všichni trochu cvičíme. Ale řeknu ti, že nejlepší trénink je praxe. Čím častěji, tím jsi v lepší kondici to příště zopakovat.

Jak jste se dostali k Mansonovi jako předskokani?

Požádali nás. Marilyn Manson je náš fanoušek, my jsme jeho. Je to dobrá příležitost. Bohužel se nám nepodařilo se turné zúčastnit dřív, původně jsme na něm měli být od začátku, už v Americe, ale nějak se to nepodařilo. Ale teď už jsme tady.

Co si myslíš o jejich muzice, v jejich případě nejde jen o ni, ale dost o image?

Myslím, že je výborná.

A nevadí ti, že pro dost lidí je to spíš image než muzika?

Myslím, že image a muzika je u Mansona jedno. Je to součást jedné velké show. Ta by bez jedné ze složek nefungovala.

U vás image ale není příliš znát, ne?

To je rozdíl. U jakákoliv kapely, ale u nás zvlášť, vidět nás naživo a jen poslech CD, to jsou dvě úplně odlišné věci. Je tam prvek show. Nedávám si na tvář spoustu makeupu, nenosím tři různé kostýmy, ale je to vizuální zážitek, to se musí vidět. Neumím to přesně popsat, musíš to vidět.

Díky za rozhovor a za album, líbí se mi dost.

Díky.

Rozhovor skončil, i když mě poté samozřejmě napadly další otázky, a já ponechal Davea, ať dokouká "Město andělů", které sledoval při mém příchodu. Asi se potřeboval příjemně naladit na koncert...



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY