Čtyři překážky k cíli

14.09.2009 00:00 - Honza Kulig | foto: facebook interpreta

Tři roky po "Black Holes And Relevations" a šest let po "Absolution" vydávají britští novátoři třetí desku do party. Třetí odvážnou nahrávku, která má sice jednu obrovskou slabinu, avšak spoustu neotřelých nápadů a experimentálních prvků. Muse na "The Resistance" znějí zase trochu jinak.
8/10

Muse - The Resistance

Skladby: Uprising, Resistance, Undisclosed Desires, United States Of Eurasia (+Collateral Damage), Guiding Light, Unnatural Selection, MK Ultra, I Belong To You (+Mon Coeur S'Ouvre A Ta Voix), Exogenesis: Symphony Part I (Overture), Exogenesis: Symphony Part II (Cross Pollination), Exogenesis Part III (Redemption)
Vydáno: 14.9.2009
Celkový čas: 54:18
Vydavatel: Warner Music
Resistance no.1
Vykrádání sebe sama. Je však třeba podotknout, že vkusné vykrádání sebe sama. "Uprising" je dobrým pokračováním "Supermassive Black Hole", kytarové riffy se liší místy jen málo od svých starších bratříčků, ale přesně tohle u Muse potřebujete. Dobře čitelnou kytaru, bicí vygradované na nejvyšší úroveň a uřvaného Bellamyho k tomu. Palec nahoru.

Resistance no.2
Moc Queen. Stylizace do Freddieho už tady byla mnohokrát, Brandon Flowers z The Killers to předváděl spíše na pódiu a všechny to štvalo, Matthew Bellamy to střelil přímo do hlasového projevu. Nebo vám to v "The Resistance" a "United States Of Eurasia (+Collateral Damage)" nepřjde? Inspirace Mercurym není na škodu, ale tady to vyloženě škodí. Ksakru proč? Vždyť Muse jsou originální sami o sobě, tak proč takhle krást někde jinde. Navíc tak evidentně. V "Eurasii" to vypadá, jako by Freddie vstal z hrobu a refrény zazpíval místo Matta. Palec dolů.

Resistance no.3
Moc všeho dohromady. Inspirace snad celým světem rockové hudby, která měnila dějiny. Ale proč ne? Pokud to není tak markantní, jako v případě Queen a není na tom postavená celá skladba, tak je to jen a jen dobře. Stadiónové vokály, kytara Bellamyho střílející smrtelné pecky do vašich uší, to vše u Muse vždy bylo a je to tady znovu, okořeněné pálivým chilli jejich vzorů. Palec nahoru.

Resistance no.4
Symfonie, kterou tolik proklamovali dopředu. Pak se sice smrskla do třinácti závěrečných minut, ale ty jsou jako balzám na duši. Právě tenhle do tří částí rozdělený opus vás donutí pouštět si desku znovu a znovu. A postupem času se vám zavrtají Muse znovu hluboko pod kůži. I přes prvotní naštvání si řeknete, že na "The Resistance" něco je. Není to tak skvělé jako "Black Holes And Revelations", už vůbec to nedosahuje kvalit "Absolution", ale je to deska, bez které se neobejdete. Palec nahoru.

Summary
Pomohu si větou své kamarádky, snad se nebude zlobit: "Muse jsou jako dobře propečený biftek, kterého se přežereš, je ti strašně blbě, bolí tě břicho, ale druhý den půjdeš a dáš si ho znovu." Z "The Resistance" mi určitě bude blbě ještě dlouho, jelikož stále nemám dost.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY